Solitérní výsadby v trávníku komplikují péči o zahradu. Foto: Ing. Lucie Peukertová
Čeští zahrádkáři dělají chyby i při výběru materiálů nebo se až příliš soustředí na působnost zahrady během hlavní sezóny a úplně tak zapomenou na to, že by zahrada měla mít co nabídnout i v zimě. O Češích se traduje, že mají zlaté ručičky a že jim jde všechno pěkně od ruky. Jen málokdo si něco někdy nezkusil sám vyrobit nebo dokonce postavit, což může být ale u méně zdatných kutilů docela na škodu. Při tvorbě zahrady je v první řadě nutné vyřešit celou řadu technických otázek, a ačkoli se traduje, že se zahrada zrodí s výsadbou rostlin, je to vlastně docela jinak. Chyby se pak promítají nejčastěji do ztížení následné údržby. Někdy je dokonce nutné zahradu zrekonstruovat, což stojí čas i peníze. Pokud nechcete sami chybovat a raději se poučíte z chyb ostatních, podívejte se na desatero nejčastějších obtíží, s nimiž se setkává většina majitelů zahrad, kteří se do realizace nebo plánování pustili svépomocí.
Nepromyšlená kompozice
Zahradu je sice možné naplánovat svépomocí, a opravdu tento způsob stále převažuje, často se ale stává, že hotové dílo zcela postrádá koncept. Největší chybou je nedostatečné dělení prostoru do kompozičních celků, které se liší tematickou náplní. Celá kompozice je pak přehlédnutelná z jediného místa, takže není důvod se po zahradě projít a objevovat nová zákoutí. Nejlepší a nejúčinnější radou je v tomto případě oslovení zahradního architekta, který dokáže zahradu navrhnout do nejmenšího detailu. Zahrada je potom nejen vzhledově zajímavá, máte v ní stále co objevovat, ale stejně tak se vyřeší i problematika údržby. Při vlastním „projektování“ se totiž často stává, že si práci zbytečně komplikujeme.
Nedořešený terén
Hrubé úpravy terénu stojí vždy na startovní čáře vzniku nové zahrady. Ačkoli tento zásah působí, že je to nutné zlo, které je třeba udělat co nejrychleji, právě v této fázi máte šanci včas vyřešit většinu chyb, které jinak rodinné zahrady trápí. Při úpravách lze upravit ostré svahy, u kterých by jinak hrozily sesuvy. Případně je v této fázi lze zajistit stabilizačními prvky. Přesuny zeminy ale neberte na lehkou váhu ani v blízkosti domu. Běžným problémem bývá stahování vody k domu, který je zasazen do svahu. Terén je třeba upravit tak, aby od stavby voda nerušeně odtékala. Jinými slovy nikdy nemodelujte terén tak, aby se svažoval směrem k domu. I zpevněné povrchy musí být upraveny způsobem, aby vodu efektivně odváděly od stavby. Pozitivní zprávou ale je, že je díky terénním modelacím možné i ze svažitého pozemku vytvořit místo pro odpočinek pod širým nebem, kde se rádi pohodlně projdete. S těmito zásahy by ale měl pomoci odborník, který naplánuje efektivní systém teras, ramp nebo stabilizačních zídek.
Neefektivní hospodaření s vodou
Hlavně v posledních několika letech se touto otázkou zabývá řada odborníků, ale čím dál tím víc hospodaření s vodou přestává být tabu i pro lajky. Vzhledem k současné klimatické situaci je na zahradě ideální zvýšit schopnost zásaku a vodu ze zpevněných povrchů jímat do podzemních nádrží. Momentálně asi nejhorší způsob zálivky je kvalitní pitnou vodou, ale i to se stále ještě stává hlavně ve větších městech. Dešťová voda je pro rostliny ideální, proto bychom se nad možnostmi jejího využití měli zamyslet. Pokud z nějakého důvodu nelze na váš pozemek podzemní jímku nainstalovat, popřemýšlejte nad možnostmi využití nadzemních nádrží, i ony jsou pro jímání vody vhodné a voda v nich není alespoň tak studená jako je tomu v podzemní variantě jímek. Na druhou stranu zase hrozí její přehřívání, proto je vhodné nádrž dát na místo, které není po celý den vystavené slunečnímu záření.
Neefektivní hospodaření s vodou ale spočívá také v mnohdy zbytečné nebo nesprávně načasované zálivce. Ta by měla probíhat nejlépe večer nebo dokonce v noci, kdy nižší teploty oproti těm denním nezpůsobují nadměrný výpar. U automatických závlahových systémů je možné dobu zálivky nastavit, takže se už o nic nemusíte starat. Účinným řešením pro snížení výparu hlavně v užitkové zahradě, kde je všeobecně zálivka nejčastější, je mulčování záhonů. Zeleninové výsadby lze mulčovat slámou nebo třeba jemně posečenou trávou.
Překombinování zahradních stylů
tento problém je poměrně častý a vzniká z důvodu nerozhodnosti a zalíbení v různých stylech. Není tedy výjimkou, že se na jediném pozemku sejde zahrada anglická s asijskou, výsledek ale bývá už na první pohled poměrně rozporuplný. Pokud existuje nějaký zahradní styl, kterému se v českém prostředí nedaří tak úplně přiblížit, pak je to ten asijský. Často si totiž usnadňujeme práci a kombinujeme prvky typicky české zahrady s východním zahradním „uměním“. V tomto případě se hledá jednoznačná rada těžko, ideální je samozřejmě se těmto pro naše podmínky nepůvodním stylům vyhnout nebo jim věnovat jen část zahrady, ale na té si dát opravdu záležet a dodržet všechny postupy.
V domovině asijských zahrad se například nesetkáte s klasickým okrasným trávníkem, který zde představuje neodmyslitelnou součást zahrady. To je jen jeden z mnoha příkladů nepochopení tohoto zahradního stylu. V jednoduchosti je krása, a pokud se v zahradě chcete cítit dobře, nesnažte se kombinovat více zahradních stylů na jednom pozemku. Zahradní styly specifického charakteru se navíc poměrně rychle „okoukávají“, takže se také může stát, že vás taková překombinovaná zahrada stejně za několik let přestane bavit.
Kombinování nesourodých materiálů
Výběr materiálů ovlivní působnost výsledné zahrady. Na jediném pozemku je nutné materiály co nejvíce sjednotit. V praxi to bývá ale často naopak. V každé části zahrady se tak objevují zcela jiné materiály na zpevněném povrchu i na fasádě budov. Pozor si také dávejte na to, jestli se daný materiál vůbec do zahrady hodí. Zatímco v přírodních a ekologicky laděných zahradách nejlépe vyzní přírodní kámen a dřevo, v moderní nebo minimalistické zahradě už můžete o něco více zariskovat s modernějšími variantami, jako je beton nebo třeba kov.
Pokud se ptáte, kolik materiálů je tedy ještě únosné použít do zahrady, pak nelze najít jednoznačnou odpověď ani v tomto případě. Každá zahrada je jiná a liší se i její velikost. Ve středně velké zahradě se snažte opakovat dva až tři materiály. Pozor si dávejte na sjednocení barev. Nebezpečné jsou materiály dobarvované jako třeba beton.
Při výběru materiálů si dávejte pozor na jejich překombinování. Foto: Ing. Lucie Peukertová
Nevyřešené zpracování a likvidace odpadů
Při řešení hospodaření se zahradním odpadem máte na výběr buď speciální kontejner na biomasu, odvoz do kompostárny či sběrného dvora nebo hmotu zpracovat svépomocí. Když budete patřit do poslední skupiny a budete se snažit vše, co ze zahrady sklidíte nebo uklidíte opět vrátit do půdy v podobě kompostu, pak myslete na to, že budete potřebovat dostatečně velký kompostér, který bude umístěn nedaleko hlavního zdroje odpadu. Při tvorbě zahrady se na zpracování odpadů často vůbec nemyslí nebo dojde k poddimenzování řešení, takže se dodatečně dokupují kompostéry. Nejvíce organického odpadu vyprodukuje užitková zahrada, kompostér by tedy měl být ideálně v jejím prostoru nebo v dobré dostupnosti.
Svahy neberte na lehkou váhu
Strmý svah bývá tvrdým oříškem i pro některé odborníky. Majitelé zahrad si s nimi mnohdy ani nevědí rady, proto je samozřejmě vhodné oslovit odborníka. Se svahy poradí statik nebo je konzultujte třeba se zahradním architektem. Jako nejjednodušší řešení se samozřejmě nabízí osázení svahu nenáročnými dřevinami, které půdu zpevní svými kořeny, ne vždy je ale toto neinvazivní řešení dostačující. Pokud je svah opravdu nestabilní, bez teras a zídek se zřejmě neobejdete.
Kam rozhodně nesázet stromy a na co si dát pozor při zakládání živých plotů
Širokokorunné stromy na hranici pozemku v přímém sousedství s jiným rodinným domem mohou být jablkem sváru. Soused rozhodně nemusí být nadšen z toho, že mu vzrostlý strom stíní, svými kořeny zasahuje na jeho pozemek a že mu na podzim z koruny neustále padá listí. Stromy, zvláště pak ty vzrůstné, nikdy nesázejte poblíž budov ani na hranici zahrady, jedině tak předejdete budoucím rozporům. Dokonce i živý plot byste měli udržovat z druhé strany, tedy ze strany souseda. V ideálním případě dřeviny vysaďte tak, aby za tvarovanou stěnou zůstal ještě volný prostor pro údržbu.
Zbytečné ztížení péče o zahradu
Při zakládání zahrady bývá rozhodujícím aspektem hlavně estetické hledisko, proto vznikají výsadby i na těch místech, kde do budoucna budou způsobovat potíže. Dobrým příkladem jsou bodové výsadby dřevin v trávníku. Solitéry do zahrady samozřejmě patří, ale stačí jich opravdu jen několik. Ve větším počtu pouze tříští prostor a komplikují sečení i jinou údržbu zeleného koberce. Při stavbě vyvýšených záhonů v prostoru trávníku zase myslete na to, že sekačkou nezajedete k hraně záhonů a že tak budou na místě vznikat neposečené úseky. V blízkosti vyvýšených záhonů je tak ideální vytvořit pochozí plochu ze štěrku nebo dřevěné štěpky. Při zakládání zahrady se snažte si co nejvíce představit, kolik času údržba zahrady zabere. Značné komplikace přinášejí hlavně složitější tvary výsadeb nebo rostlinami přeplněný prostor.
Barev může být někdy až moc
Barvy do zahrady vnáší atmosféru a ve velké míře ovlivní i naši náladu. Rozhodně ale neplatí, že by musela nutně hrát všemi barvami. Některé barevné tóny jsou dokonce rušivé, což platí i o kombinacích kontrastních barev. Každá zahrada by měla být založená hlavně na odstínech zelené, které jsou v přírodě během sezony přirozeně zastoupené nejhojněji, proto tento trend opakujeme i na zahradě. Pozor si dávejte na kultivary s panašovanými nebo jinak pestře zbarvenými listy. Berte je spíše jako zpestření zahrady, ale výsadby na nich nezakládejte. Výrazné olistění na sebe totiž strhává veškerou pozornost. Častou chybou také bývají nejednotné výsadby. Nepodléhejte kráse některých rostlin, které si pořídíte po jednom kuse. Jednotlivé druhy i kultivary by měly být naopak k sobě sesazovány ve větším počtu a na větší plochu, aby časem vytvořily kobercový efekt a vy si je tak mohli mnohem lépe užít.
Sdílet / hodnotit tento článek