Nová chata, která potěší. To je na Lipně spíš výjimka, než pravidlo. Nejen proto si projekt rekreačního obydlí, jež vyrostlo na místě původní chatky ze 70. let, pozornost zaslouží. Klade důraz na stavební ekologii a udržitelnost.
Češi možná patří k evropské špičce ve vlastnickém bydlení, ale v Irsku je tomu přesně naopak. Ceny nemovitostí tam meziročně rostou o 11 %, a tento trend následují i ceny nájemného. Jako řešení tedy někteří volí malé domky na přívěsu. Tigín v gaelštině znamená malý dům. A přesně o malých, cenově dostupných…
Jen 50 minut jízdy od Tallinnu nabízí nezbytné teplo uprostřed severské divočiny, a k tomu ještě štědrou porci pohodlí. Svým obyvatelům umožňuje ponořit se do hlubin samoty. A dopomáhá jim k poznání, že les je vlastně v dnešní uspěchané době takovou zelenou tichou katedrálou.
Otevřít dům slunci, pustit si jeho paprsky dovnitř. To už dnes může znít jako docela otřepaná fráze. Dánský architekt Sigurd Larsen jí ale dodal nový význam. Realizovaný projekt malého rodinného domu, který připravil pro klienty z venkovského Uckermarku, je skutečně nevšedním a prozářeným místem.
Optimální orientace, vyvážení stavby ve skalnatém terénu, respekt k členité topografii. A taky jednoduché materiálové řešení, které dodalo rodinné chatě velmi příjemný přírodní ráz.
Finové možná mají světové renomé národa saunujících se otužilců, ale Norové za nimi příliš nezaostávají. Ještě před dvěma stoletími bylo v centru Osla více saun, než dnes stojí v Helsinkách. Pravda, norské hlavní město si tenkrát ještě říkalo Kristiana, a voda v Oslofjordu byla o poznání čistější.
Jak poznáte, že je nějaká stavba nadčasová? Stačí se podívat na rodinný dům – vilku Trompenberg. Byť byla dostavena loni, svým silně funkcionalistickým pojetím se blíží stavbám, které tu vznikaly před 100 lety. Elegance totiž nikdy nevyjde z módy, je univerzálním a stále srozumitelným jazykem architektury.
Paseo de la Independencia, jedna z hlavních dopravních tepen aragonské Zaragozy, je místem kudy kráčely dějiny. Doslova. A většinou při tom za sebou zanechávaly mrtvé. Takže ještě dnes je tato ulice, začínající u Plaza de España a končící na náměstí Plaza de Paraíso, bulvárem zasvěceným vzpomínkám. Něco jako naše…
Poslední půlhodina do cíle je nejhorší, to vám potvrdí každý řidič. Těch 30+ minut, než po sjezdu z dálnice prokličkujete městem až domů, je často těžší než hodiny jízdy před tím. A k tomu tma, všude sníh, únava. Sváteční atmosféra se k řidičům do kabiny jen tak neprobojuje, do cíle dorazí vyčerpaní a nenaladění.…
Naprosto imerzní, pohlcující zážitek, nabídla v roce 2019 vánoční světelná instalace v Denveru. Město ve spolupráci s mezinárodně uznávanými mistry ve hře světel, designéry studia BrutDeluxe, nabídli vpravdě brutální orgie světel. A také podívanou, jež můžete vnímat i dalšími smysly.
Nemusíte být nutně věřící, ale návštěva kostela na Vánoce je v mnoha rodinách tradicí. Atmosféra svatostánku má totiž své kouzlo. A což teprve, kdyby vám během této návštěvy nástěnné malby a obrazy svatých vyložily svůj příběh.
Dílo, které fascinuje nejen svým výsledkem, ale i samotným procesem vzniku, tvorbou. Zhruba tak lze postihnout jednu ze starších světelných instalací, která po dvě léta zářila nad vánočním Curychem. Přesněji tedy, nad jeho pověstnou Bahnhofstrasse, jež je prý tou nejkrásnější nákupní třídou v celé Evropě.
Někdy není od věci podívat se, jak k oslavám Vánoc přistupují za hranicemi. Finsko nabízí poměrně zajímavou inspiraci, jak strávit slavnostní čas s rodinou. U ohně a v lese, s dopomocí primitivní leč působivé architektury.
Atmosféru vánočních svátků u londýnského King´s Cross naleznete vždy, ale klasické vánoční stromky v ulicích byste tu hledali marně. Tradicí se tu už dávno staly stromky řekněme netradiční, nejrůznější skulptury, stylizované instalace a odvážné vizuální projekty, které sice nesou svátečního ducha, ale vyjadřují ho…
Pomoci přežít letité stavbě obvykle znamená najít pro ni nové, smysluplné využití. Zachovalá stará sýpka vystavěná z kamene měla už pro nové majitele hodnotu spíše jen estetickou, a tak ji přestavěli na samostatné bydlení pro návštěvy.
Přežít se tu dá tuhá zima, a nikoho přitom nebude tísnit nedostatek prostoru nebo osobního vyžití. Norští architekti se rozhodli, že přírodní materiál bude pro stavbu nejlepším řešením, a obyvatelé toho nelitují.
Příběh Konopného domu z Homolje si na chvíli uloupil titulní strany odborných časopisů o architektuře a ekologickém stavitelství. A když už nejbouřlivější vlna pozitivních ohlasů trochu opadla, vyplatí se na projekt architektů Bach Mühle Fuchse a Ljubicy Arsić podívat trochu zblízka, podrobněji.
Ruina staré kůlny, tísněné v rohu pozemku dvěma velkými kamennými zdmi. Objekt, který dosloužil už minulosti, zjevně nepůsobil dojmem, že by ho snad měla ještě čekat nějaká budoucnost. Architekti se spolu s uvědomělými majiteli ale rozhodli pro jeho transformaci, a tím i k „záchraně“ podoby celé vesnice.
Netradiční konverze, která si za svůj cíl vybrala zabydlení a zútulnění bývalé kanceláře. Přestože tu byly zásadní parametry předem jasně definované, architekti dokázali uvnitř vytvořit kouzelné místo pro život. Světlý prostor plný vzduchu dělí jen minimum příček.
V době, kdy i sebelepší hotely a pohodlné hostely mohou skrze recenze nasbírat negativní hodnocení, málo hvězdiček od hostů, pokud snad v místě není dobrý signál a připojení k internetu, jde Kleine Bleibe proti proudu. Tady vypnete telefony i hlavu, a dobijete své vlastní baterie.
