Beton se vyplatí, ale zadarmo není. A platí to i z hlediska jeho uhlíkové bilance. Nejproblematičtější součástí tohoto univerzálního materiálu je pochopitelně cement, který je v současnosti odpovědný za 8 % světových emisí oxidu uhličitého. Což stavební sektor staví z hlediska znečišťujících činností asi třikrát výše, než leteckou přepravu, a poměrně dost na to, aby dotahovalo i na zemědělství. Přitom je jasné, že v následujících letech se stavět méně z betonu nebude. Spíš naopak.
A proto se hodí akcentovat určité procesní změny. Když může být zemědělství efektivnější a letecká paliva šetrnější, může se transformovat i stavebnictví. Včetně betonu. Odpovědí, prozatím tedy spíše hypotetickou, pak může být alternativa v podobě uměle upravené horniny, zvaná Saferock. Betonu z geopolymerů. Na kterém je nejpozoruhodnější asi to, že je vyráběn z reziduí a pozůstatků průmyslu (vesměs po těžbě nerostů), odpadního materiálu, které zhodnocuje ve formě anorganických polymerů, minerálů, do velmi stavební podoby.
Místo hald strusky tak můžeme získat kvalitní stavivo. A kromě toho ušetřit až 70 % emisí, pokud budeme proces výroby betonu z geopolymerů porovnávat s produkcí portlandského cementu.
Příhodným bonusem tu u výsledného produktu je ještě nižší propustnost, odolnost vůči vyšším teplotám a značná chemická rezistence. Což nejsou možná vlastnosti vyhledávané u klasických stavebních projektů, ale v těch techničtěji zaměřených už svou roli hrát mohou.
Sdílet / hodnotit tento článek