Mezi možné založení dřevostaveb se řadí i crawl space. Tento anglický název se často ponechává bez českého překladu jako odborný termín nicméně podle překladu si lze udělat dobrý obrázek o tom, co je jeho podstatou: průlezný prostor, někdy se v češtině nazývá založení nad terénem nebo založení s odvětrávanou dutinou.
Mnozí odborníci se shodují, že by dřevostavby neměly být zakládány na běžných typech základů používaných u masivních staveb zejména pro jejich poměrně malou vlastní tíhu konstrukce stavby. Tento způsob řešení spodní stavby je četná desetiletí používán v USA.
Jak systém základů crawl space vypadá?
Základním principem je vyzdvižení domu patky nad terén. Již název „průlezný prostor“ vypovídá o jeho předpokládaném využití ke kontrole a případným opravám konstrukcí navazujících na tento prostor a instalací zde vedených. Tomu by měla odpovídat jeho minimální výška 60 cm - podle S. Palečka je teprve takto vysoký prostor dostatečně crawl (ve starších amerických stavebních předpisech je jako minimum uváděno 18´´, tj. cca 45 cm, což odpovídá jeho snížení pod instalacemi).
V průlezné odvětrávané dutině je na stropní konstrukci zavěšeno kanalizační potrubí a nacházejí se zde i rozvody vody.
Výhody:
- oddělení vrchní stavby od přímého působení zemní vlhkosti a radonu,
- snazší vedení ležatých rozvodů, jejich kontrolovatelnost a opravitelnost,
- kontrolovatelnost a opravitelnost spodního líce konstrukce stropu s podlahou nad terénem,
- zvýšená bezpečnost vrchní stavby v podmínkách vyšší hladiny spodní vody, popř. při menších záplavách,
- nižší investiční náročnost.
Nevýhody:
- namáhání přilehlých konstrukcí a prostupujících instalací vyšší vlhkostí, ohrožování jejich funkce a trvanlivosti (zejména v letním období),
- tvorba plísní a hniloba dřeva, šíření roztočů, hmyzu a hlodavců,
- šíření pachů a škodlivých zplodin větráním do vrchní stavby,
- zbahnění, růst rostlin a dřevin.
Pro odstranění nebo alespoň zmírnění uvedených problémů byly vyvinuty různé technologie. Odborné firmy reagují nabídkou na převedení přirozeně větraných vzduchových prostorů na prostory uzavřené s nuceným větráním a udržováním velmi nízké vlhkosti vzduchu. Spodní stavba se tak prakticky převádí na technické podlaží s udržovaným stavem vnitřního prostředí, jako klasický sklep. Je to investičně, provozně i energeticky nákladnější řešení, crawl space tím ztrácí příznačnou lehkost a konstrukční vtip. Tato úprava je zranitelnější při záplavách. Je to však nutné? Neexistuje jiný způsob, jak snížit rizika z vlhkostního namáhání?
Zdroj: AdobeStock - photopixel
Je třeba si uvědomit, že větraný prostor pod vrchní stavbou má řadu nepříznivých podmínek, které nesplňují některé obecné zásady pro minimalizaci vlivu vlhkosti na konstrukce dřevostaveb. Není osluněný, je zastíněný a je často členitý.
Jaké detaily na crawlspace ohlídat
Vlhkost z vodní plochy
Je třeba zajistit spádování terénu a případnou drenáž a odvod vody tak, aby při přívalových deštích a také při jarním tání sněhu nezaplavovala dešťová či sněhová voda větraný prostor pod vrchní stavbou a netvořila tak kaluže pod stavbou nebo v její bezprostřední blízkosti. Tato podmínka je u dřevostaveb známá, nicméně u staveb založených nad terénem s větraným typem crawl space je to skutečně nezbytná nutnost.
Vlhkost ze zeminy
Vyloučení vlivu vlhkosti ze zeminy se v zahraničí zcela běžně zajišťuje kvalitní parozábranou na terénu, u nás se tato úprava z „úsporných“ důvodů či neznalosti často zapomíná. Vyloučení rizika zvýšené vlhkosti ve vzduchovém prostoru pod vrchní stavbou tuto úpravu vyžaduje. Materiál parozábrany se volí tak, aby zároveň bránil pronikání radonu do prostoru pod stavbou. Parozábranu je třeba vytáhnout na prostupující základové konstrukce a instalace a dbát o těsnění této návaznosti s mechanickým jištěním. Obdobná podmínka těsnění a jištění platí i pro spojování a vzájemné přesahy pásů parozábrany. Parozábrana se musí shora chránit proti mechanickému poškození (riziko při kontrolním prolézání a případných opravách). Dále proti prorůstání rostlin.
Vlhkost přiváděná vnějším vzduchem
Zvýšené namáhání vlhkostí z vnějšího vzduchu nehrozí rizikem v zimním období, neboť se větrá velmi chladným vzduchem, který má velmi nízkou absolutní vlhkost. Ve vzduchové vrstvě se vzduch mírně ohřeje působením vyšší teploty z přilehlé zeminy i z vrchní stavby – a tím klesne jeho relativní vlhkost. Díky vyšší tloušťce tepelné izolace ve stropech s podlahou a na procházejících rozvodech instalací se do vzduchové mezery mnoho tepla z budovy nedostane a povrchová teplota se tak při dostatečné rychlosti proudění vzduchu příliš neliší od teploty větracího vzduchu. Není zde tedy ani riziko kritického zvýšení vlhkosti vzduchu, ani kriticky zvýšené vlhkosti při povrchu konstrukcí, nejsou tedy podmínky pro vznik dřevokazných hub a plísní, ani pro korozi. S jedinou výjimkou – v oblastech bohatých na sníh a sněhové závěje mohou být ucpány větrací otvory a nedostatečné větrání může vytvořit místně nepříznivější vlhkostní podmínky.
Nejméně příznivá je deštivá část letního období, kdy vlhkostí nasycený teplý vlhký vzduch se při proudění chladnějším prostorem pod stavbou ochlazuje, jeho relativní vlhkost stoupá a při proudění větracího vzduchu narůstá riziko vytvoření vlhkostních podmínek pro růst plísní na povrchu konstrukcí, hnilobu organických materiálů a korozi kovů. Proti starším dřevostavbám je toto riziko zvýrazněno dobrou tepelnou izolací stropu nad crawl space (energetické důvody), která snižuje rozdíl mezi teplotou povrchu a teplotou vzduchu.
Pokud teplý vzduch proudí chladným prostorem dostatečně rychle, nestačí se jednak příliš ochladit, jednak dříve ohřeje přilehlé plochy. Uvedené riziko se tím snižuje.
Ke snížení rizika letního orosování je proto třeba:
- umístit větrací otvory tak, aby větrání bylo příčné pro různé směry větru,
- umístit větrací otvory poblíž stropu větraného prostoru,
- umístit větrací otvory také do blízkosti rohů větraného prostoru,
- navrhnout dostatečnou velikost větracích otvorů (vstupních i výstupních); přitom platí, že rychlost proudění vzduchu ve větraném prostoru klesá na 0,3 až 0,9 násobek poměru čisté plochy větracího otvoru k ploše odpovídajícího větraného průřezu vzduchové vrstvy (viz čl. A.4.5 v ČSN 73 0540-4),
- navrhnout dostatečnou výšku větraného prostoru (nejméně 0,6 m, z hlediska kontroly a manipulace při případných opravách lépe okolo 0,9 m),
- zajistit hladký podhled stropu nad vzduchovým prostorem, čímž se brání snížení rychlosti proudění vzduchu vřazenými odpory podél stropu a vyloučí se vytváření pomalých druhotných vzduchových válců mezi trámky,
- podvěšené instalační rozvody by neměly být orientovány napříč vzduchovému proudu,
- v případě rozsáhlejších staveb je třeba rychlost větrání podpořit využitím komínového efektu a/nebo ventilačními turbínami,
- samozřejmostí je opatřit větrací otvory žaluziemi proti vniknutí drobných zvířat (zejména hlodavci) a síťkami proti hmyzu (zejména vosy a tesaříci, u nás zatím nehrozí termiti).
Ke snížení důsledků letního krátkodobého zvýšení vlhkosti vzduchu při povrchu stropu nad vzduchovou vrstvou je třeba na jeho spodní líc použít materiály prokazatelně odolné proti vlhkosti a vůči působení hub a plísní. Kovové prvky je třeba opatřit dlouhodobou ochranou proti korozi.
Rozumné je také vytvořit větrnou zábranu větracích otvorů vůči blízkým vodním plochám, např. vhodnou nízkou zelení.
Teplota vzduchu ve větraném vzduchovém prostoru
Opět je rozhodující letní období, kdy teplota vnitřního vzduchu dřevostavby i teplota zeminy mohou být chladnější než vnější vzduch, jejich vliv na bilanci je třeba omezit. Vliv nižší teploty vnitřního vzduchu vrchní stavby dostatečně eliminuje výrazná teplená izolace stropu s podlahou nad větraným vzduchovým prostorem.
Podstatnější je vliv zeminy, která si v hloubce okolo 3 m pod terénem udržuje teplotu odpovídající průměrné roční teplotě dané lokality (v ČR okolo +5 °C). Má díky vysoké teplené vodivosti zeminy značný vliv na tepelnou bilanci vzduchového prostoru pod vrchní stavbou, v případě vlhké zeminy a některých hornin se tento vliv ještě zvyšuje. Lze jej téměř vyloučit položením vrstvy nenasákavé tepelné izolace na terén, nejlépe nad parozábranu, kde tepelná izolace může zároveň sloužit jako potřebná ochrana parozábrany. Tato úprava není běžná, ale snížení vlhkostního rizika ji opravňuje.
Sdílet / hodnotit tento článek