Každé palivo po přiložení prochází následujícími fázemi:
- ohřev a sušení (v této fázi je nutné dodávat energii palivu),
- uvolňování a oxidace prchavé hořlaviny (při správných podmínkách je možné pozorovat prchavou hořlavinu jako hořící plamen),
- hoření pevného zbytku (odplyněný zbytek ze dřeva je vlastně dřevěné uhlí, které se oužívá na grilování).
Zmíněné fáze se během spalovacího procesu částečně prolínají. Při periodickém přikládání paliva je zřejmé, že se různé fáze periody vyznačují různými parametry a potřebami např. z pohledu množství přivedeného spalovacího vzduchu. Přizpůsobovat množství spalovacího vzduchu v průběhu periody je zpravidla z důvodu nedostatku informací o složení spalin velmi obtížné.
Tato problematika odpadá v případě kotlů a kamen s automatickým dávkováním paliva, kdy je palivo přikládáno ve velmi krátkých časových intervalech v malých dávkách, čímž je docíleno prolnutí jednotlivých fází a množství spalovacího vzduchu tak může být po celou dobu provozu zdroje konstantní (je zajištěno spalinovým, nebo vzduchovým ventilátorem). U spalovacích stacionárních zdrojů jednodušších (starších) konstrukcí (prohořívací kotel, odhořívací kotel, krbová kamna) platí, že častějším přikládáním menší dávky paliva bývá dosaženo nižších hmotnostních koncentrací znečišťujících látek ve spalinách, než při nakládání velkých dávek paliva. Další tipy a rady ohledně toho, JAK ČASTO A KOLIK PŘIKLÁDAT Vám poradí SMOKEMANovo desatero správného topiče, díl 05/10.
Sdílet / hodnotit tento článek