Společnost pro technologie ochrany památek STOP připravila ve spolupráci s odborníky za dobu svého trvání již celou řadu seminářů na téma dřevostavby a roubenky. Vybrali jsme několik důležitých momentů a zeptali se Jana Vinaře, autorizovaného inženýra a statika, na zjišťování poruch konstrukcí a analýzu jejich příčin, na tradiční a netradiční metody oprav těchto konstrukcí. Jelikož byly odpovědi poněkud obsáhlé, vznikl tento seriál. V druhém díle si na několika příkladech ukážeme, jak se projevují a zjišťují poruchy dřevěných konstrukcí.
U starých dřevěných domů jsou velmi často porušené krovy. Jaké poruchy se na krovech vyskytují a jak je poznat?
Ano. A opět provedeme na úvod jisté rozdělení. Je patrné, že každý typ krovu má své problémy, u každé konstrukce je třeba sledovat místa, kde se poruchy objevují. K obecným zásadám patří důsledné sledování míst, kde je napadení nejčastější: pozednice, uložení vazných trámů, půdní nadezdívky, atiky, štíty, zděné vikýře, dřevo v kontaktu se zdivem procházejícím střešní rovinou (věže, komíny), uložení krovu v úžlabí, úžlabí mezi střechami, úžlabí při zdivu, okolí střešních oken, hřeben krovu, horní plochy krokví.
Spolek Dubáci a oprava Beranova hostince. Zdroj: Spolek Dubáci
Jednoduché hambalkové krovy mívají pozednici uloženou na zdivu, příčné ztužení bývá nedostatečné nebo žádné; proto je nutno sledovat:
- způsob kotvení pozednice,
- posun nebo pootočení pozednice,
- vytažení hambalků ze spojů,
- výklon zdiva – trhliny způsobené vodorovnou silou od krovu.
Krovy s pozednicí na nadezdívce mívají nedostatečnou tuhost v příčném směru; je nutno sledovat:
- způsob kotvení pozednice – u šikmých železných pásků jejich napětí, zda jsou dobře spojeny se stropními trámy,
- posun pozednice po nadezdívce,
- pootočení pozednice,
- výklon nadezdívky (projevuje se trhlinami),
- často bývají napadené konce vazných nebo stropních trámů – u fasád domů z 19. století mívá nadezdívka podobu atiky, trámy jsou zazděny v úrovni hlavní římsy, kudy zatéká.
U ležatých stolic je nutno sledovat zejména: způsob uložení, příčné ztužení a sklon vzpěr. To jsou nejčastější příčiny poruch. Je třeba si uvědomit, že až do 19. století byly krokve většinou čepovány do vazných trámů nebo kráčat, které se ukládaly na pozednice. Platí to zejména pro 16. až 18. století, bez výjimky pro všechny krovy s ležatými stolicemi. S ukládáním vazných trámů přímo na zdivo se můžeme setkat u krovů starších a v 19. a 20. století, kdy se pozednice většinou ukládá na vazné trámy. Pozednice a často i zhlaví trámů byly zazdívány. Vždy je proto třeba hledat zazděné pozednice. Pozednice měly význam pro ztužení stavby, byly proto záměrně pokládány na střed zdi, umisťovaly se také tak, aby byly pod působištěm svislé reakce od krovu.
Pokud je pozednice na vnitřním kraji půdní nadezdívky, znamená to, že nutně je další pozednice uprostřed, vyskytují se i krovy se třemi pozednicemi. Pokud je nezazděná pozednice krovu z 19. století nebo krovu barokního na horní ploše zdi, neznamená to, že ve zdivu pod ní není zazděná zcela narušená pozednice krovu staršího. Na existenci staršího krovu nás mohou upozornit některé detaily (zachované prvky staršího krovu, druhotně užité dřevo v krovu současném) nebo poruchy (například trhliny v klenbě), které mají charakter poruch od krovu, které však nemohl způsobit krov současný.
Zvlášť pečlivě je třeba zjišťovat uložení u zděných štítů, vikýřů, atik, dodatečných věží, které byly velmi často vyzděny na dřevěnou konstrukci krovu. Tyto závady jsou běžné u barokních krovů, v 19. století se od zazdívání dřeva postupně upustilo, závady se však opět vyskytují u staveb pseudohistorických slohů z 2. poloviny 19. století, kdy stavitelé nebyli vždy schopni správně vyřešit konstrukční detaily složitých fasád.
Nedostatečné ztužení se u ležatých stolic projevuje například v nárožních vazbách, které bývají konstruovány jako vazby poloviční opřené o nejbližší vazbu příčnou. Jejich vzpěry jsou většinou uloženy do diagonálního vazného trámu, který je s vazným trámem plné vazby spojen pouze krátkým čepem zajištěným kolíkem a dodatečnou kramlí, jen někdy mají vlastní vazný trám probíhající přes celou šířku stavby.
Ideální sklon vzpěr ležatých stolic je 50 až 60°, při sklonu 40° již vznikají poruchy (vzpěra je ohýbána, vodorovná síla je příliš veliká, spoje ji nestačí zachytit). Sklon nárožních vazeb je vždy menší než vazeb běžných, příčná vazba může mít sklon ještě vyhovující, v nároží však je již nedostatečný. K tomu obvykle přistupuje nedostatečné ztužení a narušení, které je v těchto místech obvyklé, zvláště když v těsné blízkosti nároží je i úžlabí (navázání krovu užšího presbyteria na krov lodi).
