Malebná vesnice Čachtice, stojící na pomezí Malých a Bielých Karpat, se do podvědomí českých víkendových turistů zapsala hlavně svou nejslavnější obyvatelkou, Alžběta Nádašdyovou-Báthoryovou. Nedá se říct, že by místním tahle zmínka minulosti byla vyloženě libá. Podobně jako obyvatelé podhradí transylvánského Branu tu moc nestojí o lovce laciných senzací, zvlášť když zdejší přepestrá historie nabízí víc než jen legendami opředenou krvavou ikonu. Místní si jsou vědomi, že Čachtice mají nemalý potenciál pro rozvoj cestovního ruchu, ale zájem o život ve skanzenu nemají. Bydlet chtějí stylově a moderně, jak se sluší a patří. A jak sami chtějí.
Zapomeňte na krvavou paní. Čachtice toho pamatují víc
I když třeba ne zrovna hned od počátku na reprezentativním pozemku. V tomto konkrétním případě byl totiž původně vesnickou cihelnou s obytným příslušenstvím, navíc značně zchátralou. Celý soubor zde přítomných staveb byl hluboce zanořen do zarostlé zahrady, která už víc než co jiného připomínala mladý les. Členitý terén, zvrásněný haldami, výsypkami popela a cihlářské hlíny, dodával sídlu na divokosti. S pálením cihel se tu přestalo po II. světové válce a po jednu dobu se na ploše zarostlé zahrady nacházel sad. Prvků, kterých se dalo chytit, tu skutečně bylo dost. Když byla v 90. letech provedena na parcele radikální stavební úprava, která prakticky nahradila zpustnutý rodinný dům replikou původní stavby, pořád tu zůstalo dost k vylepšování.
Rozlehlá zahrada v okolí domu nesla jistotu prostoru pro budoucí změny, podbízela se úpravám, a to nejen krajinářským. Těžištěm dalších, spíše záchranných zásahů, se v roce 2008 stal objekt původní cihlářské pece. Přeci jen, z klenutého díla dýchala zručnost starých mistrů a bylo by škoda nechat tento technický prvek zbůhdarma zchátrat. Pořád tomu ale něco chybělo. Komplex rekonstruovaného obytného domu, zahrady i masivu cihlářské pece muselo něco smysluplně propojit. A to už byl úkol pro profesionály ze studia Architekti B.K.P.Š, kteří dali renovovanému souboru staveb vesnické cihelny nový impuls. Z cihelny s pecí se tak stal moderní letní byt, dokonale prosvětlený září slunce, který současně slouží jako malý ateliér.
Zápraží propojuje staré s novým
Protože původní cihlový panský/obytný dům byl typický portikovým venkovským stylem se šikmou střechou, stal se tento motiv také ústředním rysem přístavby. Ve směru do zahrady je předsazená zastřešená terasa, zápraží. Což je navýsost praktický prvek, jak už to tak u venkovských domů bývá. Vytváří se jím nové rozhraní na předělu interiéru a exteriéru, poskytuje zákryt v době deště, aniž by omezoval pohyb mezi budovami, reguluje letní horka a tlumí zimu. Architekti tenhle užitečný prvek oživili, a zasadili jej jako předsazenou stěnu přímo do stavby.
Zvenčí ladí, zevnitř je jiným vesmírem
Přístavba domu je ve skutečnosti prodloužením, rozšířením jeho původní siluety (včetně prodloužení portikusu v celé jeho délce), podřizuje se již existujícímu stavu a plně na něj navazuje. Vypadá jako rozrůstající se kopie původního modulu, se silně nadzvednutou – jakoby ve vzduchu se vznášející lomenou střechou. Uvnitř to ale neplatí. Tady je přístavba rozpracovaná naprosto odlišně, je souvislým neděleným prostorem, v němž absentuje strop dělící objekt na přízemí a podkroví. Výsledkem je prosvětlená hala, velkorysá v obsaženém prostoru. A netradiční ve svém zpracování, což je patrné ze stavební struktury krovu. V ní se mísí dvě schémata – krokve nesoucí konstrukci i dvě současně se do sebe zapírající keramicko/ocelové stropní desky.
Onou keramickou vložkou jsou pak staré cihly, z nichž přibližně dvě třetiny pochází vlastně přímo z místa stavby, tedy z produkce původní cihelny. Všechny na sobě nesou vyražené znaky cihlářských dílen, kde byly zpracovány. Řada z nich pochází z dalších takových zaniklých venkovských a vesnických cihelen. Je to zvláštní a netradiční přehlídka, se silnou atmosférou. Každý exemplář prošel mnohokrát lidskýma rukama a žárem ohně, než skončil tady. Každá má přitom svou vlastní barvu, odstín, podle toho, odkud pochází a z jaké hlíny byla vyrobena. Je to mimochodem přesně ten prvek, který vyzvedává sílu minulosti a řemeslné zručnosti předchozích generací, aniž by měl jakkoliv potřebu vytloukat laciný středověký námět o čachtické paní. Což je hodně osvěžující (a pro mnohá česká města s bohatou středověkou historií – a zde probíhající stereotypní historizující rekonstrukce inspirativní). Obyvatelé domu si prostě sami vybrali, ke které části minulosti má jejich dům blíž a s jakou historií jej sami chtějí ztotožnit.
Život vychází ze zdí
V masivních zděných a omítaných stěnách jsou vsazeny okenní otvory - sedací niky, zapuštěná zděná knihovna a krb. V místě dotyku stěny s existujícím domem je do proluky vsazena spací empora, propojující tento nový prostor s existujícím podkrovím. Stěny po celém obvodu jsou omítnuté klasickou vápennou omítkou bez vrchní malby. I všechny ostatní elementy stavby jsou bez další povrchové úpravy. Masivní těžký krov významně zlepšuje akumulační vlastnosti obklopujících konstrukcí. Eliminuje tepelné výkyvy větraného vnitra - což je klasickým problémem obvyklých konstrukcí krovů bez ohledu na tloušťku jejich tepelné izolace. Prosklený a uzavíratelný veranda - portikus po většinu roku funguje zároveň jako klimatická přechodová zóna vnějšku vůči vnitřnímu prostoru.
Údaje o projektu
Název projektu: | Rozšíření starého rodinného domu |
Typ projektu: | přístavba rekonstruovaného domu |
Architektonické studio: | Architekti B.K.P.Š |
Lokalizace: | Čachtice, Slovensko |
Vedoucí projektu: | Pavol Paňák, Martin Kusý st. |
Projektový tým: | Pavol Paňák, Július Vass, Beáta Paňáková |
Dodavatel: | Trial Trnava |
Klient: | soukromá osoba |
Rok dokončení (finalizace): | 2018 |
Využitelná plocha: | 54 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek