Festival vzbudil zvědavost téměř 350 návštěvníků, kteří zatoužili nahlédnout do devíti oživlých dvorků, dvorečků a vnitrobloků, kam je jinak vstup kolemjdoucím zapovězen. Každý dvorek byl jiný, stejně tak, jako byli osobití jejich tvůrci. Ti si pro návštěvníky připravili program v podobě workshopů, dílen, občerstvení i jógy. Během odpoledne se diskutovalo o tom, jak vnitrobloky vznikly a jak se udržují, jak je rekonstrukce a spravování financováno, kdo se o vnitrobloky stará; hovořilo se i o pěstování rostlin a o kompostování organického odpadu, o zapojení sousedů do procesu a tak dále a tak dále.
Nejkrásnějším zážitkem byl ovšem pohled, který návštěvníky naplnil blahem hned poté, co do vnitrobloku vstoupili. Ruch ulice najednou utichl. Namísto strohých zdí oči potěšily rostliny, stromy, keře, různorodé posezení, zpěv ptáků a všeobecně příjemné klima. To, jak moc je zeleň ve městě potřeba, nám dal naplno pocítit letošní rok: Průměrná teplota léta byla nejvyšší od roku 1961 – a to 19,3° C. Rekordní byl také počet tropických dní, kdy se teplota vyšplhala na více než 30 °C. Ve městě se vzduch kvůli silnicím, chodníkům, parkovištím a fasádám často oteplil na teplotu okolo 40 °C. Vysoké teploty rozvířily přirozeně i debatu kolem změny klimatu a adaptace na ní. A byla to právě zeleň, která byla zmiňována jako hlavní adaptační strategie. Stromy a keře totiž díky své schopnosti evapotranspirace dokážou ochladit okolí až o několik stupňů. Kromě toho také tvoří stín, díky němuž se silnice ani fasády nerozpalují a nevytvářejí ve městě živoucí pec. Ve světle adaptace na změnu klimatu jsou příběhy oživlých vnitrobloků ještě více napínavé.
Tusarova
Maličkatý, zdí obestavěný a zámkovou dlažbou vydlážděný dvoreček dříve zel prázdnotou, v jeho rohu stály popelnice. Jen do té doby, než ho před pěti lety vzala do rukou paní Dana Klírová. Dnes je z něj 40 m2 nádherné oázy v centru pražských Holešovic. Na květech se sem létá živit hmyz, do krmítek zavítají zobat zrní ptáci a v rohovém jezírku v sudu bydlí zlatí kapři. Kéž by se dvorek líbil sousedům paní Dany stejně, jako hmyzu a ptákům. Byla by prý ráda, kdyby společný prostor domu navštěvovali víc. Bohužel však o posezení v zeleni prozatím moc nestojí. Celý vnitroblok je dílem jednoho člověka. Paní Dana ho sama osázela desítkami rostlin a sama se o něj stará. Dříve dokonce nosila vodu na zalévání z prvního patra svého bytu. Když květin přibývalo, nainstalovala na kohoutek v koupelně hadici, kterou protáhla oknem ven. Jednou hadice povolila a voda vytopila celou koupelnu. Dnes má paní Dana už naštěstí přístup ke kohoutku ve sklepě, který je připojený na společnou vodu domu, a tak žádná vodní kalamita nehrozí.
Salmovská
Také zelený vnitroblok v Salmovské ulici u Karlova náměstí k relaxaci využívají jen jeho tvůrci. Paní Lucie Asenová s přítelem se do jeho kultivace pustili před pár lety. Nejprve museli ze dvora o dvou patrech vynést mnoho nepořádku, který se zde nashromáždil hlavně za minulého režimu. Až poté mohli začít vozit zeminu, mulčovací kůru, tvořit jezírko a jiné zajímavé dekorace. Do navezené zeminy zasadili spoustu rostlin. Osázené jsou také zajímavé věšáky na zdech. Z pověšené kabelky visí břečťan, ze starého střevíčku roste netřesk. Na dvorku je klidná atmosféra, jeho tvůrci zde rádi grilují a posedí s přáteli.
Mečislavova
Snad alespoň dvorek v ulici Mečislavova pomůže pěstovat nejenom rostliny, ale i sousedské vztahy. Na útulném dvorku vyrostla komunitní zahrada, kterou navštěvuje více než 30 rodin. Nejen místní obyvatelé zahradu vzkřísili. Pomohlo jim občanské sdružení Kokoza, které se zřizováním komunitních zahrad zabývá, a také městská část Praha 4. A že to tu opravdu žije, dokazuje i nejnovější iniciativa s názvem Naklep řízky sousedovi, skrze níž se místní obyvatelé navzájem zvou na domácí večeři. Festival živé vnitrobloky tedy nevolá pouze po zelenějších městech, ale i po oživení sousedských vztahů v anonymním světě. A to je více než dobře.
Sdílet / hodnotit tento článek