U ležatých stolic se vyskytují krovy na lehkou krytinu (šindel), které měly dimenze prvků obdobné jako krovy důkladnější, byly však úspornější; je proto třeba sledovat:
- rozteče krokví (normálně cca 1 m, lehké krovy mají vzdálenosti až 1,5 m),
- vzdálenosti hlavních vazeb (normálně je každá 3.–4. vazba plná, u lehkých krovů každá 5.),
- hustotu podélného ztužení (krovy na lehkou krytinu mají místo ondřejských křížů jednoduché diagonály), sklon vzpěr (u lehkých krovů bývá menší, někdy cca 45°).
Koncem 18. a počátkem 19. století se objevují úsporné ležaté stolice (Ránkův krov), kde však zjednodušení někdy překročila únosnou míru, je třeba sledovat, zda konstrukce přenáší dobře zatížení od vaznic, někdy nejsou správně umístěny rozpěry a dochází k poklesu šikmých vzpěr.
K poklesu šikmých vzpěr dochází i u klasických ležatých stolic, například při malém sklonu nebo při narušení dřeva ve zhlaví. Tyto závady se projeví celkovou deformací krovu, kterou je možno zjistit:
- ze zvlnění vaznic – pokles vaznic ve všech jalových nebo naopak ve všech plných vazbách je příznakem konstrukční závady (obvykle poddimenzovaný spoj), pokles části vaznice znamená obvykle narušení zhlaví a vyznačuje místo poruchy,
- někdy se deformace projeví ve zvlnění střešní roviny – v poklesu krokví,
- z uvolnění spojů (nejčastěji ve styku vzpěry a rozpěry); někdy jsou na jedné straně krovu spoje uvolněné, na druhé naopak sevřené – zhlaví jsou obvykle narušená na té straně, kde jsou spoje otevřené,
- z vyklonění zdiva, ze vzniku trhlin v horní části zdiva nebo v klenbě pod krovem,
- porušené jednotlivé krokve nebo vazby mohou způsob vznik trhlin v místě poruchy,
- při porušení celého krovu na jedné straně působí vodorovná síla většinou na opačné straně krovu, kde pak vznikají trhliny ve zdivu.
Je nutno rozlišovat trhliny v nosném zdivu způsobené vodorovnou silou od krovu, vodorovnou silou od klenby, od poklesu základů nebo od pootočení zdi v základové spáře. Rozlišení je někdy obtížné, zvláště když působí více příčin najednou, což se běžně stává. Příkladem může být pokles v základech, který způsobí trhliny ve zdivu a také porušení krytiny; když není krytina včas opravena, dojde k napadení dřeva a narušený krov vyvolá vznik dalších trhlin. K rozlišení příčin vzniku poruch je nutné trhliny pečlivě analyzovat, zjišťovat jejich směry a působiště sil:
- narušení základů je obvykle pouze lokální, vyvolá většinou vznik šikmých trhlin ve zdivu a diagonálních trhlin v klenbě,
- síla od krovu působí jen na horní část zdiva, dochází spíše k ohýbání zdi, spára mezi čelem lunet a obvodovou zdí se otevírá,
- vodorovnou silou působí jen krov narušený nebo krov s konstrukčními závadami, to je možno v krovu zjistit, pokud ovšem poruchy nezpůsobil v minulosti krov jiné konstrukce, proto je třeba zjišťovat pohyb v trhlinách – zda příčina poruchy stále existuje,
- v uložení krovu je možno často pozorovat, zda byl prvotní pohyb krovu po zdivu nebo naopak,
- vodorovná síla od klenby působí v její patce, deformace zdi je odlišná od působení síly od krovu v koruně zdi, dochází spíše k vyboulení zdi, spára mezi čelem lunet a obvodovou zdí se svírá.
Komplikovaná je analýza poruch u krovů spojených s klenbami, kde se poruchy konstrukcí navzájem ovlivňují. V baroku bylo běžné ztužení stavby šikmými táhly zazděnými do kleneb a spojenými s vaznými trámy, na jejichž zazděné konce byla připojena vodorovná táhla, která měla na vnější straně zdiva zazděné dlouhé svislé závlače společné s táhly šikmými. Tento systém byl velmi účinný, pokud však byl narušen jeden z článků, došlo k ovlivnění ostatních konstrukcí. Obvyklé bylo, že vazný trám spojený s táhlem byl opřen o klenbu nebo byl dokonce do ní zazděn. Při narušení zhlaví vazný trám ztratil funkci táhla, navíc zatížil klenbu a zvětšil vodorovnou sílu v její patce.
V dalším díle našeho seriálu se zaměříme na poruchy hrázděných a roubených konstrukcí. Na několika příkladech si ukážeme, jak se projevují a zjišťují poruchy u těchto konstrukcí. Výběr literatury pak na konci celého seriálu.
Původně publikováno ve sborníku seminářů STOP Zpravodaj 2/2021. Zde redakčně upraveno a výrazně kráceno, přidána obrazová dokumentace.
Sdílet / hodnotit tento článek