Pravidelné kontroly biotickéno napadení dřeva
Největším problémem u krovů je biotické poškození dřeva, které obvykle poměrně úzce souvisí s pronikáním nadměrné vlhkosti k jednotlivým prvkům a jejich styčníkům. Nejčastěji se voda ke dřevu dostává netěsnostmi střešního pláště, promrzáním zdiva a následnou kondenzací vody v blízkosti zazděných zhlaví trámů, z důvodu kondenzace vzdušné vlhkosti na površích přímo v prostoru podkroví a nebo závadami na rozvodech vody v podkroví.
Jak opravit dřevěný krov. Jsou lepší tradiční celodřevěné spoje nebo moderní ocelové prvky?
přečíst článekV prahové oblasti, kde se nachází pozednice, vazné trámy a krátčata, navíc může docházet i k nepříjemnému sčítání zmíněných účinků. Výhodou ale bývá to, že s výjimkou krovů zakrytých půdními vestavbami bývají tato místa obvykle dobře přístupná ke kontrole stavu materiálu. Jelikož jde o důležité nosné prvky, měly by být prováděny jejich pravidelné prohlídky nejméně dvakrát ročně. V případě půdních vestaveb je proto dobré po projektantech požadovat vyřešení budoucího revizního přístupu k těmto patním částem krovů.
Ať už jde o poškození zaviněné dřevokaznými houbami či hmyzem nebo o „lidské“ chyby při opravách a úpravách krovů, vždy je důležité si uvědomit, které prvky a spoje ustálených konstrukčních typů jsou klíčové pro konstrukční stabilitu celku. Pojďme si tedy říci něco o nejčastějších typech.
Konstrukční typologie
U starších staveb se nejčastěji setkáváme se dvěma hlavními konstrukčními systémy, neboli krovovými soustavami. Jde o krovy krokevní (hambalkové) a vaznicové. Rozdíly mezi těmito dvěma systémy vyplývají z naprosto odlišného konstrukčního uspořádání, jak je možné vidět na schematickém obrázku.
U krokevního krovu je základním nosným prvkem pár krokví ve vrcholu o sebe navzájem opřených, ideálně do podoby trojúhelníku tvořeného krokvemi a vazným trámem. Naproti tomu u vaznicového krovu jsou krokve na sobě téměř nezávislé, každá je ze statického pohledu samostatně uloženým šikmým nosníkem, který spočívá nejméně na dvou podporách – podélných vaznicích nesených sloupky nebo uložených přímo na zdivu.
Jak se starat o dřevěnou chalupu: Na co si dát pozor v krovech, štítech a nadezdívkách
přečíst článekNěkdy je možné typ použité soustavy rozlišit už při pohledu na střechu zvenku. Pro krokevní krovy je totiž charakteristické užívání tzv. námětků krokví, prvků různé délky, které svrchu kryjí přesahující zhlaví vazných trámů nebo krátčat a umožňují tak vysunout okapovou hranu střechy co nejdále od fasádního líce. Oproti tomu u vaznicových krovů není rovina střechy nijak zalomená a spodní konce krokví někdy i dost výrazně vystupují ven. V praxi se však často objevují i krovy se znaky obou konstrukčních systémů. Jako vaznicové krovy bychom správně měli označovat ale jen takové, kde mají podélné prvky skutečně nosnou funkci. Jednotlivé krovy je vždy třeba posuzovat podle skutečného stavu zjištěného na místě.
Typické závady u jednotlivých typů
Krokevní krovy jsou citelněji poškozovány netěsnostmi střešního pláště z toho důvodu, že když srážková voda pronikne pod krytinu, stéká po šikmé krokvi dolů a hromadí se v dlabu na konci vazného trámu. A právě tento styčník má pro konstrukci tohoto typu klíčovou roli, jak jsme si ukázali výše. Pokud pak k zatékání dochází delší dobu, může spoj po nějakém čase zcela ztratit svou funkci. Naši předci si toto zřejmě dobře uvědomovali, když prvky z našeho dnešního pohledu předimenzovávali, ve skutečnosti však šlo o několikanásobné jištění krokevních konstrukcí před jejich možným budoucím poškozením.
Námětky krokví proto mají za úkol posunout okapovou hranu střechy co nejdále od fasádního líce a současně umožňují provětrávání tohoto kritického spoje krokve a vazného trámu. Pokud by přeci jen došlo k jeho poškození, jsou už u těch nejstarších středověkých krovů z vnitřní strany osazovány relativně krátké patní vzpěry krokví, které jsou schopné na sebe převzít na nějakou dobu část zatížení. Podobnou pojistnou roli mají u pozdějších krovů stolice podélného vázání, na které hambalky s krokvemi většinou plně dosednou teprve tehdy, když dojde k závažnému poškození pat krokví.
- Potíže se zatékáním se také velmi často objevují v oblastech střešních úbočí a nároží. Vnitřní střešní úbočí jsou namáhána větším množstvím stékající vody, nárožní hřebenáče jsou zase poškozovány velmi silným větrem. Problém je ale hlavně geometrické povahy. Úboční i nárožní krokve mají zákonitě nižší sklon, což odtok vody na úboční straně ještě o poznání zpomaluje. Často se také problémy se zatékáním objevují v místech napojení střech na výše vybíhající štítové zdivo, okolo prostupů ve střešním plášti komínovými tělesy, anténami, hromosvody, a také v blízkosti střešních oken či vikýřů.
