Když máme doma denní světlo, asi postřehneme, když někdo zacloní či úplně zamezí jeho přístupu. Světlo – cvak - tma! Nic nevidím, to asi bude tma. Poznali jste tmu od světla. Ale poznáte, zda toho světla máme dostatek? Máme ho dostatek na práci, koníčky, odpočinek? Máme ho dostatek po většinu času, který trávíme v interiéru? Má to světlo správnou teplotu barvy, barevný dojem neboli teplotu chromatičnosti? Umožňuje váš zdroj světla svojí mírou a kvalitou věrnost barevného vjemu, přirozené podání barev? S množstvím světla se zkvalitňuje naše vnímání, zlepšuje se zraková pohoda, interiér a věci v něm dostávají tvar, hloubku a barevnost. A to jsme jenom u světla před tím cvaknutím. Ale ono to není a nemá být pouze prosté světlo nebo tma. Naše tělo pracuje na základě svých biologických hodin a vše je v součinnosti s tzv. biorytmem.
Součástí těchto hodin je úbytek denního světla večer a přírůstek světla v ranních hodinách. Světlo nám řídí tyto hodiny a cirkadiánní rytmus, což je opakování dějů v našem organismu v cyklu cca jednoho dne. Ta délka je proměnlivá v periodě od 20 do 28 hodin. V tomto čase se mění, kolísá naše aktivita a bdělost ve vztahu k denní či noční době. Od denní periody můžeme odvodit měsíční a roční periodu. To vše probíhá v návaznosti na intenzitu denního osvětlení, funguje bez našeho přičinění. Pokud je vše v pořádku, pak nám světlo stimuluje hladinu serotoninu, dopaminu i tvorbu vitamínu D. Naopak úbytek světla stimuluje vylučování melatoninu do organizmu, který je zodpovědný za náš blahodárný spánek se všemi jeho fázemi. Nad ránem, s přibývajícím světlem se jeho hladina snižuje. Začíná nový den a naše fáze aktivní. Denní světlo stejně jako spánek odstraňuje únavu a pozitivně ovlivňuje naše zdraví, hlavně to psychické. Zkuste si na pár dnů prohodit mezi sebou činnost či nečinnost, jež běžně přísluší dané denní době. Záhy postřehnete nesoulad vašeho organismu a tento deficit budete nuceni dohánět. Někdy velmi obtížně.
Své by mohli vykládat „noční ptáci“, flamendři, vymetači večírků, noční „sociální pracovnice“ i lidé, kteří pracují ve směnném provozu. Nevěřte tomu, že to lze dělat dlouho a úspěšně. Ne, že by to nešlo, ale tělo neobelžete tak snadno. K podobným symptomům můžete dojít snadnější cestou, než je probenděný večer nebo práce u sanitky nebo u lisu. Máme na mysli zimní měsíce a země s nižším procentem denního světla, než je „zdrávo“. Pak je dobré nedostatek denního světla dotovat umělým světlem s podobnou vlnovou délkou a tím tento deficit částečně dorovnávat. Pokud tomu tak není, vylučuje jejich organismus více „spánkového hormonu“ melatoninu. Syndrom únavy, psychické problémy, špatný spánek, rozladění jsou známé doprovodné jevy této deprivace. Pokud jste unavení, večírek opustíte, pokud má směnný provoz špatný vliv na vaše zdraví, zkusíte si najít jinou práci. Nicméně národy severských zemí s polární nocí těžko změní svoji domovinu. Stejně tak není žádné tajemství, že s dostatkem přirozeného světla v nemocnicích dochází k rychlejší rekonvalescenci, studenti se lépe soustředí, práce nám jde lépe od ruky, lépe nám to myslí. Prostě a jednoduše denní světlo má vliv na naše zdraví, uzdravování, pracovní výkony.
Základní pojmy a názvosloví světla
Charakteristika světla z hlediska působení na naše oko:
- svítivost (udává prostorovou hustotu světelného toku v různých směrech u bodového osvětlení, jednotka je 1 kandela)
- světelný tok (jedná se v podstatě o zářivý výkon vyzářený zdrojem, posuzovaný z hlediska citlivosti lidského oka, jednotka je 1 lumen)
- osvětlení (veličina závislá na světelném toku a ploše, jednotka je lux, tedy lumen na m2).
Světelné zdroje mohou být:
- vlastní (jsou to látky a tělesa, u kterých dochází ke vzniku světla v jejich struktuře. Slunce, oheň, žárovka, výbojka, bioluminiscence – svítící organismy, světlušky, jaderné záření)
- nevlastní (tělesa a látky, které světlo odráží, vedou, rozptylují, zprostředkovávají, ale samy o sobě ho nevytváří).
