V průběhu dne, ročních období i za různého počasí se pak světlo mění, dotváří vizuální vnímání prostoru a podporuje jeho monumentalitu. Přesto, že uvnitř není zdobený jako klasický barokní kostel, tato hra se světlem je v souladu s barokním principem zanechání velkolepého dojmu na návštěvníka, a to jak na věřící, i nevěřící. Kostel je přístupný v kteroukoliv denní i noční dobu, nezamyká se. V noci je vizuální dojem opět umocněn citlivým umělým nasvícením. K celkovému dojmu z návštěvy tohoto místa přispívá i malebná krajina kopců Orlických hor.
Důstojný svatostánek
První zmínky o osadě Neratov jsou z poloviny 16. století, nějakou dobu však zde byl pouze dřevěný kostelík. Na počátku 60. let 17. století si vytvořil Neratov pověst poutního místa. Soše Panny Marie, přenesené z Rokytnice do Neratova, a prameni léčivé vody bylo přičítáno mnoho uzdravení. Proto zde vznikly i malé lázně a začaly sem přicházet skupinky poutníků. O několik let později muselo být přistoupeno k přestavbě a rozšíření dřevěného kostelíka na již kamenný kostel. Z tohoto však zůstal v současnosti pouze presbytář, dnešní hřbitovní kaple. Na hlavním oltáři byl obraz Nanebevzetí a pod ním milostná socha Panny Marie.
Zdroj: Fotolia.com - josefkubes
Základní kámen ke stavbě nového barokního kostela položil majitel rokytnického panství Johann Karl z Nostitz-Rhieneck 14. srpna 1723, v podvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie. Architekt díla je neznámý, odborníci ho nejčastěji připisují kruhu kolem Giovanni Battisty Alliprandiho, který se v roce 1712 podílel na přestavbě děkanského kostela sv. Trojice v nedalekém Opočně a v letech 1714 a 1720 působil na výstavbě piaristického kostela Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. Architektem ale mohl být i první stavitel kostela Carl Antoni Reina, což byl pravděpodobně Ital, který se zde oženil a usadil. Po jeho nešťastné smrti pádem z lešení byl vystřídán stavitelem kladské pevnosti Jakubem Ondřejem Carovem. Chrám byl vysvěcen na svátek sv. Bartoloměje 24. srpna 1733.
Vzdor kostela válce a totalitě
Dne 10. května 1945 kostel vyhořel, poté co byl zasažen protitankovou střelou vojáka Rudé armády. Požár zničil celou střechu, dřevěné schodiště v obou věžích a roztavil hodinový stroj i zvon. Interiér a veškerý mobiliář chráněný cihelnými klenbami zůstal naštěstí nedotčen. Přestože snahy kostel opravit započaly téměř okamžitě, dlouho se to bohužel z mnoha důvodů nedařilo.
Zdroj: Talaša Kutěj architekti
Na konci roku 1956 byly pro absolutní nedostatek financí práce zastaveny, na jaře roku 1957 pak spadly promáčené klenby. Koncem roku 1958 bylo rozhodnuto, že kostel bude ponechán na dožití. S tím se však řada institucí nechtěla smířit. V roce 1960 a 1973 bylo rozhodnuto o jeho demolici, ke které naštěstí ani v jednom případě nedošlo, přestože se stále nedařilo kostel zapsat na státní seznam památek. V druhém případě kostel zachránili památkáři, kteří odmítli upustit od památkové ochrany rokokového schodiště a trvali na jeho přemístění. Finanční prostředky na demolici pak byly vyčerpány na transport a osazení schodiště v parku zámečku Skalka u Dobrušky.
Úsvit naděje, světlo z nebe
Po roce 1989 se situace pro kostel zlepšila. Státní ústav památkové péče podnítil jeho konečné zapsání do Státního seznamu památek a objevila se i snaha o konzervaci zdiva. Nový rokytnický farář P. Josef Suchár pak přišel s myšlenkou obnovy poutního místa, vesničky Neratov i chrámu Nanebevzetí Panny Marie. První obnovená pouť se konala v roce 1990 na louce před kostelem, další rok již v uklizeném kostele, přesto stále pod otevřeným nebem. Kromě pouti se zde konali i další mše a křesťanské oslavy. Během této doby zde probíhaly stavební udržovací práce. V roce 2011 byla do kostela opět instalována novodobá replika původní zázračné sochy Panny Marie, která se ztratila po druhé světové válce.
Zdroj: Fotolia.com - josefkubes
Kostel má půdorys tvaru kříže. Průčelí je konvexní se dvěma na koso postavenými věžemi. Je 48 metrů dlouhý a 19 metrů široký, vnitřní výška činí 27 metrů. Původní vnější výška měřená až ke špičkám věží byla 47 metrů. Zajímavá je severojižní orientace kostela, kdy hlavní vchod a průčelí směřují na jih, kněžiště na sever. Díky tomuto netradičnímu nasměrování dopadají na Boží hod vánoční sluneční paprsky v pravé poledne přímo na svatostánek.
V letech 2007-2008 byl kostel zastřešen novou dřevěnou, částečně prosklenou střechou. Autory návrhu jsou Ing. arch. P. Dostál a Ing. J. Starý. Novou moderní střechu dostaly i dvě věže. Od roku 2013 je kostel vybavován novým moderním liturgickým vybavením podle návrhu Dr. K. Rechlíka za spolupráce s Ing. S. Skřičkou. Toto umění pak dotváří neobyčejný dojem ze stavby. Dále pokračuje oprava kostelních věží i úprava okolí kostela s cílem vybudovat zázemí pro přicházející poutníky, které tvoří i přilehlá fara.
Věže dostanou své původní tvarosloví
Brzy se počítá také s navrácením barokních věžních bání. Ty si můžete prohlédnout na vizualizacích, projekt na ně zpracovává ateliér Talaša Kutěj architekti. V současné době probíhá již výběrové řízení na dodavatele.
Hlavním nosnou myšlenkou projektu je využití prostorů věží jako vertikálních galerií. Do čistého prostoru věže je vloženo vřeteno černého ocelového schodiště a to se jako černá stuha vine k nejvyšším úrovním stavby a zprostředkovává nám tak neopakovatelný kontakt se stavitelským mistrovstvím dávné i současné doby. Vertikální osy vrcholí pohledem na otevřenou konstrukci cibulovité kopule v prvním případě, ve druhém vrcholí pohledem na nově vytvořenou zvonovou stolici s dvojicí zvonů. Obě věže jsou propojeny ocelovou lávkou v prostoru hlavní lodi kostela ve výškové úrovni krovu. Lávka svým tvarem písmene D nevytváří pouze koridor, ale vytváří záliv pro spočinutí, kde člověk může plně vstřebat atmosféru kostela z opačné perspektivy.
Výsledkem je tedy vytvoření cesty edukativního charakteru, která mimo věcných informací dopomůže člověku procítit samotnou sakrální stavbu od abstraktního vnímání prostoru po konkrétní prvky stavebního řemesla.
Venkovní schodiště před hlavním vstupem
Další plány s kostelem doplňuje Ing. arch. Miroslav Talaša z ateliéru Talaša Kutěj architekti: „Z venkovního schodiště zbylo torzo sestávající se ze stávajících pískovcových stupňů s chybějící rokokovou balustrádou, ta byla odvezena roku 1973 na zámek Skalka, jelikož na kostel byl v té době vydán demoliční výměr. Stávající torzo schodiště se stupni jsme doplnili novotvarem čistého plného zábradlí z pohledového betonu s podstavci pro novou sochařskou výzdobu. Uvnitř v kostele je navržena nová spojovací lávka s funkcí podesty pro možnost zastavení se a meditaci. Kopule jsou řešeny jako kopie původních dle dostupných historických podkladů. Kříže na kopulích budou novodobé, minimalistické z pozlacené mědi.“
Sdílet / hodnotit tento článek