Fantazie je půl úspěchu návrhářů. A platí to i u architektů, kteří musí zdroje inspirace vidět všude. I tam, kde se to na první pohled nezdá pravděpodobné. Představit si dočista fádní objekt v nové podobě, protáhnout jeho rysy za hranici běžných souvislostí, to je zkrátka…
Bourat je snadné, upravovat stávající objekty a vkusně je modernizovat je o dost těžší. Na rekonstrukci a úpravě rodinného domu musela spolupracovat dvě architektonická studia. Na výsledek práce se podíváme dnes.
Projekt, který přesahuje hranice. A to nejen prostorové, ale i časové. Záměr z portugalského Ancede totiž vytváří most mezi minulostí a přítomností. Tím dává budoucnost celému regionu, podporuje udržitelný cestovní ruch a velmi citlivě zhodnocuje potenciál, který se v místě realizace…
Je jako stvořený k tomu, aby vyvolával kontroverze a pnutí. Na jedné straně je totiž naprosto ohromující tím, jak hladce si počíná v terénu, do nějž nezapadá. Jenže na druhé je zjevné, že je nepatřičný a z oné okolní krajiny – byť ji sám výrazně nemění – si bere jen to, co se mu hodí.
Projekt francouzských architektů je experimentem s udržitelností a ekologickým stavitelstvím. A nedopadl vůbec špatně. Místo slov a teoretických úvah přinesl činy a praktický důkaz. Jak postavit bez moderních materiálů moderní dům?
Dům, který k vidění není. Protože se nechce nechat vidět. Dům s názvem CLT House se kryje před zraky nepovolaných, maskuje se v prostředí, kterým se obklopuje. Skrytý na první pohled v sobě spojuje přírodní a stavební prostředí a udržitelné materiály.
Penzion nestačil poptávaným kapacitám a majitel se rozhodl rozšířit nabídku. Architekti vytvořili dům se čtyřmi pokoji. Za nenáročným provedením se tu skrývá kvalita, vyjádřená mimo jiné i zapracovanými přírodními materiály a citlivým vsazením stavby do lesního prostředí.
Neutuchající poryvy divokého větru, průměr dvou metrů nadmořské výšky a obyvatelé, které početně dvakrát překonávají ovce. Takový je ve zkratce největší z Fríských ostrovů, Texel. A z toho barvitého popisu místních stereotypů je patrné, že i bydlení tady bude něco extra.
Architekti byli požádáni, aby u jezdeckého klubu patřícího k farmě navrhli klubovnu a související plochy pro hosty, kteří budou sledovat zápasy na hřišti. Hlavní plán je ukotvený dvěma velkými duby, tvoří oblouk vycházející ze stávajícího shluku stájí kolem centrálního nádvoří. Stavba je překvapivá…
Jen málokde je kultura vysokohorské turisty tak spjata s národní identitou, jako v sousedním Rakousku. A proto se jí podřizuje mnohé. Sympatická útulna, ztracená v nepřístupném údolí mezi zasněženými vrcholky, je ukázkou architektury, která by bez lásky k horám a invence projektantů…
Neobvyklý projekt, o němž dnes nejen francouzští architekti jako o cabanes perchées , vzešel z architektonické soutěže v roce 2019. Tehdy si klient, v zájmu podpory místního cestovního ruchu, zadal vypracování návrhů na výstavbu luxusního objektu k pronájmu turistům. Lokalitou pro jeho…
S prostorem pracuje netradičně. Je to výška stropů, která člení interiér do jednotlivých pobytových zón. Navenek přitom tahle chata působí konvenčně, připomíná tu, kterou na stejných základech nahradila.
Tvarem připomíná položené klády, přitesané sekyrou. Materiály upomíná na to, že sice leží v moderním městě, které má ale k lesům blízko. Nezapomíná na kontext a okolní zástavbu. Je přitom natolik neobvyklý, že si skoro nevšimnete, na jak neoptimální parcele leží. Rodinný dům ve Vilniusu je zkrátka…
Byt s výměrou 39 metrů čtverečních původně k obývání ani sloužit neměl. Teprve po zásahu architektů se dočkal toho, co je pro každé bydlení nezbytné. Ložnice. Architekti pro ni nejprve museli najít místo. A dovnitř ji vsadili podobně, jako vpisek nad popsaným řádkem textu. Tak nějak nakřivo, tak…
Vložit do již existujícího souboru domů nový, není ani trochu vděčným záměrem, ale architekti mají tyto výzvy rádi. Přistoupit k tomu lze různě. Příklad z Rakouska může být pro některé šokující, pro jiné inspirující. A pro vás?
Univerzální recept na udržitelnost v architektuře? Stavět z toho, co se v místě přirozeně nachází. Španělská vesnička Boadilla de Rioseco ke své smůle patří k těm místům, kde se nedá zavadit o „přírodní materiály“, jako kámen, dřevo, rákos ani bambus. Přesto si tu architekti dokázali…
Opuštěné, nevyužívané, zanedbané. A dost často i s kontaminovanou půdou. Brownfieldy jsou ploškami promarněných příležitostí, o jejichž zvelebení se často a dlouze hovoří, ale málokdy se dočkají nějakého smysluplného využití. Regenerativní procesy si totiž žádají čas a nemalé investice.…
Jedna věc je básnit o recyklaci a druhotných surovin, ale druhá je umět hledat a najít tam, kde se o to dosud nikdo nepokoušel. Projekt rekreačního objektu, chaty z Norska, je originální zpracováním i tím, kde pro svou realizaci dokázal objevit materiál.
Měl to být krásný venkovský dům. Podobný těm, které jsou rozesety po celém Pedrógão Grande, oblasti ve středním Portugalsku. Jenže osud měl jiné plány.
Řešit přístavbu ke starému domu v původním duchu, s pokusem o autentické vyznění? Rozvádět daný motiv? Kdepak, rakouští architekti se nebojí projevů rebelství a ke starému alpskému hotelu dodávají originální omlazující přístavbu v dočista odlišném stylu.
