• ESTAV.cz
• Architektura
• Projekt s nečekanou výškou. Vodojem přestavěný na bydlení

Prohlédnout fotogalerii21 fotografií

Městečko Castle Acre je nevelké rozlohou i počtem obyvatel, ale pokud ctíte historii, ve vaší mapě bude zářit jako hodně výrazná metropole. Sídlem, stojícím nedaleko Norfolku, totiž dějepisné lekce procházely opakovaně. A jejich otisky se tu vzácně dobře uchovaly. Město velikosti větší vesnice se například může pochlubit zachovanými středověkými hradbami. Dále celým souborem ruin staveb, které rámují stavební vývoj lokality od 9. po 16. století.

Staré převorství, například. Nebo staré mýtní brány. Archeologie i kronikářské zajímavosti se tu drží při povrchu, každému na očích. A celé to korunuje zřícenina opevnění, které si pro sebe vystavěl William de Warenne, hrabě ze Surrey, krátce po vpádu Normanů. Skutečně nebývale dobře zachovalá zřícenina z 11. století ale není tou nejvyšší dominantou oblasti. Tu naopak představovala hranatá vodárenská věž.

Proměna ruiny na bydlení se stopy historie. Ze zchátralé farmy mají parádní bydlení přirozeně patřící do zdejší krajiny

přečíst článek

Město Castle Acre k ní přišlo spíš náhodou, než cíleně. Byla sem přesunuta po válce, z nedalekého vojenského letiště. Radní tehdy usoudili, že pro vodní infrastrukturu bude ještě užitečná. A tak ji osadili na místě, odkud mohla přirozeným spádem ze své ocelové nádrže sídlo zásobovat. Ta zchátralá věž už dlouhá desetiletí nefungovala, a místním sloužila spíše neoficiálně, jako rozhledna. A protože se s takovou kratochvílí pojila jistá rizika, padlo rozhodnutí nevyužívanou stavbu odstranit.

Zachování této nevyužívané stavby si ovšem získalo značnou podporu místní komunity, protože byla vnímána jako součást živé historie obce. Zvlášť, když by to zachování bylo podmíněné nějakým novým využitím. Což už nás dostává k dražbě, kde její současný majitel přihazoval proti obchodníkům se šrotem. Vodárenský kolos nakonec vyzískal, ale spolu s tím vyvstala i otázka, jak nejlépe tento nákup zužitkovat.

Foto: Dennis Pedersen, Taran Wilkhu

Minimální rozpočet, maximální efekt

Architekti ze studia Tonkin Liu navrhli celou řadu zobytňujících zákroků. Reagovat přitom museli na rovinu čistě konstrukční, tak i vnitřní možnosti, které se nabízely. Přeci jen, tento objekt nikdy k obývání určen nebyl, a jeho pojetí „prostoru“ bylo dimenzováno docela jinému účelu. I staré skladiště, požární stanici anebo bývalé kanceláře „zobytníte“ spíše, než objekt s lidskou přítomností v zásadě nepočítající.

Plán úprav tedy rostl ze zpřístupnění vnitřního objemu, při němž byla ocelová nádrž přeměněna na obývací prostor. Vnější ocelový nosný rám byl doplněn novými konstrukcemi vytvářejícími ložnicové části. A nakonec se předělávek dočkal i vstupní prostor v přízemí, kde vznikla nová rekreační zóna. Současně byla přistavěna nová „věž“, která zajišťuje přístup a zároveň stabilizuje poměrně citlivou konstrukci, jež se, usazená na vrcholu kopce Castle Acre, ve větru znatelně pohybovala.

Tady se léčili koně, dnes tu jsou lidé. Historické karanténní stáje se změnily na komunitní udržitelnou vesničku

přečíst článek

Původní rezavá panelová ocelová nádrž přitom byla zachována a doplněna výřezy panoramatických oken. Nad i pod pásovým oknem ocelové příhradové nosníky „spolupracují“ se stávajícími ocelovými panely, aby se nádrž otevřela širokému výhledu na plochý horizont okolní krajiny. Podpory horního příhradového panelu jsou skryty v rámech otevíratelných částí pásového okna.

Jediný střešní světlík, obklopený zrcadlovými plochami, pak přivádí světlo ze všech směrů do prostoru určeného pro bydlení, stolování a vaření. Snahou architektů bylo, aby se nad rámec prostého úžasu nad zabydlenou vodárenskou věží uvnitř dalo docela normálně fungovat a žít.

Foto: Dennis Pedersen, Taran Wilkhu

Romantická industriální ruina

Pod nádrží byl tedy stávající ocelový rám vyplněn prefabrikovanou konstrukcí z křížem lepeného dřeva (CLT). Ložnicové moduly ve tvaru dřevěných kubusů jsou na severní fasádě plně prosklené, aby se minimalizovalo světelné znečištění směrem k obci na jihu a zároveň aby nabízely výhled na rozsáhlé pole ječmene, které při pohledu shora vytváří působivý venkovský fenomén, když se vlní ve větru.

Vysoké obytné komory, jejichž proporce odpovídají rytmu nosného rámu, obsahují koupelnu a šatní prostor s mezaninem nad nimi. Malá okna na východní a západní straně zajišťují přirozené křížové větrání a umožňují výhledy do krajiny, které trochu připomínající pozorovatelny na hradech. Ta zmínka o hradu není náhodná. Místní obyvatelé brali tuhle rekonstrukci do jisté míry tak, že jim za domy opět znovu roste nějaká středověká tvrz.

Proměna pavlačového bytu. Přepíná mezi dnem a nocí. Získává tak prostor

přečíst článek

Schodišťová věž z křížem lepeného dřeva obsahuje schodiště s konzolově vyloženými stupni, které svým charakterem skutečně připomínají hradní architekturu. Schodiště funguje jako tlaková spirála, ne nepodobná té, kterou lze nalézt ve schránce mořského plže. Tato tlaková spirála pak přenáší zatížení větrem do základů a umožňuje funkčně minimalizovat tloušťku CLT stěn.

Most spojuje ložnicové části s věží obsahující schodiště z křížem lepeného dřeva. Most je po stranách plně prosklený, aby propojil (jistě odvážné a bez závratí) obyvatele s korunami stromů v aleji, která se táhne na východ i západ. Tento světlý a otevřený prostor přivádí přirozené denní světlo do celé výšky uzavřeného schodišťového prostoru.

Foto: Dennis Pedersen, Taran Wilkhu

Při pohledu zdola je viditelná dvojitá spirála schodišťových stupňů stoupající směrem k oválnému střešnímu světlíku, který zaplavuje tmavou vertikální šachtu horním světlem. Měkké světlo osvětluje rezavé železné balustry vytvořené z recyklovaných táhel, která původně spojovala stěny vodní nádrže. Kombinovaná pevnost dřevěné spirály a smykových stěn vytváří tuhý konstrukční celek, který poskytuje stabilitu stávající ocelové rámové konstrukci a po napojení na původní nádrž jí dodává potřebnou boční tuhost.

Dílo je to masivní a na výkonu architektů nic neubralo to, že už prakticky postavené bylo. Právě to, aby jej posunuli k současnému využití, bylo tím největším tvůrčím břemenem.

Foto: Dennis Pedersen, Taran Wilkhu

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata