Koupě nemovitosti
Koupě nemovitosti není pro běžného člověka úplně všední záležitostí a nejinak tomu bylo pro tento mladý pár. Vzhledem k faktu, že se oba společně živí jako architekti, byl finální výběr nového bydlení o to složitější. Od prvních úvah o koupi nemovitosti uplynulo přibližně dva a půl roku. Velké množství prohlédnutých prostor, účast v aukcích a spousta času stráveného porovnáváním různých možností. Jejich perfekcionismus jim však konečný výběr moc neulehčoval. Když už skoro rezignovali na své náročné požadavky, objevil se inzerát s krásným prvorepublikovým bytem. Hned druhý den po uveřejnění nabídky bytu proběhla schůzka. Již při vkročení do vstupního průjezdu domu, kde zájemci viděli dochovanou dlažbu z dřevěných špalků, která se dříve používala u významných staveb, se jednalo o lásku na první pohled. Prohlídka bytu vše jen potvrdila, a tak se muselo rychle jednat. Po potvrzení zájmu následoval standardní byrokratický kolotoč ve formě rezervační smlouvy, smlouvy o smlouvě budoucí, zástavní smlouvy, kupní smlouvy, vkladu na katastr, atp. Prodávající sice chce prodat a kupující koupit, i tak se však nejedná o jednoduchý proces. Mezi složením rezervačního poplatku a přepisem na katastru nemovitostí uplynuly dva měsíce a čtyři dny, což se dá v dnešní době ještě považovat za velmi krátký časový úsek.
Lokalita a potenciál bytu
Byt se nachází v činžovním domě dokončeném v roce 1928, který je součástí městské památkové zóny. Dům funguje jako společenství vlastníků o třinácti jednotkách, což zároveň zajišťuje bližší vztahy sousedů. Dostupnost centra města, stropy vysoké tři metry, kvalitní zděná konstrukce z plných pálených cihel, původní dveře a špaletová okna s dochovaným mosazným kováním a všechny další aspekty typické pro prvorepublikovou výstavbu byly přesně tím, po čem pár toužil. Byt jim byl předán včetně původního dobového vybavení z konce třicátých let, případně z následné obměny z raných padesátých let dvacátého století.
Rozhodování mezi rekonstrukcí či ponechání bytu v původním stavu bylo poměrně jednoduché. Pár měl jasnou představu, jak by měl byt fungovat, a tak se dále diskutovalo jen o tom, jak zásadní rekonstrukce bude. Původní dispozice 2+1, kde se navíc ještě nacházel malý pokoj pro hospodyni, měla vystřídat dispozice 4+kk. Původní velká prosvětlená vstupní hala byla jistě velkou výhodou, na druhou stranu architekti věřili, že byt o skoro 90 m2 má v rámci základního rozvržení větší potenciál. Nová dispozice měla obsahovat reprezentativní vstupní prostor, obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, ložnici s přidruženou šatnou, dětský pokoj, pracovnu, koupelnu, toaletu a komoru.
Rozsah rekonstrukce
Většina lidí by možná v tomto případě ponechala byt v původním stavu a rovnou ho užívala. Tento přístup však nemohl být očekáván od dvojice snílků, kteří si vše chtěli přizpůsobit na míru, zároveň však zachovat dobové hodnoty. Motivace byla o to vyšší, že se ve své praxi nejčastěji zabývají právě rekonstrukcí bytů z podobného období.
V rámci jednotlivých sond do stavebních konstrukcí se noví majitelé nejprve rozhodli pro ekonomičtější variantu rekonstrukce, která spočívala v zachování konstrukcí, které byly dochovány v dobrém stavu. Takto se nejprve jevily omítky a stropy. Postup prací však původní rozhodnutí poněkud usměrnil, ale o tom více o něco později.
Protože se původní vybavení bytu do nového architektonického konceptu již nehodilo, pár se rozhodl, že jej odprodá do starožitnictví, nebo jej poskytne za symbolický poplatek jiným zájemcům. Takto bylo umožněno dále užívat starý nábytek, původní osvětlení, vnitřní okno, litinovou vanu, dekorace, jasanové parkety či původní betonovou dlažbu. Ze zajímavějších kousků lze zmínit například Art Deco nábytek od Jindřicha Halabaly, roletový pořadač, či dochovaný skleněný lustr ve stylu Art Deco. Trvalo přibližně dva měsíce, než se podařilo vše postupně z bytu vystěhovat a rozdat, ale majitelé byli rádi, že si původní prvky našly nová místa.
Obývací pokoj - rozkládací pohovka
Projekt
Projekt rekonstrukce si architekti připravili sami. Byli připraveni, že se původně zamýšlená řešení mohou po odkrytí konstrukcí měnit. Až postupné práce ukázaly, jak se vše může vyvinout. Díky vlastním zkušenostem se rozhodli rekonstruovat svépomocí. Nepreferovali předání kompletních prací stavební firmě. Chtěli mít větší přehled. Vzhledem k velkému zájmu o zachování původních konstrukcí domu a zmenšení prašnosti a hlučnosti rekonstrukce jim toto řešení přišlo vhodnější. Z hlediska akustiky a prachu to byla jistě pravda, nicméně bylo nutné počítat s většími průtahy jednotlivých fází rekonstrukce.
Jak tyto jednotlivé fáze projektu probíhaly a jak se naplnily původní předpoklady se dozvíte v dalším článku tohoto seriálu. Začneme demoličními pracemi a vyčištěním bytu.
Nenechte si ujít nic z obsahu portálu ESTAV.cz. Aktivujte si týdenní zpravodaj zdarma.
Sdílet / hodnotit tento článek