Přehrát audio verzi
Jak proměnili středověký palác z 12. století na luxusní hotel
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Normální člověk si toho nevšimne, ale pokud se branži pohybujete delší dobu, kvůli své profesi, tak to jistě zaznamenáte. Dost možná i na vlastní kůži. Pro Úřady památkové péče doma i ve světě obecně platí obvykle jedna a ta samá pravidla často po dlouhá desetiletí, ale v průběhu času různě kolísá intenzita jejich vymáhání v praxi.
Někdy prostě za stolem sedí úředník, který je ke změnám o cosi více benevolentní, než jej třeba vystřídá další, který si při schvalování nových projektů počíná naopak velmi důsledně. To není žádný výpad proti úřednictvu, libovolné městské administrativě a už vůbec ne proti památkové péči. Ale konstatování, kterým i architekti ze studia Jordi Herrero Arquitecto uvádí svůj aktuální projekt.
Když totiž řešili náležitosti návrhu rekonstrukce a architektonických úprav objektu na Calle Caputxines v historickém centru Palmy de Mallorca, nemohli si nevšimnout, že zrovna probíhá to nápadně „tvrdší“ období.
„V době, kdy jsme naši zakázku získali, městská rada Palmy zamítla stavební povolení hned pro několik typově podobných projektů,“ popisují svůj dojem španělští architekti. „Hlavním důvodem pro zamítnutí bylo přesvědčení úředníků, že předložené návrhy narušovaly původní charakter historické budovy.“
Pochopitelně, že vývoj té situace sledovali velmi bedlivě. Protože jim byla právě svěřena zakázka na přestavbu a rekonstrukci objektu, který nepochybně památkovou hodnotu měl.
Pozdrav z 12. století
Ta budova, na níž se mělo začít pracovat, byla a je známa jako Can Oliver. A ve svých třech nadzemních podlažích z ní minulost doslova čiší. Nesla (a i nadále nese) v sobě tři nádvoří, velké mallorské schodiště, gotické nástěnné malby, hlavní sál o výšce devíti metrů. A také v jednom ze sálů arabský kazetový strop, který byl stavebně nejstarším prvkem celé budovy. Jeho stáří se dalo datovat až ke 12. století.
To, že na radnici teď přitvrdili a tamní úředníci jsou méně přístupní kreativnějším zásahům, se do značné míry promítlo do celého konceptu. Původním záměrem totiž bylo, aby se ta historická budova Can Oliver – citlivě samozřejmě – proměnila na pětihvězdičkový butikový hotel Hotel Nobis. A bylo zjevné, že to teď nepůjde. Proto architekti zvolili přístup opačný, schůdnější.
Tedy neproměnit Can Oliver v hotel Nobis, ale proměnit hotel Nobis v Can Oliver.
Proměna ruiny na bydlení se stopy historie. Ze zchátralé farmy mají parádní bydlení přirozeně patřící do zdejší krajiny
přečíst článekZní to jako hra se slovy, která úředníky neobměkčí ani neošálí. Ale ve svých obrysech tu o žádné mámení a šálení nešlo. Chtělo to jen zvolit takový pracovní postup, který by omezil míru zásahů do původní stavby tak, aby nebylo třeba vidět starou budovu přestavěnou na hotel, ale hotel vsazený do staré budovy.
Prvním krokem byl tedy velmi důkladný průzkum a analýza stávajícího stavu, ve spolupráci s odborníky památkové péče, restaurátory a konzervátory. Cílem bylo identifikovat a obnovit všechny chráněné prvky, hodnotné prostory i původní materiály a povrchy.
Druhým krokem byla stavební modernizace budovy. V míře nezbytné, povolené, přesně tak, jak to je možné i s přísnými úředníky na Mallorce. A to jak z hlediska konstrukce, bezbariérovosti, bezpečnosti, požární ochrany, tepelné izolace a další technické požadavků, parametrů. V současnosti už není takových problém integrovat takové prvky do historické stavby, byť laciné to – při akcentu zachování hodnotných prvků – zrovna není.
Nu, a zbýval už jen krok třetí: Začlenění hotelového programu. S respektem nejen k chráněným prvkům, ale i k původním prostorovým kvalitám budovy.
Ty nejlepší změny můžete zvrátit
Zvolenou strategií bylo využití suchých a reverzibilních stavebních systémů, které jsou jasně odlišitelné od historické struktury a umožňují budoucí úpravy nebo změnu využití. Ta reverzibilita, „návratnost do původního stavu“ byla při schvalovacím řízení klíčová. Umožnila ponechat mnohé moderní prvky, ale s jistotou toho, že památkově hodnotnou stavbu nijak nekompromitují.
Jak již bylo zmíněno, cílem bylo přinést hotel do Can Oliver, nikoli přizpůsobit Can Oliver hotelu.
