To místo si v historii za své připisovali mnozí. Známo je jako Kardamyle, Kardhamili, Skardamoula, a nyní Kardamili. Nicméně pro všechny je dnes univerzálně srozumitelným synonymem poklidné dovolené na řecké Kalamatě. Servíruje vyváženou porci hor, malebného pobřeží, pláží, pestré minulosti, bohaté kultury, překrásné architektury. A protože je trochu „zastrčené“, pořád si uchovává autentickou podobu Řecka, a nikoliv jen hezkých obrázků z katalogů cestovních kanceláří.
Trochu jiný domeček na důchod
Což je i důvod, proč si toto místo – po mnoha letech strávených tu na dovolených - vyvolil manželský pár za své řekněme druhé sídlo. Zakoupili tu objekt, který rekonstrukcí chtěli posunout k vyšší obyvatelnosti. A zužitkovat jej nejprve jako sezónní sídlo – budou tu trávit celou sezónu jaro/léto – a posléze, na blížící se důchod, se tu usadí už trvale. Sen a cíl jim ale byl, vzhledem k podstatě existence oné nemovitosti, poměrně dost vzdálený. Jak to?
Pořídit si nemovitost na tzv. Pano Kardamili totiž znamenalo, že získávají dvě věci. Jednak pozoruhodný objekt, v němž se místí benátsko-řecké stavební prvky (s doloženou historií sahající k počátkům 18. století, ale stavebně až ke století patnáctému). A za druhé pak ruinu v havarijním stavu, která byla úplně na odpis už před 60 lety, kdy byla naposledy ještě alespoň částečně využívána, a následně dost nešťastným způsobem „uzavřena“. Majitelé toho neželeli.
O výběžku útesu, usazeného v malé zátoce Teloneio, na němž teď jejich „dům“ stál, psal kdysi pradávno i básník Homér v Iliadě. Odtud prý vyplouvaly lodě do Trojské války. A tohle sepjetí lokality a spekulativní pra-minulosti jim všechny nedostatky vynahrazovalo. Teoreticky. Funkčně toho samozřejmě bylo k řešení mnohem víc. A to už byla práce pro architekty z regionálního studia Etsi. Jejich role byla zprvu spíše „mediátorská“, o zprostředkování komunikace mezi obyvateli, úřady a majiteli nemovitosti.
Špatné zkušenosti kazily plány
Místní totiž nebyli zrovna rádi, že se stavba, byť žalostně zanedbaná, má dočkat rekonstrukce pod správou soukromých investorů. Obávali se, že to skončí hotelovým resortem nebo jinou katastrofou, protože podobné zkušenosti už tu byly. Špatné zkušenosti úředníků i místních podkládá série stavebních úprav, kterých se objekt celnice dočkal krátce z kraje 60. let minulého století. Tehdy se objevil investor, místní podnikatel, který se rozhodl stavbu kompletně přestavět a vytvořit z ní „lodní motel“. Ambiciózní záměr ale záhy vyhasl, a nepřehlédnutelný objekt v ústí Teloneio skončil zprzněný betonem a napůl zasypaný sutí. To už nikdo znovu zažít nechtěl.
Ani pro architekty z Etsi by to nebylo překvapením, pár dalších takových developerských záměrů se už na Kalamatě objevilo. Ale jak sami říkají, jejich klienti je svým zápalem pro věc přesvědčili, že vidí dál než za kýč Ritsa, Belogianni, Salio, Tikla, Amoni a Santava, tedy místních pláží.
„Byli jsme ohromeni jejich nezlomnou vírou ve své vize a šťastný osud,“ říkají architekti. „Naši klienti okamžitě rozpoznali potenciál pro obnovu stavby, a zároveň se považovali za správce významné historické památky. Minulost sem nepřišli narušovat, ale konzervovat a rozvíjet.“ Překonávání nedůvěry místních obyvatel a úředníků trvalo déle. Přesněji tedy – 8 let. Během nich si projekt prošel úpravami, konzultacemi s řadou odborníků a předlouhým schvalovacím procesem, jehož výsledkem bylo vytvoření nového účelu pro ruinu stavby v Teloneio.
Mise k nesplnění? Ne pro dobré architekty
Pro lepší porozumění se vyplatí shlédnout na dobové snímky objektu, který ani na černobílých letitých snímcích nevypadá zrovna ve formě. V obecné rovině se jednalo o částečně fortifikovaný objekt, opevněnou celnici, chránící zboží a kotvící lodě před nájezdníky. Ve spodním patře se nacházelo skladiště zboží, v horním pak malá kasárna pro posádku a obranné prvky. Toto uspořádání bylo později rozšířeno o další přístavek, sklad.
