Přehrát audio verzi
Nový dům, který nezapomíná na svou minulost. Rodinná hiža z bosenské vesnice
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Původně to měla být obyčejná rekonstrukce. Ale skončilo to vytvořením nové stavby, která zachovává rozměry, materiály i základní principy původního obydlí. Výsledek v mnohém překvapuje. Už proto, že nám ne až tak známé prostředí architektury Bosny a Hercegoviny názorně představuje jako prostor, kde se kreativních úprav nebojí.
Na první pohled přesto může „inovativní“ Hiža Mišljenova působit jako docela nenápadný venkovský dům. I když možná právě v tom tkví jeho největší síla. Objekt v bosenském Puhovac nedaleko Zenice se totiž nesnaží okolní zástavbu překřičet výraznou formou ani zbytečně efektní architekturou. Ambicí architektů tu bylo něco jiného. Obnovit trojjedinou kontinuitu mezi místem, tradičním způsobem bydlení a současnými potřebami člověka.
Právě v tom je nám Hiža Mišljenova blízká. Její návrh totiž adresně naráží na to, co nejspíš řeší architekti na každé české vesnici: „Postaru už takhle žít nejde, ale co vlastně udělat nově, aby to pořád ještě byl dům z vesnice?“
Za projektem stojí zeničské studio Entasis, vedené architektkou Vedinou Babahmetović. Projekt vznikal v letech 2018 až 2021. A jak připouští sami architekti, původně měl být mnohem prostší. Zadáním byla rekonstrukce stavby malého rodinného domu z 60. let. Teprve až podrobný průzkum na místě architektům ukázal, že původní dům je konstrukčně v tak špatném stavu, že jeho zachování dál už prostě není možné. Z původní pozitivity navrhování procesu rekonstrukce to tedy sklouzlo k „negativitě“ demolice.
Na bosenské vesnici se ale nesmýšlí o tolik jinak, než na vesnici české. Tedy ve smyslu: „Opravdu je třeba zbourat všechno? Nedala by se část materiálu zachránit?“ A odpovědí architektů bylo, že ano. Vlastně se těch možných částí dalo zachovat docela dost. Takže z demolice a následné novostavby bez vazby na předchozí objekt se tak stal projekt, při němž se začalo vyvažovat, co je možné zachovat. Nebo spíše, co má smysl zachovat. Zatímco samotný objekt už nebylo možné rozumně zachovat, některé jeho části měly mimořádnou hodnotu.
Řízená demolice jako součást návrhu
Hiža Mišljenova se tak z přímočaře řešeného díla stala dílem poněkud komplikovaným. A ve studio Entasis museli začít hledat odpovědi na otázky, co přesně se bude novou konstrukcí měnit. Rozměry a proporce, v kontextu vesnice, vhodné měnit nebylo. Materiály? Ty jistě taky ne. Některé části konstrukce rovněž. A už vůbec ne základní principy fungování bosenského domu. Ty fungují dobře. Z těch úvah pak vycházel v projektu dům, který je v mnohém jiný – a přesto předloze odpovídající.
Je to stavba, u níž je poměrně obtížné říci, kde přesně končí rekonstrukce a začíná novostavba. A právě tahle nejednoznačnost je na projektu z Puhovac jednou z nejzajímavějších věcí.
Ještě jednu odbočku si ale dovolit musíme. Žádný dům na vsi totiž není ostrovem sám pro sebe, a ani Hiža Mišljenova není jen tak nějakým obyčejným domem. Komšiluk – sousedství a komunita – je zde součástí veřejného života i architektury. Vesnice Puhovac je totiž spojena s nálezem kamenného náhrobku, takzvaného stećaku, připisovaného Gostu Mišljenovi. Historicky důležité osobnosti, žijící na přelomu 14. a 15. století. Muže, který měl podle dostupných pramenů v rámci středověkého bosenského státu významnou náboženskou, politickou i společenskou roli.
Název domu tedy neodkazuje pouze na majitele nebo lokalitu. Připomíná člověka a silnou historickou vrstvu místa, která je starší o několik staletí než samotná stavba.
Majitel domu má ke vsi osobní vztah a kromě jiného se též dlouhodobě věnuje propagaci bosenských tradic a historie. Jeho Hiža Mišljenova proto od začátku nebyla pouze soukromým domem. Měla být také způsobem, jak připomenout hodnotu tradiční bosenské architektury a vytvořit prostor, který bude mít kulturní přesah. Tendence zachovat, co je účelné a mohlo by ještě k dobrému posloužit, k tomu patří.
Až do kostí hrubé stavby
Při odstraňování vrstev omítky se ukázalo, že spodní kamenná část přístavku původní hospodářské stavby – takzvané magazy – je ve velmi dobrém stavu. Tato část domu proto zůstala zachována a nová stavba byla postavena na ní. Podobně dopadlo původní stavivo. Zdivo starého domu bylo z velké části rozebráno, ale cihly nebyly zbytečně vyhozeny. Sami víte, že i staré zvonivé klinkerové cihly u nás dnes mají dnes svou cenu. A tady šlo o tzv. cihly austrougarské, spojované s obdobím rakousko-uherského vlivu v Bosně.
Architekti ji použili jako pohledový plášť nového domu. Starý materiál tím není ukrytý uvnitř konstrukce, ale stává se přímo tím, co nový dům vizuálně definuje. Podobně byly znovu využity staré dubové trámy, výplně mezi trámy a některé další dřevěné prvky včetně nadpraží a nadokenních částí. Z materiálu, který by při běžné demolici skončil jako odpad, se stávají stavební prvky nové architektury.
Jinde by se to asi nazývalo recyklací anebo druhotným znovu-použitím materiálu. V Bosně si ale takovými slovními novotvary vypomáhat nemusí. V materiálu, který se dá použít, vidí jeho hodnotu přirozeně. Víc o to, že jde o materiál s pamětí a taková cihla, dřevo či kámen v novém domě stále nesou stopu svého předchozího života. Entasis se při návrhu neomezili na recyklaci materiálů. Podstatnější byla analýza tradičního bosenského domu a jeho prostorového uspořádání.
Stará typologie, nové provedení
Architekti vycházeli z několika základních principů: jediné centrální obytné místnosti, topeniště umístěného v centru, čtyřbokého valbového krovu a výrazné vazby mezi domem a dvorem. Studio ve svém popisu projektu odkazuje k tradičnímu domu středověké Bosny a k jeho kořenům spojovaným s bogomilským obdobím. Hiža Mišljenova tento princip překládá do současnosti. Oheň – srdce domu - zůstává důležitým prvkem domu. Jen tedy dostává současné konstrukční a provozní řešení.
Valbová střecha je další zřetelnou připomínkou tradiční typologie. Nový dům ji však nepřebírá doslovně. Jedním z důležitých rozdílů je absence klasických přesahů střechy. Z vnitřní strany navíc krov není zakrytý. Prostor pod ním zůstává otevřený a vytváří galerii, která může sloužit jako knihovna. Tradiční konstrukční motiv se tak současně stává plnohodnotnou součástí obytného prostoru. Centrální dimaluk, tedy komínový prvek vycházející z prostoru topeniště, prostupuje střechou a vystupuje v jejím vrcholu.
A co tu máme dál? Důležitým prvkem tradiční bosenské architektury je členění prostoru kolem domu. Hiža Mišljenova pracuje s dvojicí tzv. avlij – předním, veřejnějším dvorem a zadním, intimnějším prostorem. Přední „mužská“ avlija je orientována směrem k veřejnému prostoru. Je to místo kontaktu s ulicí a okolím. Zadní „ženská“ avlija je naopak soukromější. Je určena k odpočinku, pobytu, zeleni a vodě. Nejde jen o dva zahradní prostory stejného významu. Každý z nich má jinou atmosféru i společenskou funkci.
Tento princip je pro současné bydlení překvapivě aktuální. I dnešní rodinný dům řeší otázku, jak být současně otevřený světu a zároveň nabídnout dostatek soukromí. Architekti převádí starý princip do současných podmínek. Zadní dvůr je koncipován jako klidnější prostor s vodou a vegetací.
Původní kamenná magaza měla tradičně funkci chladného skladu. V novém domě však její role zásadně vzrostla. Zachovaná část se stala přízemím a vstupní úrovní domu. Nové schodiště ji propojuje s horním podlažím. Díky masivním kamenným stěnám má prostor přirozeně stabilní vnitřní klima. Magaza se proto proměnila v kuchyň a průchozí část domu, která současně vede směrem k intimní zadní avliji. Starý hospodářský prostor tak není muzeálním exponátem. Je aktivní součástí současného bydlení.
Nad ní se nachází hlavní obytné prostory – obývací pokoj, ložnice majitelů a pokoj pro hosty. V horní části domu se zároveň otevírá prostor pod střechou, kde vzniká galerie a knihovna. Právě tady se velmi dobře ukazuje, že inspirace tradiční architekturou neznamená návrat k historickému způsobu života.
Materiál jako velká kronika
Na Hiže Mišljenově je pozoruhodné také to, jak přirozeně pracuje s materiálem. Stará cihla není „replikou“ staré cihly. Je to skutečný materiál z původního domu. Staré trámy nejsou nové prvky vyrobené v historizujícím stylu. Jsou to prvky, které už jednou dům tvořily. Nová architektura tím získává určitou nepravidelnost a patinu stáří. Současně je ale dům konstrukčně nový a právě tato kombinace starého a nového vytváří jeho charakter.
Lidé ze studia Entasis spolupracovali s místními řemeslníky – hlavním mistrem byl Sifet, dřevěné práce měl na starosti tesař Mujo, kovové prvky Ibrahim a malířské práce Emir. Jejich jména jsou uváděna přímo v projektových podkladech, což dobře vystihuje charakter celé „vesnické“ realizace. Pracovalo se pomalu, důsledně. Dokončovací práce se protáhly na dva roky. Důvodem byly především detaily zpracovávané postupně a ručně.
Hiža Mišljenova ukazuje, že odkaz na tradici nemusí znamenat historizující architekturu. Studio Entasis nevytvořilo repliku starého bosenského domu. Vzalo několik jeho základních principů a znovu je použilo v současném domě. To staré se nesnažili zakonzervovat, zapouzdřit, uzavřít nebo slepě opakovat. Vzali to, co má přesah, a přenesli to do přítomnosti.
Hiža Mišljenova získala v roce 2022 první cenu za realizaci v rámci Collegium Artisticum, jednoho z významných bosenských architektonických ocenění. V roce 2023 se stala vítězem BIG SEE Architecture Award v kategorii Residential – houses. Projekt byl rovněž nominován na European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award 2023 a na Piranesi Award 2023.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Hiža Mišljenova |
|---|---|
| Typ projektu: | přestavba, rekonstrukce rodinného domu |
| Architektonické studio: | Entasis |
| Lokalizace: | Puhovac, Zenica, Bosna a Hercegovina |
| Vedoucí architekt: | Vedina Babahmetović |
| Projektový tým: | Armel Dautović, Dragan Trivičević, Berina Duranović |
| Strukturální inženýring: | Grading |
| Dodavatelé materiálu: | Porcelanosa Grupo, Artisan, Gazzda, Prograd, Zava Luce |
| Tesařské práce: | Mujo |
| Kovářské práce: | Ibrahim |
| Řemeslnické práce: | Sifet |
| Malířské práce: | Emir |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2018 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Užitná plocha: | 130 m2 (+ 110 m2 dvůr) |
Sdílet / hodnotit tento článek