Majitel domu a nyní velmi spokojený klient architektů ze Studia Nada si neklade velké cíle. Chce jen žít a tvořit. Od svého ateliérového domu pak očekával asi tolik, že mu to bude náležitě umožňovat. Ze skromnosti a vědomí toho, co je opravdu důležité, se pak zrodil neformálně laděný projekt.
Bulharská vesnička Karpačevo patří k těm, které je snadné minout. Pro zřídkavé pěší turisty a vyznavače náročnějších treků je přitom místem, jež má co nabídnout. Na druhé straně, zrovna tak jako je tohle sídlo příjemné k sezónnímu pobytu a dovolené, je ne úplně způsobilé ke standardům moderního života. Klient Studia Nada, mladý muž s pověstí zručného umělce, se tu původně neplánoval trvale usadit. Měl tu jen převzít nemovitost a pozemky po prarodičích, v dědickém řízení. Po krátkém pobytu ale zjistil, že mu místo přirůstá k srdci, nachází tu své kořeny. A lokalita se mu stává i zdrojem inspirace. Začal se tu tedy zabydlovat a připravovat na první zimu, přičemž revidoval i svůj plány do budoucna.
Provizorium, které není na věčnost
Na parcele, situované na okraji vesnice, už zástavba existovala. Přesněji, stály tu dva objekty, jeden dvoupatrový, rezidenční a druhý hospodářský. Kamenná stodola s chlévem. Když ale ve spolupráci s architektem Georgijem Subevem vyhodnotil jejich stav, zjistil, že by se dnes jednorázové ceny rekonstrukce nedoplatil. Zvolit si mohl cestu mnohaletého provizoria a táhlých profesních omezení, při němž by bydlel v jediné skutečně obyvatelné místnosti starého domu, a další dlouhá léta by se snažil nezruinovat opravou ruiny. Anebo, v rámci možností, aby si nechal vystavět na onom pozemku, trochu stranou, další nové bydlení. Nic náročného, víceméně pořád dočasného. Ale už kompletního a poskytujícího jistý standard kvality.
Bez dlouhého napínání, vybral si druhou zmíněnou variantu. S tím, že ono dostavěné nové bydlení, řešené projektem Studia Nada, by současně sloužilo jako ateliér, kancelář, dílna. Mohl by tedy na pozemku, který vyzískal, žít a tvořit, a příležitostně ve volném čase rekonstruovat svépomocí i původní dům. Skoro, jako by sem jezdil na chatu. Akorát, že tu je nastálo a nemusí nikam dojíždět. Zůstává v centru dění, i když tu není moc vidět. Své bydlení totiž pojal velmi nenápadně, s důrazem na jednoduchost a účelnost. A skryl ho pod rozrostlé a košaté koruny velkých ořechů.
Poctivý materiál, který se skrývá
Objekt, s výměrou užitné plochy 60 metrů čtverečních, pak přisadil k nasucho stavěné kamenné zídce, které obkružuje celý pozemek. Parcela má v těchto místech mírný sklon, se svahem klesajícím k jihovýchodu, směrem k výhledům na národní plošinu Devetaki. To indikovalo, kudy se bude objekt otevírat výhledům, a pouštět si dovnitř teplo a sluneční svit. Z této jednoduché a účelné základní orientace stavby se odvíjely další detaily. Předpokladem realizace bylo například rozdělení obydlí na část pracovní a odpočinkovou. V obdélníkovém půdorysu náčrtů tak bylo brzy jasno, co a kam umístit. Klient měl ještě specifické požadavky na to, aby jeho obydlí s tvůrčí dílnou nenarušovalo stávající uspořádání a vesnickou pohodu. V interiéru si přál „jednoduchý, poctivý, čistý prostor“, který by jej podněcoval v kreativitě.
Není to hotové a ani nebude
Zádrhelem se ovšem stalo materiálové provedení. „Vsi pořád ještě dominují přírodní materiály v jejich surové podobě,“ komentují to architekti. „A hlavním stavebním materiálem domů v obci bývala hlína.“ Takové pojetí by ale zavánělo spíše replikací, a neodpovídalo by kritériím na rychlou a kvalitní konstrukci. Proto nakonec dům vznikal z keramických bloků a tvárnic. V tomto kontextu pak stavba působí jako současná interpretace tradiční stavební techniky, a použité materiály: keramické cihly, dřevo, překližka a pohledový beton, se tu snoubí v harmonické celistvé struktuře, doplňující vizuální charakteristiky místa.
Můžete pochopitelně namítnout, že ve výsledku to vypadá (i kvůli absenci vnějších a vnitřních omítek) nehotově, jako rozestavěná záležitost. Majiteli ale tenhle vizuální aspekt nevadí. Sám si je totiž vědom, že jeho nynější obydlí je provizoriem do doby, než jednou opraví velké stavení po prarodičích. V aktuální podobě netrpí nedostatkem komfortu, a svůj dům chápe jako dopravní prostředek, který jej přibližuje po cestě do cíle. Jinými slovy, nemusí to vypadat jako hotové, protože to nemá být hotové.
Levné stavební materiály a originální nápady zvyšují kvalitu bydlení v moderním rodinném domě
přečíst článekSe stavbou pomohli sousedé
Na druhé straně, i tento architektonický návrh v souladu s principy udržitelnosti zahrnuje několik zajímavých aspektů. Je tu plochá zelená střecha, výrazné použití recyklovaných materiálů, důraz na přirozené světlo, specifický design stěnových a střešních systémů, jež v sobě kombinují maximální energetickou účinnost. Přesněji, stěny jsou třívrstvé, složené z vnitřní a vnější keramické cihlové vrstvy a izolace z kamenné vlny (rockwool) mezi nimi.
Podle architektů je stavba metaforickým mostem mezi tradiční a současnou architekturou, sestávající ze symbiózy prostor inspirovaných lidovou architekturou a navržených tak, aby čelily potřebám současného života. I dřív se v bulharských domech nejen bydlelo, ale i pracovalo. Malá zákoutí pro čtení, odpočinek a rozjímání, vytvářejí zvláštní atmosféru obohacující vnitřní prostor.
V duchu tohoto metaforického odkazu se nese i samotná konstrukce budovy. Na vesnicích tu bývalo dobrým zvykem, že si dům nestavíte přes firmu, ale s pomocí sousedů. A zrovna tak i tady se majitel mohl spolehnout na pomocné ruce svých sousedů a jejich příbuzných. Výpomoc byla formálním aktem, který ve vesnici Karpačevo po letech uvítal prvního nového obyvatele.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Small Architecture Studio |
| Typ projektu: | novostavba domu s dílnou/ateliérem |
| Architektonické studio: | Studio Nada |
| Lokalizace: | Karpačevo, Bulharsko |
| Vedoucí projektu: | Antonina Tritakova, Georgi Subev |
| Dodavatel stavby: | Tencho Terziev |
| Klient: | soukromá osoba |
| Projektová fáze: | 2020 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2021 |
| Počet podlaží: | 1 |
| Užitná plocha: | 60 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek