Na rohu Wenzigovy a Sokolské ulice na pražském Albertově stojí stavba, které by si náhodný kolemjdoucí sotva všiml, snad nebýt čtveřice komínů tyčících se k nebi. Jedná se o plynovou kotelnu, která zásobuje teplem Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze. Budova zakončená pyramidální střechou a komínem se čtyřmi průduchy pochází z rýsovacího prkna Karla Pragera. Jméno této osobnosti poválečné architektury si mnozí spojí především s budovou Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, Nové scény Národního divadla nebo nové budovy Národního muzea – bývalá budova Národního shromáždění.
Ačkoliv nyní stojí stavba kotelny poněkud osaměle, nemělo tomu tak být. Byla součástí mnohem ambicióznějšího plánu na dostavbu fakultní nemocnice. Ten vypracoval v roce 1987 a měl se skládat z dvou areálů obklopující neogotickou budovu porodnice U Apolináře, kterou navrhl v 2. polovině 19. století architekt Josef Hlávka.
Velkolepé vize levitujících pavilonů
Vize Karla Pragera byla skutečně velkolepá. Nové pavilony tvořily třípatrové struktury tvořící pravoúhlou síť koridorů s atrii mezi jednotlivými kříženími. Celá tato struktura měla být vyzdvižena na podnožích a doslova levitovat, aby byl prostor pod nimi průchozí a mohl být využit pro zeleň. Tento princip je pro Karla Pragera koneckonců typický. Svou představu „města nad městem“ realizoval v případě nové budovy Národního muzea, kdy v letech 1967 – 1974 vyzdvihl kanceláře a jednací síně tehdejšího Federálního shromáždění nad budovu bývalé burzy za pomoci Vierendeelova nosníku. Nebo v případě nerealizovaného projektu superstruktur pro údolí v Košířích.
Co z plánů bylo vystavěno? Kotelna
Kotelna je jediná stavba, která byla z tohoto ambiciózního plánu v roce 1993 skutečně dokončena. A ačkoliv se zbylá část návrhu nerealizovala, kotelna našla své využití a zásobuje teplem stávající areál Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, se kterým je propojena průchozím kolektorem. Od svého vzniku prošla dvěma rekonstrukcemi, v rámci kterých byly původní čtyři parní kotle vyměněny za tři teplovodní, a nyní funguje zcela bez obsluhy. To je jediná změna, kterou na budově nalezneme, vše ostatní se dochovalo ve zcela původním stavu.
Malá stavba skrývá několik architektonických zajímavostí. Nad čtvercovým půdorysem se tyčí pyramidální stavba, která zaujme exponovanou ocelovou konstrukcí – nosníky v rozích budovy, které plynule přecházejí v nosnou konstrukci čtyř výduchů tvořících komín. Ještě zajímavější je práce s okenními otvory. Největší množství světla je do budovy přiváděno prosklenou střechou. Ostatní skleněné plochy trojúhelníkového tvaru se táhnou ve svislých pásech v rozích stavby v místech styku s ocelovými nosníky. To způsobuje jakýsi pocit odhmotnění, náhodného pozorovatele může napadnout, jak mohou být stěny v rozích spojeny. Kromě tohoto architektonického detailu v rozích je fasáda budovy kompletně obložena keramickým obkladem. Samotné jádro budovy, skryté pod tímto keramickým obvodovým pláštěm, je železobetonové.
Den architektury – podívejte se tam také!
Samotná prohlídka umožnila návštěvníkům prozkoumat budovu takzvaně od sklepa po střechu, včetně bývalé kanceláře, dílen či ochozu mezi železobetonovým jádrem a obvodovým pláštěm. Industriální bludiště v podobě schodišť a podest tvořících 3 patra v jinak otevřeném vnitřním prostoru nadchlo nejednoho návštěvníka. Nenápadná technická stavba věhlasného Karla Pragera tak poprvé získala zaslouženou pozornost. Navštivte ji s námi v galerii fotografií.
Sdílet / hodnotit tento článek