„Naším úkolem bylo proměnit památkově chráněnou historickou budovu v moderní rodinný dům, a zároveň respektovat její místo v místní krajině, historii a komunitě,“ shrnují to architekti. Chtěli zastavit chátrání, vyzvednout někdejší krásu objektu, zužitkovat ideální příležitost přetvořit jej v domov, a tím mu dát tu nejlepší šanci zachovat jej pro budoucnost. Pojily se s tím samozřejmě jisté výzvy. Provázané, ale přesto odlišného charakteru. Řešila se tu obnova, vytvoření návaznosti a propojení obytného prostoru a povaha materiálů.
Než bylo vůbec možno přistoupit k restaurátorské práci, bylo třeba doslova odsekat krusty betonu a vyvézt suť. Teprve pod lavinou těchto nepůvodních nánosů byly odhaleny ohromující kamenické práce z 18. století, a základy prvků sahajících mnohem hlouběji do historie. Po odstranění metrů suti z okolí staveb se rázem z krátkých hranatých objektů staly ony vysoké štíhlé stavby, jako byly kdysi. „Poté jsme obnovili vnější plášť v souladu s původní opevněnou „manskou“ architekturou,“ dodávají architekti.
Autenticita má kvalitu
Oživení se tak dočkaly i střílny v rohových partech, s typickou „klíčovou“ dírkou. Jen se z nich už dnes nepálí arkebuzami po korzárech, ale přivádí světlo do nitra místností. Velmi dobře také vedou od moře vanoucí čerstvý vzduch do interiéru, který tím příjemně ochlazují. Vnitřní a vnější stavební očista dala vyniknout prostoru, který si zasloužil propojení. Architekti chtěli, aby se majitelé mohli volně pohybovat. Do této chvíle byly sice obě budovy (celnice a sklad) atraktivně odsazeny, ale adaptovaný projekt jim dodal chráněný dvůr.
Nachází se tu čtyři ložnice, kancelář a tři koupelny, otevřený prostor kuchyně/jídelny/obývacího pokoje. Prostě kompletní zázemí pro život. Všechny místnosti měly zvenčí oddělený přístup, ale nyní architekti propojili místnosti v rámci každé budovy, a ještě přidali schodiště s odvážným řezem hlavní klenby, čímž vytvořili přístup do venkovního prostoru na jižní straně a propojili obě budovy funkčně dohromady.
A materiál? „Můžete se tomu smát,“ říkají architekti z Etsi. „Ale považujeme se za progresivní regresionisty. Někdy není třeba vymýšlet věci znovu, když fungují. A na Teloneio už byly za staletí existence otestovány materiály, které svou odolnost zřetelně projevily.“
Materiál tedy pocházel z místních zdrojů, a to včetně kamene z lomů, odkud bylo na stavbu čerpáno před staletími. Mramor pro podlahy pocházel z lomu Itilo, zrovna tak, jako si jej odtud objednali benátští obchodníci. Nábytek vytvořili místní řemeslníci, interiér hraje obklady a dýhami z olivového dřeva. A zajímavým prvkem jsou i oblázkové mozaiky (i ty přispívají k mikroklimatu domácnosti). V detailech odrážejících minulost – seskládané mozaiky medúz a chobotnic, výjevů z řecké mytologie – lze vyčíst fundovanou odbornost restaurátorů.
Práce, která si zaslouží pochvalu
Když dnes architekti ze studia Etsi bilancují svůj konstrukční přístup, mají se skutečně o co opřít. Na Teloneio dosáhli moderní historické rekonstrukce, vytvořili tu elegantní „druhý“ domov pro pár, který tu hodlá strávit důchod.
Stavba po úpravách ožívá v původních materiálech, maximalizuje výhled na moře, dopřává si plynulého propojení vnitřních a vnějších prostor. Projekt také proměnil místní komunitu, u níž překonal výhrady k obnově „památky“ a stal se novou atrakcí pro návštěvníky. Překročil se tím rámec toho, v co architekti i jejich klienti doufali.
„Projekt jsme zahájili s poměrně komplikovaným památkovým objektem a klienty, kteří se zavázali s domem, jež byl jejich srdci drahý, podělit s místní komunitou,“ vypráví architekti. „Museli jsme překlenout most mezi starým a novým a myslíme si, že se nám to podařilo s empatií i umem.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Teloneio Kardamyli |
| Typ projektu: | restaurátorská obnova, refurbrishment |
| Architektonické studio: | Etsi architects |
| Lokalizace: | Teloneia, Kardamili, Řecko |
| Vedoucí projektu: | Eleni Tsigarida, Vangelis Sideris |
| Strukturální inženýring: | Paris Kamarinakis |
| Restaurátorské práce: | Tým Efi Delinikola |
| Konzultace: | Dawn Harney |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2013 |
| Realizace (finalizace): | 2021 |
| Zastavěná plocha: | 250 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek