Novostavba cihlové kostky připomínající zlínský ateliér; zarovnaný profil střechy, navíc opatřený suchomilnou vegetací; malý dvůr vydlážděný do posledního centimetru. Jen podle tohoto popisu by se stěží dalo poznat, že se nacházíme na jihu Moravy. Není tu ani stopa folklóru a kýče, jen účelnost formy podřízené funkci. Moravský architekt s vídeňskou praxí, Jan Proksa, nicméně dokázal v tomto uspořádání najít hlubší smysl, a demonstroval, že moderní přístup nemusí stírat klady uspořádání domů typických pro Podluží.
Typologie z Podluží má hloubku
Realizace Dům v cihlové zahradě je pozoruhodná tím, jak v nové podobě navrací hodnotu starému, a posouvá univerzální jihomoravský koncept zase o něco dál. Projekt vychází ze zažitého a tradičního modelu, kterým se zástavba rodinných domů na Podluží vyznačuje. Domy přiléhající k sobě těsně v jedné řadě, kopírující ulici, jsou jednotlivě vystavěny do půdorysné plochy ve tvaru písmene L. Užší profil přiléhá k ulici, s níž dům komunikuje okny, a někdy také vraty do průjezdu.
Podstatné je, že i v této nahloučené řadové zástavbě ale získává každé obydlí svůj dlouhý úzký dvůr, který se tu a tam protáhne až do širší zahrady v záhumenku. Fajnová fasáda ve zúžené uliční části umožňovala minimalizovat nároky na údržbu (proto jihomoravské domky vypadají, včetně předzahrádek, tak úpravně), zatímco přirozeností a životem každé domácnosti vznikající nelad a nepořádek mohl sytit onen úzký dvůr. I tem měl ale svůj řád. Dlážděné prostranství „pěkného“ dvora, za nímž následoval hospodářské zázemí, chlév, hnojiště nebo výběh pro slepice. Dlouhá linka domu přitom mohla růst a rozšiřovat se.
V přední (uliční) části domu obvykle žili rodiče s dětmi, a směrem dozadu vznikal prostor pro výminek, bydlení prarodičů. V bezpočtu variací na dané téma se pak toto uspořádání opakuje v desítkách vesnic na Slovácku a Podluží, je zakódováno v DNA zdejších staveb. Vychází z blízkosti, důvěrnosti, tradic. Odráží zažité a zaběhlé. Třeba to, že v časech bez elektrických zvonků na dveřích tu bylo běžné vstoupit (bez pozvání) průjezdem až na dvůr domu, protože tady, v jeho srdci, jste vždycky na někoho narazili.
Z časů nezamčených vstupních dveří, do ulice otevřených oken (ze kterých to vonělo) a staříčků vysedávajících na zápraží před domem jsme postoupili dál. Těžko říct, jestli správným směrem. Pochyby o novém trendu anonymních rodinných domů, jež se k ulici staví neprostupnou zdí plotu a průchozí zdraví nanejvýš zavřeným vjezdem do dvougaráže, v sobě ostatně nese i projekt architekta Jana Proksy.
Malý? K životu je svět okolo
Ve svých hrubých obrysech se totiž přibližuje oné původní předloze, diferenciaci a členění tradičního řadového domu z Podluží. A nutno dodat, že si tuto cestu nevybírá jen ze sentimentu. Vidí totiž, že tohle řešení je ve své podobě velmi ekonomické, úsporné, elegantní a praktické i ze sociálního hlediska. Trocha sentimentu v tom pochopitelně je, protože jak doplňuje architekt: „Tahle novostavba malého domu se nachází na místě, kde žili mí prarodiče a kde se narodila má matka.“
Osobní dimenze u tohoto projektu ale rozhodně není na škodu, vypovídá totiž o hlubokém porozumění celému konceptu. Dům, vestavěný do dvora (nejspíš tam, kde by dříve stál onen výminek), je v tomto případě uchopen jako malá kompaktní jednotka, vpravená do vymezeného prostoru. Dům a dvůr jsou tedy pojaty jako jeden sdílený celek, přičemž venkovní část včetně kuchyně je obývacím pokojem nového domu. Jednoduchá fasáda domu je klidným zrcadlem dvora se čtveřicí ovocných stromů, na něž volně navazuje sad a zahrada v prodloužení.
Rozměry? Dům v cihlové zahradě je ukázkou skromnosti, která se zříká rozmaru nadbytku a spokojí se s užitnou plochou 55 metrů čtverečních. Půdorys stavby je zredukován na prostý tvar a jednoduchost uspořádání ze záměru přímo čiší. Jenže tahle jednoduchost je odrazem síly a praktičnosti. Koneckonců, přes den se přeci žije venku, kde je o práci a zábavu pořád postaráno. A v Prušánkách, malebné jihomoravské vísce, se to podstatné stejně odehrává na ulici před domy, případně v komunikaci se sousedy za plotem.
Navázat nové na staré
Konkrétní popisní situace před vlastním zákrokem, tak jak ji vnímal Proksa, byla následující: „Přední část domu byla kvalitativně na vyšší úrovni. Fasáda, která měla vytvářet dobrý dojem na venek, byla barevně omítnuta. V zadní části už často omítka nebyla použita, protože takové řešení bylo nákladnější. Zadní hospodářské budovy byly bez omítky. Takto vlastně bezděčně vznikala cihlová "architektura" ve dvorech stavení, příjemná a dlouhodobá. Rozhodl jsem se tuto tradici respektovat a použít cihly pro novou budovu ve dvoře.“
Zbytek už vycházel z představ a požadavků na naplnění projektu, situace v místě. Novostavba je svým profilem dlouhá a úzká, svou stěnou vytváří přirozený plot k sousedům. „Urbanistické řešení je tedy velmi podobné tomu původnímu, s jediným rozdílem: nový dům je oddělen od starého. Tím je docíleno čistého dělení starého a nového,“ dodává Proksa. Použitím ploché střechy se minimalizoval konečný objem stavby, což působí na malém prostoru elegantně. Fasáda domu tak evokuje další zídku, která pak definuje tvar dvora a zrcadlí se v dlažbě.
Volba suchomilné vegetace ve štěrkovém podkladu na střešní zahradě je reakcí na místní vyhřáté klima, a na exponovanou pozici střechy. Půdorys samotného domu je řešen jednoduše a funkčně. Objektu dominuje místnost s kuchyní, velký stůl a velké okno do zahrady. Vedle je ložnice s úzkou koupelnou. „Cílem bylo navrhnout malý dům, který respektuje své okolí, je pohodlný a příjemný na žití,“ uzavírá architekt. A můžeme jen doplnit, že svého cíle přesvědčivě dostál.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Dům v cihlové zahradě |
| Typ projektu: | rodinný dům |
| Architektonické studio: | Jan Proksa |
| Lokalizace: | Prušánky, Jihomoravský kraj, Česko |
| Vedoucí projektu: | Jan Proksa |
| Statika: | Daniel Lemák |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Počet podlaží: | 1 |
| Užitná plocha: | 55 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek