• ESTAV.cz
• Architektura
• Obnova sídlištního „Paneláku“ jako plnohodnotná architektonická strategie

Prohlédnout fotogalerii68 fotografií

„Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.“

Pragmatický a účelový areál v kontextu Lysé hory a Beskyd

Ocitáme se v 60. letech minulého století, v době snahy o socialismus se všemi průvodními jevy. V poválečné snaze o zajištění ubytování pro zaměstnance Východoslovenských železáren neboli VSŽ, vzniká v Košicích ubytovna KOSMALT. Objekt je součástí košického sídliště Terasa a tvoří významnou dominantu tamní městské struktury, oficiálně Nového Města. Autorská dvojice slovenských architektů Ladislav Greč a Róbert Kandrík vytvořila největší dělnickou ubytovnu VSŽ. Ladislav Greč významně ovlivnil svojí prací urbanistické řešení města, z pozice tehdejšího prvního hlavního architekta. Autoři dokázali i v tehdejší nelehké době propojit konstrukční panely s prvky kvalitního teraca nebo s kubánským mramorem na podlahách. Tedy na tehdejší dobu nebývalý počin s využitím ušlechtilých materiálů. Další realizace svobodáren a ubytoven se nazývají netradičně KOHAL, KODUR, KOSIL a mají netradiční tvar T s devíti podlažími. Patří do rychlé modulární výstavby tehdejšího stavebnictví. Názvy odkazují na metalurgickou historii města a značky ocelí. KOSMALT je tedy čtvrtá stavba ubytovny nebo lépe socialistických svobodáren. Název, jak jinak, odkazuje na smaltovanou ocel. Liší se od sesterských ubytoven třinácti podlažími oproti devíti.

Pohled jižní do atria u vstupu. Foto: Matej Hakár

Objekt prošel rozsáhlou konverzí. KONVERZE je to stěžejní slovo, které značí změnu, přeměnu nebo obrat. Většinově je to činnost vedoucí ke změně účelu místnosti, provozu, nebo třeba i obrovského celku. Jinak řečeno, je to změna funkce při zachování podstaty stavby či staveb. V našem případě se mění komplex socialistických svobodáren na bytový dům. Nosná myšlenka bydlení tedy zůstává, jen se mění jeho podoba. K tomu přidejte REKONSTRUKCI, kdy předpona re – nám jasně říká, že jde o znovu sestavení, znovu sestrojení, většinou je myšlen návrat ke staršímu (původnímu), již nedochovanému stavu. Bez tohoto slova by znovu oživené památky nevypadaly tak, jak vypadají ve své původní kráse, stejně tak nádherné veteránské vozy, ale kupř. i vaše bydlení, na kterém se podepsal zub času.

Rychlá modulární výstavba v poválečných časech během industrializace představovala tehdy nový způsob řešení bytové otázky. S využitím sériové tovární výroby komponentů a standardizovaných dílců dokázalo stavebnictví zrychlit výstavbu přímo na staveništi a tím zkrátit časy výstavby, snížit náklady a zajistit unifikaci kvality částí a následně pak celku. Byla to jakási stavebnice, která dokázala uspokojit bytovou otázku a potřebu rychlého bydlení po válce. Industrializace vyžadovala přesun pracovní síly do měst, což vyvrcholilo nástupem panelových domů a sídlišť. Ve východním bloku se tento proces stal primárním nástrojem k uspokojení bytové politiky.Dnešní modulární výstavba staví na obdobných principech, ale s přihlédnutím na udržitelnost a využití moderních technologií a materiálů. Těch možností je nepřeberné množství a ruku v ruce s tím jde přesnost a kvalita, o kterých se nám v dobách panelových sídlišť mohlo jenom zdát.

Pohled východní na fasádu. Foto: Matej Hakár

Nic to ovšem nemění na jakési prvotní kráse a kvalitě dobré architektury, byť vznikla v jakémkoliv období. To, že tehdejší prefabrikace a unifikace vedla k jistým stereotypům, vůbec nevadí. Budova v novém hávu je opravdu krásná a vede vás k pocitu, že pokud architekt, či architekti „umí“, je vcelku lhostejné, jaká doba jejich práci rámuje. Možná by se dalo přepsat pořekadlo „chudoba cti netratí“ na „chudoba na kráse netratí.“ Myšleno tak, že poválečné nedostatky všeho včetně financí ještě neznamenají, že dobrý architekt vytvoří špatnou stavbu. V těchto případech se odkazuje na Jože Plečnika, kdy jsem viděl schodiště ke kostelu za Lublaní, které bylo lemované sloupy vytvořenými z kanalizačního potrubí, a pořád neztrácelo na kráse Plečnikova rukopisu.