Světelné zdroje lze dále rozdělit na přírodní a umělé:
Přírodní zdroje světla
- Kosmická tělesa jako primární zdroje světla (slunce, hvězdy)
- Kosmická tělesa - sekundární zdroje světla (měsíc světlo odráží)
- Zdroje světla biologické primární (světlušky, houby, vodní živočichové)
- Zdroje světla biologické sekundární (odraz očí)
- Zdroje světla od elektrického výboje (výboj, blesk)
- Zdroje světla tektonického původu (žhavá láva)
- Zdroje světla vznikající při exotermní (chemické) reakci (oheň).
Umělé zdroje světla:
- Podle množství různých hledisek, které nejsou předmětem naší statě (žárovky, výbojky, zářivky, diody aj.).
Umělé světlo vs. denní světlo
Pokud chceme dosáhnout výsledného neutrálního, bílého, nebarevného nebo jen málobarevného světelného zdroje, máme před sebou nelehký konstrukční oříšek. Dosáhneme přibližného výsledku pomocí teplotních zdrojů s dostatečně vysokou teplotou nebo zdrojů kompenzovaných pomocí luminoforů nebo výběrem více současně zářících barevných zdrojů. Kompenzace luminofory je užito u zářivek, výbojek a některých druhů modrých LED diod. Jiné LED diody vytvářejí neutrálně působící světlo pomocí tří barevných svítících diod. Tento princip se nazývá aditivním směšováním barev či světelných zdrojů a vznikne spojením červené, zelené a modré svítící diody zároveň. Toto spojení vyvolává subjektivní vjem, a tím je bílé světlo. Tento způsob míchání využívá jeden z barevných modelů nazvaný RGB od anglických názvů těchto tří barev (red, green, blue)
Světlo či světelný zdroj má svoje parametry. Tyto parametry slouží k porovnání věrnosti barevného vjemu při různém typu světla i různém typu jeho zdroje.
Světelné zdroje lze dále rozdělit:
- bodové zdroje světla (svíčka, žárovka, slunce v dostatečné vzdálenosti)
- plošné zdroje světla (plně svítící strop nebo stěny u místnosti, difúzní světlo rozptýlené, což je kupř. světlo bodového zdroje rozptýleného – slunce v mlze, oparu)
- všesměrové zdroje světla (zdroje světla vyzařující všemi směry)
Parametry světelných zdrojů:
- Index podání barev Ra (je to hodnocení věrnosti barevného podání při světle z určitého zdroje, vztaženého k barevnému vjemu, který vznikne při osvětlení referenčním ideálním světlem. Hodnota se pohybuje se od 0 – 100. Ra = 0 je osvětlení, kdy barvy nelze rozeznat, Ra = 100 značí, že světelný zdroj umožňuje přirozené podání barev)
- Teplota chromatičnosti Tc (teplota barvy či barevný dojem měřený v Kelvinech (K), 1200 K svíčka, 2 700 K žárovka, slunce při východu a západu, 4 000 K neutrální světlo, 6 500 K chladné bílé – denní světlo, 7 000 K lehce zamračeno, 8 000 K zamračeno, blesky při bouřce)
Pochopitelně jedna věc jsou zdroje přirozeného světla a druhá věc jsou veškeré vlivy, které jsou ve hře, než se k nám světlo dostane. Vliv na jeho modifikaci mají materiály a prostředí, které jsme už zmínili. Rozptýlené světlo difúzní, světlo zabarvené odrazem o danou plochu, světlo procházející přes stínící techniku, záclony, závěsy, přirozené světlo různé teploty chromatičnosti dané počasím, podnebím a denní dobou.
Jinak barevné světlo je v tzv. modré hodině (čas mezi nocí a prvními či posledními paprsky) nebo v tzv. zlaté hodině (čas prvních a posledních slunečních paprsků). I v rámci těchto specifických poměrů nalezneme markantní rozdíly. Ranní zlatá hodina je často zabarvená do studenějších tónů, lehce do modra, pastelově snová. Večerní zlatá hodina bývá často zabarvená oranžovou, červenou (červánky), s teplejšími tóny barev. Ale ne vždy. Zlatá má označení podle svojí ceny pro fotografy. To vše je dále modifikováno i ročním obdobím. Vlivů, až se nám z toho točí hlava. Potom takové světlo projde naším proskleným oknem či dveřmi, má správnou barvu, ale hřeje tak, že je to neúnosné. Pokyn zněl jasně! Musí projít maximum přirozeného světla a přitom je třeba regulovat teplotu přehřívání dané místnosti. A můžeme opět hledat způsob zastínění, fólie na povrch skel nebo mezi ně, ušlechtilé plyny mezi skla, a to všechno bez ztráty světelného toku a degradace jeho barevného podání. Vidíte, nic není snadné, ale vždy se najde nějaké řešení. Netvrdím, že bez drobných kompromisů. Ale udělat rozumný kompromis je přece taky umění.
Sdílet / hodnotit tento článek