REKLAMA
Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Kombinace hrubých a hladkých omítek v historickém domě s bazénkem

Dům s minulostí, připomínající už z poloviny svého objemu ruinu, prošel citlivou rekonstrukcí. Na jejím konci stojí bydlení, které si uchovává hodnotu historie, ale nepopírá kvalitu současnosti. Architekti tu ukázali, jak si představují aktuální podobu středomořské architektury.
Foto: Neus Pastor

Studio BUC Arquitectura nepatří k největším, ale svým přístupem k řešení zakázek si rozhodně umí získat sympatie. Sází totiž na funkčnost, soudržnost a uživatelskou logiku. Populární jsou především proto, že svým osobitým způsobem dokážou řekněme zjednodušit historickou architekturu pro současného obyvatele. Právě tohle si ale – protože to trochu zavání kýčem a destrukcí památkově hodnotných rysů – zaslouží bližší vysvětlení.

Jde o to, že výsostným teritoriem těchto architektů jsou Baleárské ostrovy. Nejčastěji tedy Mallorca. Region, který je prakticky celý zaplněn objekty, jež pamatují hezkou řádku staletí. A byť jsou skoro bez výjimky všechny krásné a odráží předlouhou historii, svým pojetím jsou pro současnost krajně nepraktické. Chaotické, neuspořádané, nefunkční. A právě k nim nastupují BUC Arquitectura, aby je „zjednodušili“ pro současného klienta.

Foto: Neus Pastor

Nového tu není nic

Pro domy z Baleárských ostrovů je kromě jejich věku charakteristické i významné stavební narušení. Jsou povětšinou zchátralé, jejich stávající obyvatelé je užívají jen z části – zatímco nevyužívané prostory se mění na ruiny. Za hezkou historickou fasádou do ulice, a pár pokojíčky pro ubytování turistů, obvykle leží úzký dvůr zavalený sutí. Takže prakticky každá ze zakázek na Mallorce tak obnáší nejen rekonstrukci toho používaného, ale i nějakou formu nakládání s tím, co už jsou vlastně jen rozvaliny.

Padesátiprocentní zastoupení zdemolovaného objemu u každého projektu je tu vlastně standard. A BUC Arquitectura právě tuhle dvoutvářnost zakázek, onu neuspořádanost a složitost, umí metodicky řešit. Nejen tedy rekonstrukci onoho podnětného a používaného, ale i to nehezkého, co leží mimo prvoplánový záběr. Zvládnou to vyčistit, upravit a do jisté míry zachovat to, co má onu historickou hodnotu. Výsledkem je jasný, stručný a efektivní profil, adaptovaný pro současnost.

Foto: Neus Pastor

Při rekonstrukcích ze staveb spíše ubíráme, než přidáváme. Počítáme s tím, že zásah do tradiční architektury s sebou nese určitou ztrátu, ale tu se pokoušíme minimalizovat,“ říkají architekti. „Nesnažíme se přehnaně úpravami manipulovat objekt, ani se samozřejmě nesnažíme minulost napodobovat. Jde nám o převzetí a přiznání stavu, ve kterém budovu nacházíme, a přidání nové diferencované vrstvy.“

Co ještě přiznávají? Že jestli si nějakou část své práce opravdu užívají nejvíc, pak jsou to první obhlídky budov v terénu. „Je to skutečně vzrušující, protože máme možnost přístupu do prostorů, které byly doslova zmrazeny v čase, a ze kterých stále vyzařují příběhy své minulosti.“

Foto: Neus Pastor

A teď už vybaveni náležitým poznáním vnitřní filozofie studia BUC Arquitectura se můžeme pustit k jejich aktuální zakázce, na níž jsou všechny ty prvky a rysy jejich práce dobře patrné.

Takový obyčejný dům

Objekt jejich zájmu, dům s předlouhou minulostí, se nachází se ve starém historickém centru obce Campos, města na jihu Mallorky.

Okolní zástavba vypadá téměř identicky. Většina staveb tu spadá do kategorie rodinných domů, tvořených dvoupodlažními bloky kamenných lepených stěn. Bývalo tu pravidlem, že přízemí takových domů byl využíváno jako „průchozí“ zóna do dvora, a sloužilo pro všeobecné zemědělské účely. A ani dům, nazvaný Ca sa Verdurera, v tom nebyl výjimkou.

Foto: Neus Pastor

Architektům v jistém smyslu lichotilo, že si dům zachovává určitou izolaci od ulice, a tento motiv se rozhodli zachovat. Snížené přízemí sloužící jako univerzální skladiště bylo dřív nutné z hlediska bezpečnosti domu, dnes je rysem, který podporuje soukromí obyvatel a intimitu obývaného místa. Za tímto průchozím prostorem se nacházel vnitřní dvůr.

Patio, základní prostor středomořské architektury, tu pořád hraje ústřední roli. Ale bylo třeba jej doslova vydobýt a vykročit z džungle zplanělé vegetace a ruin sesutých zdí. Tím se vytvořila zóna pro vnitřní terasu. Kterou lze, vzhledem ke klimatickým podmínkám v místě, chápat jako celoročně využitelnou vnější místnost. Přínos tohoto postupu spočíval i v tom, že se podařilo neumenšit užitnou plochu domu, ale vlastně ji tím navýšit.

Kombinace hrubých a hladkých omítek v historickém domě s bazénkem. Foto: Neus Pastor

Přízemí jako křižovatka obydlí

Pro posílení návaznosti se ale musíme vrátit o krok zpět, do přízemí – průchodu. To bylo, naposledy před čtyřiceti lety, využíváno jako malý sezónní zelinářský krámek. Prostor prodejní a skladovací tu vymezoval vznosný kamenný arkýř. Ten pochopitelně v rámci čištění nánosu ponechali, aby mohl uživatelský zážitek z domu gradovat. Jako host do domu vstupujete poměrně anonymními dveřmi do klenuté místnosti v přízemí, odkud vás majitelé mohou pozvat na vnitřní terasu.

Křižovatka přízemí získává na významu i schodištěm vedoucím do patra. Části soukromé, rodinné. S pokoji a ložnicemi. Tam už byly zásahy skromnější. „Při tomto typu architektonických zásahů se vždy snažíme zachovat strukturu a prostor tak, jak tomu bylo zpočátku,“ vysvětlují architekti. „Otevírání, odstraňování nebo nadměrná úprava původní stavby, která se skládá ze silných kamenných zdí, je vždy složité a traumatické pro stavbu, kterou se snažíme zachovat.“

Kombinace hrubých a hladkých omítek v historickém domě s bazénkem. Foto: Neus Pastor

Řešení dispozic pak bylo o uspořádání, hledání a nalezením rovnováhy mezi tím, co je potřeba – a tím, čeho lze efektivně dosáhnout. Architekti si dali záležet na tom, aby v rámci rekonstrukce pracovali s opravdu lokálními materiály. Věcmi, které byly dostupné buď v bezprostředním okolí (recyklované kamenivo), potažmo se daly sehnat ve městě. Příkladem mohou být třeba tradiční hydraulické mozaikové dlaždice, které pocházejí z továrny Huguet, sídlící v Campos.

A výsledek sám? Dům, který nebyl zajímavý ničím, a z polovinu už ležel v rozvalinách, se stal plnohodnotným bydlením. Poměrně luxusním, započítáme-li i vnořenou nádrž bazénku, která příjemně ochlazuje vnitřní prostor domu v úpalných vedrech. Je to nový koncept starého domu, dobře promyšlené dílo, které odráží historii a nepopírá současnost. Zkrátka jedinečný prostor, který se snaží zachovat tradiční středomořskou atmosféru zdejších starých domů.

Foto: Neus Pastor

Údaje o projektu

Název projektu: Ca sa Verdurera House
Typ projektu: rekonstrukce
Architektonické studio: BUC Arquitectura
Lokalizace: Campos, Mallorca, Španělsko
Vedoucí projektu: Ramon Juan
Projektový tým: Annalisa Massaro, Antoni Burguera, Javier López, Rigo Gual
Klient: soukromá osoba
Rok dokončení (finalizace): 2022
Počet podlaží: 2

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Philippe Ruault

Nepovedený hrad se dočkal povedené rekonstrukce. A vlastně to nikdy nebyl hrad

Kde končí Evropa? Francouzi o tom nepochybují, jasno mají už celá staletí. Jejich department Finistère se svým názvem také hrdě hlásí k tomu, že leží finis terrae, tedy „na konci země“. A právě tady, na jednom z nejzazších výběžků tohoto francouzského konce země, vznikl z kraje 20. století neobvyklý objekt. Luxusní…

Foto: João Morgado

Kamenný dům po dědečkovi si zachoval původní konstrukci. Uvnitř je moderní

Stěhování za bydlením z ruchu velkoměsta do odlehlých vesnic je trendem sledovaným u mnoha mladých rodin. Interiérový architekt se vydal stejným směrem a splnil si svůj sen. Vrátil se ke svým kořenům a zrekonstruoval si dům po svém dědečkovi, do podoby moderního domu se zachováním původní kamenné konstrukce.