Úspor lze dosáhnout kvalitní obalovou konstrukcí, která má vysoké tepelně izolační vlastnosti. Jaký dopad na životní prostředí a na naše peněženky může mít volba izolantu zateplovacího systému stěn, ukážeme v následujícím seriálu.
Kritéria pro porovnání izolací v tomto seriálu
Celé porovnání vychází z teoretického předpokladu univerzálního použití všech skladeb na zděnou dodatečně zateplovanou stavbu s plochou zateplované fasády 233 m² a plochou ostění a nadpraží 12 m². Vybíral jsem mezi výrobci udávanými typovými skladbami zateplovacích systémů tak, aby bylo možné je jednotně opatřit finální povrchovou úpravou zatíranou omítkou, protože je tato kombinace asi nejvíce frekventovaná.
Jako řídící parametr pro návrh tloušťky zateplení jsem zvolil součinitel prostupu tepla U [W/m²K] obvodovou konstrukcí na hodnotě požadované pro těžkou obvodovou stěnu, tedy 0,25 W/m²K (ČSN 73 0540-2, tepelná ochrana budov, Část 2: Požadavky, změna 2011).
Některé druhy izolací není možno pro jejich nízké pevnosti provádět jako kontaktní zateplovací systém. Takovému srovnání by vyhovovalo pouze několik izolací, většinou uměle vyrobených. Nemá smysl porovnávat pouze samotné tepelné izolanty. Pro konečné srovnání je rozhodující systém jako celek, tedy včetně nosných roštů a plášťů v případě provětrávaných fasád. Stejně tak je vhodnější porovnání pro jeden typový objekt, kde se alespoň do jisté míry ukáže finanční rozdíl, což při výpočtu na 1m² není natolik průkazné.
Jako finální povrchovou úpravu všech zvolených systémů jsem vybral zatíranou vnitřně probarvenou silikonsilikátovu omítku se zrnem 2 mm. Tato omítka je vodoodpudivá, odolná proti znečištění povrchu, při běžných podmínkách odolná proti houbám, řasám a mechům. Je vysoce paropropustná, a proto je použitelná pro všechny porovnávané skladby. Omítka se nanáší na výztužnou vrstvu tvořenou dvěma stěrkami hmoty a mezilehlou armovací síťovinou.
V případě povrchu z dřevitých materiálů je nutno použít vylepšenou stěrku, která zaručí přídržnost a prodyšnost výztužné vrstvy na náchylnějším podkladu. Tato stěrka však má vyšší pořizovací cenu než stěrka běžná.
Vypočtené ceny jsou tedy pouze náklady nutné pro pořízení jednotlivých rozdílných materiálů potřebných k aplikaci zateplovacího systému tedy izolant, běžnou lepící a stěrkovací hmotu na kontaktní variantu zateplení, zlepšenou stěrkovací hmotu pro stěrkování dřevovláknitých desek, tuhé krycí desky a dřevěný rošt pro variantu montáže měkkého tepelněizolačního rouna. Ceny zbylých komponent všech skladeb jako perlinka, kotvy, penetrace, finální vrstva skladby, doprava jednotlivých materiálů, práce, lešení, voda a energie jsou teoreticky shodné pro všechny posuzované skladby a do výpočtu nejsou zahrnuty.
Při porovnávání množství polutantů a energie nutné pro výrobu jednotlivých komponentů narážíme na problém nedostatku podkladů od výrobce. Tyto hodnoty jsou průběžně měřeny a doplňovány odbornými laboratořemi, často v zahraničí. Použité hodnoty pro porovnání ekologického dopadu jednotlivých variant jsem čerpal z publikace Přírodní stavební materiály (Josef Chybík, vydalo Grada Publishing a.s.v roce 2009, ISBN 978-80-247-2532-1). Jsou to tabulky svázané produkce emisí CO2, SO2 a energie při výrobě. Hodnoty jsou vztaženy na hmotnostní jednotku použité látky.
V příštím díle si ještě představíme základní pojmy používané při rozboru a potom se již pustíme do samotného porovnání.
Sdílet / hodnotit tento článek