Modularita se projevuje na budově KOSMALT rastrem 22 × 13 identických polí na východní a západní fasádě, což se stává hlavním motivem celého znovuoživeného díla. Odkrytí vrstev v interiérech je jen logickým důsledkem dohledání konstrukčního řešení. Což ničemu nepřekáží a má moderní vzhled. Paradoxně se často „zježíme“ při výstavbě dřívějších sídlišť a všech nedostatcích, které tuto architekturu provázely a provázejí. Až na čestné výjimky Lesné v Brně a dalších podařených projektech napříč naší zemí i Evropou. Nicméně to občasné „zježení“ mě v případě konverze zvané KOSMALT nedoprovází. Spatřuji v něm cosi zajímavého a krásného, ač bych to původně nepředpokládal. To je myslím skvělá zpráva…

Vstupní hala. Foto: Matej Hakár

Základní popis

Obnova sídlištního „Paneláku“ jako plnohodnotná architektonická strategie

Architektonicko-výtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

KOSMALT je původní největší dělnická ubytovna košických železáren VSŽ, postavená v 60. letech podle návrhu architektů Ladislava Greče a Róberta Kandríka. Název objektu odkazuje na druh smaltované oceli, jehož výroba byla specifikem místních železáren. Stavba se nachází na košickém sídlišti Terasa a díky své výrazné siluetě a charakteristické fasádě tvoří dominantu městské struktury.

Vstupní hala. Foto: Matej Hakár

Cílem komplexní obnovy exteriéru i interiéru budovy bylo zachovat identitu stavby, rehabilitovat její původní kvality a současně ji přizpůsobit dnešním požadavkům na bydlení. Přístup architektů vychází z přesvědčení, že i typologicky utilitární stavby druhé poloviny 20. století mohou po citlivé transformaci nabídnout plnohodnotné a atraktivní městské bydlení.

Třináctipodlažní objekt je definován přísným konstrukčním a dispozičním rastrem, který určuje také podobu exteriéru. Geometrická mřížka fasády vytvořená z prefabrikovaných betonových modulů dává budově nezaměnitelný výraz. Striktně modulární východní a západní fasáda, tvořená rastrem 22 × 13 identických polí, se stala hlavním motivem obnovy. Rekonstrukce tento princip respektuje, rozvíjí a povyšuje na jeden z nejsilnějších architektonických prvků stavby. Monochromatická šedá barevnost fasády podporuje její monumentalitu a čistotu kompozice.

Průhled do vstupní haly. Foto: Matej Hakár

Důležitou součástí návrhu bylo odkrytí a obnova hodnotných původních materiálů a detailů, které byly v průběhu desetiletí překryty novějšími vrstvami. Zachováno a repasováno bylo původní lité terrazzo ve společných chodbách a schodištích, mramorové obklady vestibulu, travertinový sokl fasády, původní ocelové nosníky ve společných prostorách i ocelová pavlač a schodiště ve vstupní hale. Nové zásahy vstupují do objektu současným jazykem prostřednictvím tahokovu, vlnitého plechu, nových svítidel navržených na míru a výrazných barevných akcentů. Staré a nové zůstává od podlahy až po strop jasně rozlišené, zároveň však architektonicky vyvážené.

Objekt si zachoval svou původní funkci bydlení. Dispoziční řešení respektuje logiku stavby a zároveň naplno využívá její potenciál. Hlavní výzvou bylo transformovat původní identické obytné buňky na kvalitní soukromé jednotky odpovídající současnému standardu. Analýzy v projekční fázi potvrdily, že kompaktní XS dispozice o ploše 21 m² fungují pro jednotlivce i dvojice. Pocit vzdušnosti podporuje velkorysé prosklení, lodžie a výhledy na město, zejména z vyšších podlaží. Celkově objekt nabízí 507 obytných jednotek.

Vstupní hala. Foto: Matej Hakár

V kontrastu s měřítkem samotných bytů působí vstupní prostory, chodby a vertikální komunikace velkoryse a reprezentativně. Díky dostatku přirozeného světla, výhledům a štědrým proporcím získávají charakter společenských prostor na každém z třinácti podlaží. Dvě identická, symetricky umístěná schodiště nadále čitelně rozdělují objekt na dvě části, původně mužskou a ženskou.

Součástí návrhu je také nový orientační systém založený na barvě a symbolu. Lososová, slonovinová a žlutá barva spolu se znaky plus a mínus rozlišují jednotlivá chodbová křídla a pomáhají návštěvníkům intuitivně číst dispozici domu.

Schodiště. Foto: Matej Hakár

KOSMALT nebyl původně navržen jako adaptabilní stavba, avšak jeho obnovou se podařilo tuto vlastnost do objektu doplnit. Projekt tak přináší přístup, který v našich podmínkách stále není běžný – citlivou transformaci existující stavby, „obnovu paneláku“ jako plnohodnotnou architektonickou strategii.

Původně objekt sloužil jako socialistická svobodárna – typ ubytování určený svobodným dělníkům a dělnicím, který měl zajistit základní zázemí, ale i sociální dohled. Dnes stejná budova vstupuje do zcela odlišného společenského kontextu a nabízí individuální, důstojné a současné formy bydlení. Transformace KOSMALTU potvrzuje, že se architektura může pružně přizpůsobit různorodým potřebám a reflektovat životní cykly těch, kteří ji obývají.

Pohled na vstup večerní. Foto: Matej Hakár

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Matej Hakár, www.matejhakar.com, info@matejhakar.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO ATRIUM ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata