Pravidlo číslo jedna při snaze vyhnout se vpádu strašidla lidově zvaného „finančák“ do vašeho života a přitom zároveň významně ušetřit kupodivu zní: plaťte daně. Pokud bude vaše přiznání rámcově odpovídat realitě a poměrům, finanční úřad prakticky nemá důvod vás kontrolovat a všechny přiměřené investice včetně takových, které by mohly být považovány za hraniční, vám bez problémů projdou. Pravidlo číslo dvě: před koncem roku snižujte daňový základ přiměřeně. Listopadové a prosincové faktury převládají u velké většiny výdělečně činných subjektů, to je běžná věc a žádný kontrolor se nad tím nepozastaví. Ale pokud to jde, nenechávejte na závěr roku „sakumprásk“ všechny investice např. do vybavení; pouze jejich dominantní část, tak jak je to standardem.
Smysluplná investice? Reprezentativní nábytek do kanceláře i pro home office
„Předvánočních“ nákupů a investic učiněných primárně z daňových důvodů, se v principu není (pokud je jejich souvislost s podnikatelskou činností obhájitelná) potřeba bát. Předměty zahrnuté do daňových úlev přitom nemusejí s výkonem této činnosti souviset bezprostředně: stavební inženýr si bez problémů obhájí vybavení kanceláře skříněmi, byť v nich nebudou zrovna stavební výkresy, architekt může směle investovat a odepisovat z daní nábytek odpovídající úrovni klientely.
„Mnozí zákazníci si myslí, že nábytek s vysokým podílem ruční práce, s nadprůměrnou užitnou hodnotou a kvalitním stylem a designem je „daňově“ nevyužitelný, že by při odpisu zbytečně provokoval. Přitom třeba právník si takovou investici bez problémů obhájí, je zcela adekvátní jeho profesi,“ vyvrací zažitý mýtus Miloš Horák, zakladatel a majitel tradičního českého výrobce stylového a designového nábytku Triant, jehož výrobky zdobí i jedenáct velvyslanectví šesti zemí v sedmi státech světa.
Pracujete-li navíc i doma, není důvod nezakalkulovat do snížení daňového základu vybavení pracovny a další příslušně odůvodnitelné investice. Nezáleží na tom, že o pár ulic dál máte například kancelář. Není důvod, abyste na jednom z pracovišť měli vše potřebné a na tom druhém (doma) seděli na zemi s laptopem v klíně. Z pohledu daňové legislativy tu neexistuje žádný rozdíl – a tedy ani žádný důvod se v jednom případě bát méně a ve druhém více.
Sdílet / hodnotit tento článek