Takové pojetí by v principu mělo nabídnout větší pohodlí uživatelům lázeňské kůry, a současně by také lépe odpovídalo historickému charakteru Jordanbadu. I když to tak při procházce ulicemi tohoto lázeňského letoviska, vzdáleného necelé čtyři kilometry od Biberbachu nad Rissou, nevypadá, jedná se o nejstarší lázně na území dnešního Německa. Zužitkovat zdejší léčivé prameny pro špitálnickou praxi se poprvé rozhodl v roce 1298 hrabě Diepold Ulrich von Aichelberg. Z Wasacher Hofu se postupně stalo uznávané léčebné zařízení, minimálně tedy na středověké poměry. V roce 1470 už tu stál celý Spitalbad, a od roku 1889 tu poprvé mniši Františkánského řádu začali provozovat vodoléčebnou praxi. Pokud se historií ještě více prokoušeme k současnosti, nalezneme tu v roce 1968 nově vybudované sanatorium s krytým bazénem. Při povrchových úpravách terénu tu dělníci kopli trochu vedle, a tento omyl se jim výjimečně vyplatil.
V roce 1982 se tu totiž podařilo nalézt nový termální pramen, bohatý na síru a fluoridy. Areál se tak rozrostl o další lázeňské objekty. Velkou měrou se na jejich budování podílel katolický řád a nadace sv. Alžběty, který tu mezi lety 1999-2004 vytvořil celý hotelový-lázeňský resort. Základní myšlenkou tvůrců přitom bylo, aby celý areál nesloužil jen hostům a pacientům, ale aby byly prameny přístupné místním. Stávající dispozice areálu tomuto provedení příliš neodpovídaly, byť z principu byly „veřejnosti otevřené“. Proto se během totální rekonstrukce v roce 2015 (která byla nezbytná jak kvůli modernizaci, tak i pro navýšení kapacity) na ideu široké otevřenosti sázelo ve větší míře. Celý záměr masterplaningu Jordanbadu, tak jak jej připravili architekti ze studia Jeschke Architektur&Planung GmbH, přitom současně myslí na „budoucí rozšíření areálu“. K tomu, co bylo loni vytvořeno, mohou být dodatečně přidávány další relaxační místnosti a sauny.
„Když se zanoříte do historie lázní v Jordanbadu, vidíte, že celý lázeňský komplex se neustále rozrůstá,“ říkají architekti. „To, co bylo dostačující v šedesátých letech, už o pouhých dvacet let později neodpovídalo svou kapacitou ani provedením. Lázně u biberbašských pramenů dosud byly odsouzeny k opakovaným rekonstrukcím, protože každý posun v užití a návštěvnosti posunul hranice využitelnosti objektů k jejich limitům. Naším cílem tedy bylo jednak sanací dosavadních objektů a komplexní rekonstrukcí vytvořit více zajímavých prostor pro větší počet návštěvníků, a celkovou projekcí pak učinit projekt neomezený ve svém růstu, aby se mohl i do budoucna zvětšovat.“
Saunová vesnička se dnes skládá z velké infuzní fauny, která je určena pro 110 až 120 osob, a k tomu přináleží ještě „bylinková“ aromatická sauna se saunou vyhřívanou vlastním topeništěm (krbem). Obě jsou určeny pro cca pětadvacet lidí. Bylinková i extra vyhřívaná jsou postaveny takový způsobem, že mohou v případě potřeby fungovat ve dvojmódu dohromady, případně můžete zastřešením foyer procházet z jedné do druhé. Voda, respektive sprchy, jsou situovány v oddělené budově. Nečekejte ale klasickou vydlážděnou místnost hromadných sprch. I tady narazíte na nejrůznější sprchovací mechanismy, ostřikové masáže a směrované proudy. Místnost s vodou se prolíná s exteriérem objektu: k dispozici jsou jak malé bazénky (s různě teplou či studenou vodou) a také umělý vodopád, pokud vám je normální sprcha málo.
I když už z údajů o kapacitě je patrné, že celý lázeňský areál nepatří mezi nejmenší, architekti Jeschke Architektur&Planung GmbH vsadili na civilní, nikoliv průmyslový vzhled. Jednotlivé objekty jsou tedy ztvárněny jako „domečky vesnice“, s typickými sedlovými střechami. Vnější fasády jednotlivých objektů ladí dohromady (lamelové lišty vyrobené z tepelně-odolného akátového dřeva), napomáhá tomu ujednocené prolínání vertikál a horizontál lamel. Za nejnáročnější prvek architekti považovali komplexní sestavení jednotlivých objektů v udaných proporcích a zaplnění „meziprostorů“, tak aby byla zajištěna celková estetika místa a kvality sauny.
Pokud se necháme iluzí saunové vesničky unést, a nebudeme se soustředit jen na jednotlivé objekty ale celkový dojem krajinného zpracování, musíme určitě vyzvednout úlohu vodní nádrže. Ta se nachází uprostřed, domky obklopená, a přiléhá k ní trojice menších půlkruhových bazénů (s rozlohou dvou metrů čtverečních). Architekti si skutečně vyhráli s tím, aby naznačili „přírodní charakter“ místa. Kamenné terasy a vykládané vyhřívané chodníčky, velkou valouny na posezení i lenošení, to vše doplněné o dřevěná pódia pro lehátka. „Vnější bazény s nádrží mohou být teoreticky využívány po celý rok, závisí jen na teplotě vody přepouštěné do bazénů.“ Jak ale zvládnout (po estetické stránce) přechod z vyhřáté sauny do vnějšího světa?
Vodítkem se tu stalo dokonale propracované osvětlení (nepřímé LED osvětlení), které dodávají vnitřním i vnějším prostorám příjemné, nerušivé a intimní nasvícení. Při pohledu ze saunového domečku ven vidíte jen světlem lemované siluety, které začnou nabývat konkrétních rozměrů s tím, jak vstoupíte mezi ně. I pohled z vnějšího bazénu na domečky je podobný: je zachována jejich silueta, a teprve když se po podsvícených chodnících přiblížíte, vidíte z nich více. Architekti z Jeschke Architektur&Planung GmbH se navíc velmi kvalitně pokusili oprostit se od samoúčelné hry na sentiment malé vesničky, ale z této základní formy dokázali vytvořit velmi individuální atmosféru místa. To, že pohled z každého okna nekončí slepě, ale vede do upraveného (funkčně i prostorově) nasvíceného terénu, není náhoda, ale výsledek práce profesionálů.
Uzavřená smyčka ohřevu
Lázně v Jordanbadu vynikají mimo jiné úsporným provedením energetického provozu. V jeho popisu se často opakují slova jako „udržitelný“ či „ekologický“. A zdá se, že technické zpracování je skutečně na výši. Elektrickou energii a teplo generuje CHP jednotka, která kompletně pokrývá místní spotřebu elektřiny a energie potřebné na nadstandardní ohřev vody. Těmito prostředky (zkapalněný plyn o teplotě 260 °C v termálním výměníku, ohřátý olej) je energie rozváděna potrubím k jednotlivým speciálně uzpůsobeným místům. V konečném důsledku tak kromě emisí z CHP jednotky nedochází k žádným únikům, a díky uzavřené smyčce se při výrobě energie točí původní odpadní produkt.
Údaje o projektu
Název projektu: | Jordanbad Sauna Village |
Lokace: | Jordanbad Biberach, Im Jordanbad 3, Biberach an der Riß |
Koncept: | Sanace a komplexní rekonstrukce lázní |
Architektonické studio: | Jeschke Architektur&Planung GmbH |
Vedoucí projektu: | Prof. Dr. Christina Jeschke |
Zahájení plánovací fáze: | březen 2014 – květen 2015 |
Konstrukční fáze: | květen 2015 – září 2015 |
Rok dokončení: | 2015 |
Náklady: | 5 400 000 Є, včetně vedlejších nákladů |
Rozloha zastavěné plochy: | 750 m2 |
Hrubý objem stavby: | 1890 m3 |
Management stavby: | RF Bauprojekt Management |
Strukturální plánování: | Ingenieurbüro Rohmer |
Vytápění, sanitace, hygiena: | Ingenieurbüro Spleis |
Elektřina, rozvody: | Ingenieurbüro Sulzer GmbH&CO KG |
Krajinný design: | Freiraumplanung Sigmund |
Fyzika stavby: | Institut für Bautenschutz, Baustoffe u. Bauphysik Dr. Rieche |
Požární ochrana: | Brandschutzconsult GmbH&Co.KG |
Odborné konzultace: | B.S. Consulting, Bernd Scheutterle |
Beton: | Grüner und Mühlschlegel |
Fasádní systém (sklo): | Raico, Gewerbegebiet Nord |
Termální systém: | Seiler GmbH, Henkerberg |
Klient: | St.Elisabeth-Stiftung |
Sdílet / hodnotit tento článek