První z vládou schválených novel má směřovat k tomu, aby k 1. červenci 2023 nabyl nový stavební zákon účinnost pouze ve vztahu k tzv. vyhrazeným stavbám, tedy dálnicím, železnicím a dalším stavbám dopravní a technické infrastruktury. Novelu však z časových důvodů neprojednala Legislativní rada vlády, ani její pracovní komise a na výsledku je to poznat. V praxi může vyvolat velké zmatky. Novela totiž nijak neupravuje účinnost žádného z více než 50 dalších právních předpisů, které byly zásadním způsobem změněny spolu s novým stavebním zákonem.
Nový stavební zákon bez úprav nepovede k rychlejší výstavbě. Odklad je na místě tvrdí ČKAIT
přečíst článekNejistota stavebníků i úřadů
Především jde o úpravu kompetencí stavebních úřadů a dalších orgánů, které souvisí s principem tzv. integrace rozhodování u stavebních úřadů. Toho, aby se po 1. červenci 2023 tyto změny nepoužily, má být dosaženo „zvláštním ustanovením o použitelnosti zákona v přechodném období“, jenž se, aniž by to bylo výslovně stanoveno, zřejmě má vztahovat i na všechny změny právních předpisů, které souvisejí s novým stavebním zákonem.
Taková právní úprava je nejen značně nestandardní, ale může výrazně ohrozit právní jistotu všech, na něž stavební právo dopadá. Povede k nejasnostem, co je vlastně platným právem. Ze všech původně novelizovaných předpisů by totiž nadále vyplývalo, že rozhodování přechází na stavební úřady. Že tomu tak ve skutečnosti být nemá, by mělo vyplývat pouze z obecné formulace v nově navrženém zákoně, která je navíc dost nejasná. Tato situace by byla v rozporu s požadavkem jednoznačnosti a srozumitelnosti právní úpravy. Zjednodušeně řečeno: Hrozí, že si lidé nebudou jistí, na jaké úřady se vlastně při povolování staveb mají obracet, a úřady si nebudou jisté rozsahem svých kompetencí.
Novela míří mimo cíl?
Obsah novely dále neodpovídá skutečnému cíli, kterého chce nová vláda dosáhnout. Z něj totiž zdánlivě vyplývá, že jde jen o to, aby pro jiné než vyhrazené stavby platil nový stavební zákon o rok později, než se původně předpokládalo. Z důvodové zprávy a dalších vyjádření ministrů je však zřejmé, že skutečným cílem je věcná změna právní úpravy, která však dosud není připravená.
Takový přístup je velmi riskantní, protože není jisté, jestli bude do 1. července 2023 nějaká další změna stavebního zákona skutečně schválena. Proto musí být právní úprava, vytvořená aktuálně předloženou novelou, v praxi použitelná. To je ale z uvedených důvodů značně sporné.
Pochybnosti vyvolávají i prozatím deklarované záměry na obsah připravovaných věcných změn stavebního zákona. Je třeba si klást otázku, jestli bude výsledek změn v kombinaci s tím, co by mělo zůstat z platného zákona zachováno, v praxi funkční. Jinak řečeno: Nezmění se dílčími změnami celková koncepce úpravy tak, že výsledek nebude použitelný? A závažnou otázkou je také časové hledisko. Je v daném čase vůbec reálné změny navrhnout, projednat a schválit a zároveň připravit praktickou aplikaci upravené podoby reformy?
Minulá vláda čelila kritice, že nový stavební zákon připravila rychle. Nová vláda ho však chce stihnout zásadně předělat v ještě rekordnějším čase.
Sdílet / hodnotit tento článek