Historie pod střechou. Umění mistrů tesařů od 14. století po současnost naleznete v krovech v Chebu
přečíst článekDalší slabinou krokevních krovů je to, že jejich prahové části bývají často zazděné do koruny zdiva. Nejčastěji jde o pozednice, někdy zcela skryté, protože sloužily ke zpevnění římsového zdiva. Po delší době se však u těchto případů může nepříznivě projevit nadměrná kondenzace vzdušné vlhkosti v promrzající části zdiva. Obrázek ukazuje prahovou část krovu podélně vázaného ležatou stolicí s volnými krátčaty v prázdných příčných vazbách, kdy u vnější pozednice částečně obezděné cihlovou římsou došlo přibližně po dvou stech letech od vzniku krovu k destrukci hnilobou, která způsobila výrazné vyklonění krátčat.
Na dalších fotografiích klasicistního krovu nad konírnami zámku můžeme vidět následky zatékání soustředěného na jednom místě, které dokáže po delší době způsobit úplnou degradaci dřevěného prvku. Protože však jde o krokevní krov s hambalky, kde je každá příčná vazba samonosná, nemusí naštěstí ani takto vážné poškození stolice podélného vázání vést k deformaci tvaru střechy.
U vaznicových krovů je při zatékání pod krytinu situace v patě krokve odlišná, protože voda může po přesahujících krokvích vytékat ven. Nicméně je třeba si dát pozor na to, že u zadrápnutého spoje vzniká na pozednici miskovitý prostor, který se může v případě lokálního poškození střechy naplnit vodou. Spoj sedlaný na plný profil je z tohoto pohledu odolnější, klade však větší nároky na hřeb, kterým je krokev k vaznici či pozednici uchycena. Podobně jako u krokevních krovů je i v tomto případě pozednice náchylnější k poškození kvůli přímému kontaktu se zdivem a tím způsobené zvýšené vlhkosti dřeva. Při opravách pozednic je proto dobré zvážit výměnu měkkého dřeva za trvanlivější, například dubové. Pozednice vaznicových krovů jsou také většinou namáhané šikmou silou směřující mimo jádro průřezu, je tedy vhodné kotvit je přímo do zdiva nebo jiným způsobem zabezpečit proti otáčení.
Vazné trámy u vaznicových krovů bývají často osazeny níže než pozednice. Pokud jsou konce vazných trámů vetknuté do povětšinou tenké nadezdívky, dochází u nich právě často k poškození takto zazděných zhlaví promrzáním a zvýšenou vlhkostí uvnitř zdiva v kombinaci s nedostatečným provětráváním. Na obrázku č. 8 je ukázán příklad poškození způsobeného dlouhou dobu trvajícím průnikem vody v místě prostupu pro stožár. V tomto konkrétním případě se ukázalo výhodné uložení střešních krokví až na nadezdívce, protože oblast pozednice zůstala výrazně méně narušená než spodní část konstrukce, což pomohlo k oddálení kolapsu celé konstrukce.
K zachycení příčných vodorovných sil u vaznicových konstrukcí slouží tahově namáhané kleštiny. Na rozdíl od hambalků běžně užívaných u krokevních krovů nemohou být zdvojené kleštiny vaznicových krovů v podélném směru namáhané na tlak.
Správná průběžná údržba a pochopení konstrukce je základ
Zásadní význam pro dřevěné stavební konstrukce má především správná údržba a preventivní péče. Opomíjená drobná závada, například poškozený hřeben střechy nebo lemování komína, může zůstat nějaký čas bez následků, při dlouhodobém hromadění vody v konstrukčně důležitém uzlu už mohou být dopady zanedbané údržby fatální. U místností vestavěných do podkrovního prostoru je nejrozumnější mít celou nosnou dřevěnou konstrukci viditelnou z interiéru nebo alespoň přístupnou revizními prostupy k občasným kontrolám. Protože nemusí jít vždy o jednoduché posouzení vyžadující určité znalosti a vybavení, doporučujeme laikům najít si ty správné odborníky a řemeslníky.
Podobně jako v minulosti je třeba věnovat pozornost i dostatečnému provětrávání půdního prostoru, zvláště při rekonstrukcích. Na obrázku č. 9 je vidět, že dřevěné profilované římsy umístěné v mansardových zlomech barokních střech neměly jen estetickou funkci, ale sloužily i k přirozené ventilaci podkroví. Jejich dodatečné oplechování bez uchování větrací funkce tak může vést k výraznému zhoršení vlhkostních poměrů v podkroví.
Je třeba dát pozor také na takzvané pojistné hydroizolační fólie, které mohou konstrukci někdy více uškodit než pomoci. Srážkovou vlhkost, která projde střešní krytinou a která by jinak bez problémů odvětrala, totiž svádějí do spodních částí krovu, kde ji dírami po hřebících nebo místy s odlepenou spojovací páskou soustřeďují na jedno místo, což může mít ve výsledku horší následky, než když by tam fólie vůbec nebyla.
Sdílet / hodnotit tento článek