Rozhovor se stavebním advokátem o přístupu nové vlády k novému stavebnímu zákonu
Rozhovor s právníkem, zdroj: YouTube kanál TZB-info
Šlo o jeden z nejdůležitějších a nejkontroverznějších zákonů, který byl „na sílu“, tedy přes velký odpor opozice a veto Senátu, prosazen dosavadní vládou Andreje Babiše. Je jasné, že nová vláda jej bude chtít změnit. Největší změnou bude paradoxně krok vzad. Nový stavební zákon měl totiž odpojit státní stavební správu od samosprávy, a to kvůli zajištění nezávislosti na lokální politice.
Vznikající vláda odpojení odmítá. Argumentuje, že by to znamenalo jednak vícenáklady na nové úřady a úředníky, jednak by se začalo rozhodovat na dálku bez znalosti místa.
Oba argumenty jsou pochybné. Dosavadní návrh počítal se vznikem lokálních územních pracovišť podobně, jako je tomu u finanční správy. Exodus úředníků do krajských měst by se nekonal. Zůstali by v obcích, kde pracovali dosud. V řadě případů by zřejmě využívali stejné kanceláře, které by si stát pronajal od samospráv.
Vkrádá se tedy pocit, že skutečný důvod odmítnutí odpojení stavební správy je jiný. Samosprávy mají značný vliv na výstavbu na svém území skrz územní a regulační plány. Zřejmě jim to však nestačí a chtějí si ponechat stavební úřady na radnicích jako jistou formu kontroly nad tím, jak se rozhoduje o konkrétních stavbách v jednotlivých stavebních řízeních.
Z hlediska práva je tato „neformální kontrola“ nezákonná. Úplně nejmarkantněji se to projevuje tam, kde stavební úřad povoluje záměr obce či kraje, do jejichž úřadu je začleněn. Úředníci se automaticky dostávají do střetu zájmů, když mají „nezákonně a nestranně“ posoudit záměr svého zaměstnavatele, který sedí o patro výš.
Vzniká problém tzv. systémové podjatosti, který mělo řešit právě zmíněné důsledné odpojení státní stavební správy od samospráv. Nová vláda toto odmítá, což je škoda. Vzdaluje se totiž řešení jednoho ze zásadních problémů, který brzdí povolování staveb v Česku.
Z mého pohledu totiž nepředstavuje největší problém ani složitost předpisů, ani roztříštěnost úřadů. Největší slabinou je nedostatek nezávislosti spojený s malou odborností úředníků.
Nezávislost úředníků je neustále pod tlakem. Ten přichází ze strany investorů, kteří chtějí stavět, sousedů, kteří tomu chtějí zabránit, a v některých případech také komunálních politiků, kteří prosazují vlastní zájmy. Osobně jsem byl u řady jednání, kde si investor či politik neomaleně bral slovo a choval se k úředníkovi stavebního úřadu nadřazeně. Nemluvě o nátlaku, který vykonávali mimo jednání.
Ve výsledku by mnozí úředníci nejradši povolovali jen bezkonfliktní stavby pokud možno s jediným účastníkem, a to investorem. Ve chvíli, kdy jsou postaveni před konflikt, začnou přešlapovat a řízení se neskutečně vlečou.
Je klíčové, aby všichni aktéři výstavby začali respektovat závažnost rozhodnutí, která stavební úřad přijímá. Není to agenda typu vydávání občanských průkazů, kde je vše předem dané. Naopak jde, nebo by mělo jít, o složité vyvažování střetávajících se zájmů s vědomím, že rozhodnutí ovlivní podobu krajiny a životy lidí na desítky let dopředu.
Taková rozhodnutí může přijímat pouze člověk s přirozenou autoritou a hlubokými odbornými znalostmi. Člověk, který je ve svých úvahách veden pouze zákonem a oficiálními odbornými stanovisky. Nikoli mimoprávním nátlakem té či oné strany. Věřím, že si nová vláda toto co nejdříve uvědomí, přestane obhajovat zavedené pořádky na radnicích a začne budovat nezávislou stavební správu pro 21. století.
Sdílet / hodnotit tento článek