"Obrat sportu v České republice činí zhruba 125 miliard korun ročně, což s multiplikačním efektem vytváří dvojnásobné tržby napříč odvětvími. Z toho do veřejných rozpočtů plyne více než 50 miliard korun ročně," řekl Špaček, který se specializuje na poradenství zaměřené na sport, loterie a hry. Zhruba 20 až 25 procent, tedy kolem 11 miliard korun, z toho podle něj připadá na sportoviště.
Hlavním problémem sportovní infrastruktury, která často velmi rychle chátrá, je podle Špačka nekoncepční roztříštěnost vlastnické struktury. Typickým příkladem je prý existence sportovišť vlastněných sportovními kluby a dalších v majetku škol. "Školní zařízení využívají vlastní sportoviště především dopoledne a sportovní kluby pak jiné odpoledne. To je klasický případ, kde by společné využívání sportovišť vedlo k tomu, že by bylo více peněz na obnovu, rozvoj a pak i úhradu provozních nákladů tohoto společného sportoviště," podotkl Špaček. Ideálním vlastníkem sportovišť by podle něj měla být obec. Sport totiž kromě jiného snižuje sociálně patologické jevy a zvyšuje zdraví populace.
Spolufinancování provozu a nákladů na investice by částečně vyřešilo i problém s financováním dalšího rozvoje sportovní infrastruktury, které by vyšlo na obrovské částky. "Při dlouhodobé koncepci a vhodném regionálním rozložení sportovišť bychom potřebovali investice v řádu miliard korun ročně. Pokud bychom však chtěli dostat všechna sportoviště na úroveň západních zemí, tak v tom okamžiku se pohybujeme v částkách v řádu desítek až stovek miliard," zdůraznil Špaček.
Při posledním důkladném sčítání v roce 2011 se zjistilo, že sportovní kluby a tělovýchovné jednoty v Česku vlastní či provozují 19.187 sportovišť, z čehož 11.091 bylo takzvaně klasifikováno. Jejich účetní hodnotu Český svaz tělesné výchovy tehdy vyčíslil na více než 250 miliard korun. Tato sportoviště však činí "jen" 60 procent všech, další totiž vlastní obce, města, školy či soukromá zařízení.
Sdílet / hodnotit tento článek