V letošním roce jsme se zaměřili hlavně na otevírání objektů v okrajových městských částech, jako jsou například Ďáblice, Suchdol, Strašnice či Modřany, a byli jsme velmi překvapeni, kolik návštěvníků se nám podařilo přilákat,” hodnotí akci ředitelka Andrea Šenkyříková. „Jen v Ďáblicích se přišlo na prohlídky místní hvězdárny, základní školy, obecního domu, kaple, hřbitova či komunitního centra podívat přes 1100 lidí,“ dodává.
Z inzerovaných novinek festivalu byl podle slov ředitelky Šenkyříkové největší zájem o moderní šetrné budovy Visionary v Holešovicích a Dock in Two v Libni, velkou pozornost vzbudily také historické paláce na Hradčanech a Malé Straně, tedy Palác Hrzánský, Trauttmansdorffský a Lichtenštejnský.
Zdaleka největším lákadlem byl ale proslulý Velký strahovský stadion, do kterého zavítalo 6300 lidí. Za zmínku jistě stojí i velká návštěvnost Vodárenské věže na Letné, Krematoria Strašnice, parníku Vyšehrad, velodromu na Třebešíně či dvou protiatomových krytů.
Petschkův palác foto: Hana Krejbichová
„Nejdelší fronty trvající až 2,5 hodiny se stály u Hotelu International Praha v Dejvicích, který se stal rovněž hlavním vizuálním motivem letošního festivalu. Ze stálic, které každým rokem lákají davy zvídavých zájemců, se nejvíce lidí podívalo do Petschkova paláce (více než 3300 osob), kde první prohlídku zahájil přímo pan ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček“ podotýká Andrea Šenkyříková. I přes vysoký zájem se do hotelu International podíval další redaktor ESTAV.cz. Na jeho článek se podívejte v odkazu níže.
Velký strahovský stadion: Velký otazník nad Prahou
Zájem o Velký strahovský stadion projevili nejenom milovníci architektury, ale též lidé, kteří chtějí znát další osud této skvostné kulturní památky. Kritizována byla hlavně liknavost současného vlastníka Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP) a podléhání tlaku developerů, který trvá už pěknou řádku let, zatímco objekt chátrá. Velký strahovský stadion není ovšem kulturní památkou v celém svém rozsahu. Původní návrh, v němž byl zahrnut stadion s pozemkem i přilehlý areál s bývalým vojenským cvičištěm a atletickým stadionem, nebyl schválen. Od roku 2003 jsou na seznamu kulturních památek pouze betonové tribuny, cenné jsou podle historiků architektury i části cihlových zdí vybudované za první republiky a vyhlídková věž, jež by se mohly citlivě zakomponovat do moderního návrhu řešení. Uvažuje se o kombinaci bydlení, služeb, sportovního vyžití a rozšíření studentských kolejí. Strahov by měl i nadále sloužit Pražanům a měl by být využíván pro vrcholový sport i rekreaci. V tomto duchu již vznikl bezpočet studií a projektů, území řešila řada renomovaných ateliérů i studentů architektury, více než deset let se uvažuje o nové multifunkční sportovní hale, kde by trénovali naši rychlobruslaři (ČR chce v roce 2024 pořádat mistrovství světa v rychlobruslení, a právě do tohoto termínu by měla být stavba hotova).
Strahovský stadion Foto: Václav Žižka
Plány se stále nedaří naplňovat
Přes všechny plány a vize stadion i nadále chátrá a je typickým odrazem přístupu státní správy k národnímu kulturnímu dědictví země. Radní pro správu majetku MHMP stále dokola opakuje, že roční náklady na údržbu Velkého strahovského stadionu jsou asi čtyřikrát vyšší než zisky z pronájmu a že je to do budoucna neudržitelné. Jedná se zcela jistě o „delikátní“ záležitost, o vysoce lukrativní území, velké peníze, v sázce jsou nejrůznější preference, včetně těch stranických, které je třeba ještě důkladně zvážit. Podle slov největších skeptiků, účastníků festivalu Open House, to zcela jistě ještě nějaký čas potrvá („prý si to pan Pelta bedlivě hlídá, ať už je kdekoli…“).
Příklady dobré praxe máme
Možná je škoda, že mezi otevřené budovy nebyl zařazen také areál Vršovické vodárny v Michli podle návrhu Jana Kotěry z let 1906–1907, kde si zástupci města a památkáři vedli daleko lépe.
V rámci rekonstrukce se postupně opravují jednotlivé objekty tak, aby byla zachována původní myšlenka díla a vše citlivě spojeno s moderními potřebami současných návštěvníků. Podle zveřejněného projektu zahrnovaly práce kromě běžných oprav soklu a portálu věžového vodojemu i celou řadu detailů, jako je například čištění lícových cihel, pískovce a žulových schodů, rekonstrukce glazur na tvarovkách a obnovení barevnosti ploch, doplnění prvků a mnohé retuše v interiéru i exteriéru. Obnova tohoto areálu je zcela jistě významným přínosem pro městskou část i dobrou vizitkou práce radnice. V těsném sousedství vodárny nechala vybudovat park a dětské hřiště a oživila stromovou alej vedoucí do areálu.
Sdílet / hodnotit tento článek