Takže namísto vnucování předem daných řešení – vycházejících z provozního programu, architektonického stylu či jiných předpokladů – se architekti rozhodli využít příležitosti, které nabízela samotná původní budova. Výsledkem pak byla vysoce specifická řešení, jejichž logika vycházela z existující historické struktury. Příkladů takového postupu nabízela Can Oliver mnoho.
Na fasádách a nádvořích byly cíleně zachovány stopy textur, nános minulosti. Po odkrytí původních stěn se objevilo množství stop po starých obloucích, oknech a průchodech. Namísto navrhování nových otvorů projekt tyto historické stopy přijali architekti jako příležitost k architektonickému zásahu.
Na fasádě (teď už nové, současné) restaurace se například nacházely dvě překrývající se fasády – původní historická a druhá, postavená v 50. letech 20. století. Architekti se rozhodli obě vrstvy současně odhalit, zachovat a jasně identifikovat.
Místo příček vložené boxy
Jiný přístup zvolili tam, odkud se vlastně odvíjí provozní aspekt celého hotelu. Od uspořádání pokojů. Tady se invence architektů z Jordi Herrero Arquitecto promítla opravdu výrazně, do zachování prostorových kvalit.
Nebylo totiž možné vytvářet běžné koupelny uzavřené příčkami, které by pokoje rozdělovaly na menší části. Proto navrhli jsme ocelové a skleněné boxy, do nichž byly umístěny toaleta a sprcha – dva prvky, které bylo z hygienických důvodů nutné uzavřít. Tyto minimalistické objemy jsou vnímány jako samostatné vložené elementy, nezávislé na celkovém prostoru místnosti. Současně v sobě ukrývají i technologii klimatizace. Takže to, co by asi nejvíc kompromitovalo podstatu původních místností (a přitom je nezbytné z hlediska klasického provozu hotelového ubytování) je tu tím volně vloženým a v budoucnu klidně odnímatelným prvkem.
Snaha zachovat vnímání původního prostoru vedla i ke specifickým řešením. V jednom případě například hotelová chodba prochází historickou místností, kterou bylo nutné funkčně rozdělit. Bylo proto vytvořeno tunelové řešení, díky němuž lze z interiéru pokoje stále vnímat původní prostor v jeho celistvosti.
Několik pokojů bylo umístěno ve velkých podkrovních prostorách. Jak asi sami tušíte, podkroví bývá obvykle osvětleno střešními okny, která se v létě chovají jako výrazné zdroje přehřívání a vytvářejí velmi tvrdé denní světlo. Takže namísto tohoto řešení byly ve střeše otevřeny podélné pásy, čímž vznikla malá zahradní nádvoří přivádějící přirozené světlo.
Síla minulosti, současná inspirace
V době zahájení projektu byla budova pokryta omítkou s povrchovou úpravou napodobující kamenné kvádrové zdivo. Jedním z hlavních rozhodnutí bylo tuto vrstvu odstranit a odhalit budovu v její podstatě – se všemi stopami času, materiálovou autenticitou a výrazovou silou.
Nové architektonické prvky, které doplňují historickou stavbu, byly navrženy z černé oceli, aby bylo na první pohled zřejmé, co je původní a co představuje současný zásah. Výsledkem je velmi střídmá, syrová a hmotově výrazná architektura.
Can Oliver a Hotel Nobis díky takovým zásahům mohli splynout v jedno. Výstavnímu butikovému hotelu přitom avantgardní řešení nevadí, a velmi ochotně přijímá ta řešení, která budovu spájí s historií. Takže se jedná o projekt, který je ve své podstatě střídmý, ale zároveň mimořádně komplexní. Prostory tu totiž nevznikají jako kompromis z nutnosti, nýbrž jako pečlivě vyvážený vztah mezi dvěma krajními póly. Jako dům, který je zároveň starobylý i současný.
Je to nadčasová stavba a současně stavba, která do sebe čas vědomě přijímá.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Hotel Nobis Palma |
|---|---|
| Typ projektu: | adaptivní znovu-využití, přestavba historické stavby |
| Architektonické studio: | Jordi Herrero Arquitecto |
| Vedoucí architekti: | Jordi Herrero Campo, Estudio García Acuña |
| Lokalizace: | Calle Caputxines, Palma, Mallorca, Španělsko |
| Návrh interiéru: | Wingårdhs |
| Stavební dozor: | Jorge Gómez |
| Archeologický průzkum: | Rafael Turatti |
| Strukturální inženýring: | Hima Estructuras, Fernando Purroy |
| Inženýrský průzkum konstrukcí: | Reolid Consulting |
| Hlavní dodavatel stavby: | Akko Building |
| MEP: | Reolid Consulting |
| Krajinářské úpravy: | Eugenia Corcoy |
| Klient: | Nobis Hotel Group |
| Developer: | Genova Group |
| Rok dokončení (finalizace): | 2025 |
| Užitná plocha: | 2 253 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek