Takzvaná „kachlíkárna“, jak se budově podle fasádního obkladu od firmy Rako přezdívá, vznikla mezi léty 1931 a 1934 na základě architektonické soutěže vypsané Všeobecným penzijním ústavem v místech, kde stávala Pražská obecní plynárna. Návrh mladých architektů Josefa Havlíčka a Karla Honzíka byl velmi odvážný, ale možná právě proto se jim podařilo v soutěži zvítězit. Stavbu tvoří železobetonový skelet na křížovém půdorysu. Centrální část patří kancelářím, kterých je zde na 700, ve středu kříže se nachází vertikální komunikace, tedy výtahy a dvě schodiště. Dvě křídla přiléhající k centrální kancelářské části na severní a jižní straně slouží k bydlení a v parteru přiléhajícím k ulici Seifertova se nacházejí komerční jednotky. Součástí východního křídla je také podzemní společenský sál Přítomnost.
Autoři návrhem hmoty i vnitřních dispozic sledovali především cíl dostat do interiéru maximum světla. To je přivedeno tak typickými pásy oken, členěnými jen subtilními meziokenními pilířky. Navzdory symetrii v půdorysu působí stavba poměrně dynamicky.
Jak už to tak s progresivní architekturou bývá, neobešla se stavba bez kritiky. Již od počátku jí byla vyčítána urbanistická necitlivost k historickému centru města a její výška, ačkoliv v tomto ohledu udělali autoři jistý ústupek, neboť původním záměrem byla budova ještě o dvě patra vyšší. I přesto si budova pro své nesporné kvality zasloužila již v roce 1958 status kulturní památky.
V roce 1951 byl Penzijní ústav začleněn pod Československý svaz odborů a od té doby byla budova známá jako Dům odborových svazů. Tak tomu bylo až do roku 2018, kdy dům za více než miliardu korun koupila společnost Dům Žižkov a. s., která vznikla za účelem oživení již viditelně zchátralé budovy a využití potenciálu jak pro bydlení, tak k pronájmu kanceláří či komerčních prostor.
Jedno z typických podlaží s vertikálními komunikacemi.
Překvapení při prohlídce – byt s původními prvky
Procházka byla získána díky akci Den architektury 2019, který se konal jako již tradičně na přelom září a října, jako již tradičně, ve více než stovce českých měst.
Prohlídka domu Radost byla nabitá. Kromě technického zázemí, schodišť, recepce a střešní terasy mohli návštěvníci nahlédnout také do podzemního krytu civilní obrany nebo do jednoho z nájemních bytů, který aktuálně není obývaný, což bylo nečekané, ale velmi vítané zpestření. O to více, když součástí bytů jsou stále prvky původního vybavení, jako světla či vestavěné skříně.
Sdílet / hodnotit tento článek