Jak výztuž v betonu funguje jsme se podívali v minulém článku. Dnes si probereme, jak se výztuže liší podle typu a vlastností. Vždy je ale nutné dodržet návrh stavebního projektanta nebo statika.
Označení betonářské oceli
Základní označování betonářské oceli klasifikuje norma ČSN 420139 Ocel pro výztuž do betonu - Svařitelná žebírková betonářská ocel – Všeobecně. Dle této normy rozdělujeme nelegované jakostní oceli do tří tříd tažnosti (duktility):
Třída A – ocel B500A, ocel B550A – normální tažnost
Třída B – ocel B500B, ocel B550B – vysoká tažnost (vhodná pro vytváření ohybů)
Třída C – ocel B500C – velmi vysoká tažnost.
Oceli třídy tažnosti C se v ČR nevyrábí. Základní a v ČR nejpoužívanější je betonářská ocel s označením B500B, u sítí B500A. První písmeno znamená, že se jedná o betonářskou ocel, číslo udává mez kluzu Re = fyk v MPa a poslední písmeno třídu tažnosti. Další vlastnosti betonářské oceli:
- modul pružnosti Es = 200 GPa
- měrná objemová hmotnost – 7850 kg/m3
- součinitel tepelné roztažnosti αs =1,2*10-5 K-1
Základní typy tyčové betonářské žebříkové výztuže B500B – viz obrázek 3: Tyče Ø6; 8; 10; 12; 14; 16; 18; 20; 22; 25; 28; 32 mm
Betonářská žebříková výztuž B500B, foto: Ing. David Šotkovský
Základní typy svařovaných sítí tzv. KARI sítě, třída oceli nejčastěji B500A:
| Označení | Průměr drátu | Rozměry ok |
| KA 16 | 4 mm | 100 x 100 mm |
| KA 17 | 4 mm | 150 x 150 mm |
| KD 35 | 5 mm | 100 x 100 mm |
| KD 37 | 5 mm | 150 x 150 mm |
| KH 20 | 6 mm | 150 x 150 mm |
| KA 30 | 6 mm | 100 x 100 mm |
| KY 49 | 8 mm | 100 x 100 mm |
| KY 50 | 8 mm | 150 x 150 mm |
Jelikož jsou KARI sítě plošné prvky, předpokládá se využití v plošných konstrukcích jako jsou desky, podkladní betony, cementové potěry a stěny. V těchto prvcích se neuvažuje s ohýbáním KARI sítí do pravého úhlu, a proto jsou vyráběny v třídě tažnosti A – tedy normální duktilita.
Obrázek 4 – KARI sítě, foto: Ing. David Šotkovský
V betonových prvcích rozeznáváme výztuž podélnou (nosnou) a výztuž příčnou. Příčná výztuž se dělí na rozdělovací, která je používána v plošných konstrukcích a třmínky, které se používají ve sloupech, překladech, trámech a věncích. Je důležité upozornit, že veškerá výztuž je v betonových prvcích důležitá a zejména spolupůsobí. Například třmínky nám vymezují svým tvarem polohu podélné výztuže, zároveň však přenášejí smyková napětí od posouvajících sil, které na konstrukci působí. Vynechání nebo zvětšení vzdáleností mezi třmínky je nepřípustné.
Závěrem: proč je tedy špatně říkat dnešní výztuži slangově roxor? Jednoduše proto, že dnešní výztuž není roxor. Roxor byla dříve používaná betonářská výztuž jiného tvaru a tedy i vlastností. Roxory se používaly od 30. do 50. let 20. století. Dnešní betonářská výztuž se nazývá a značí tak, jak jsme si představili. Zjednodušení názvu výztuže může vést neznalé stavebníky k doměnce, že pruty jsou všechny stejné, že mezi nimi není rozdíl a je jedno jaký z nich se využije. Vždy je nutné dodržet projekt a statický výpočet a použít předepsaný typ výztuže.
Sdílet / hodnotit tento článek