Odvaha experimentovat se odráží nejen v designu nábytku, ale také v osobité architektuře. Eamesovi si navrhli, postavili a vybavili vlastní dům, montovanou minimalistickou stavbu z prefabrikovaných panelů, jež je dodnes velkou inspirací pro designéry a architekty z celého světa, stejně jako legendární nábytek z tvarované překližky.
Téměř dokonalé spojení
Najít životního partnera bývá mnohdy těžké: „Moje profese mi životní volbu trochu urychlila,“ říkával s úsměvem Charles Eames, když vstupoval do manželství podruhé, tentokát se svojí věrnou spolupracovnicí. Ray Kaiserová-Eamesová se podle dostupných pramenů narodila v Sacramentu v Kalifornii, byla o pět let mladší než Charles a vystudovala v New Yorku malířství. Charles Eames pochází ze St. Louis v Missouri a narodil se v roce 1907. Již v mladém věku projevoval velký zájem o architekturu a design. Do architektonického ateliéru nastoupil, aniž by dokončil univerzitu a o několik let později si založil své vlastní studio. A úspěch se dostavil. Originální návrhy nábytku posoudili na Cranbrook Academy of Art v Michiganu a nabídka na sebe nenechala dlouho čekat. Charles Eames se stal rovnou vedoucím katedry designu. Na akademii potkal také svou budoucí ženou Ray, se kterou se v roce 1941 oženil.
Zdroj: Eames Foundation
Inspirace jménem Bauhaus
Přestože Berlín je poněkud daleko, tvorba legendárního Bauhausu je pro manželé Eamesovi velkou inspirací. Obdivují především Marcela Breuera, Ludwiga Mies van der Roheho a Marta Stama. Studují první nábytek z ohýbané chromové trubky, podrobně se seznamují s nejslavnějším výrobkem dvacátého století s názvem Breuerova Cesca – s dvounohou židlí s pružícím krakorcem. Chtějí navázat na práci Marta Stama a Marcela Breuera a experimentují s ohýbanou překližkou. Opět přichází velký úspěch a v odborném tisku se dokonce píše o „Eamesových židlích století“. V následujících letech převezme výrobu nábytku společnost Herman Miller, která pokračuje v činnosti ve Spojených státech amerických dodnes, zatímco Vitra Internacional produkuje nábytek Charlese a Ray Eamesových v Evropě. Tvůrčí vývoj tohoto designérského dua ovlivnila kromě jiného i spolupráce s finským architektem a designérem Eero Saarinenem. Společně vytvářejí židle v podobě skořepin pomocí takzvaného cyklického svařování, kde zajímavě spojují dřevo s gumou, se sklem a s kovem. V roce 1948 se objevuje první židle se sedací skořepinou ze skelného vlákna, na niž navazuje celá řada skořepinových židlí z plastických hmot.
Výstava Bratislava
Křeslo pro hosta
Zajímavou historii mají legendární klubová křesla z ohýbané překližky s čalouněním z černé kůže, která zůstávají i nadále známkou vybraného vkusu. Manželé Eamesovi uvádějí s lehkou nadsázkou, že sledují potřeby filmového režiséra Billyho Wildera a do jisté míry i kopírují jeho tvorbu. Slavný americký filmový scenárista a režisér židovského původu, který je dnes považován za jednoho z největších klasiků amerického filmu, dostal návrh křesla darem, společně s jednou z cen Americké filmové akademie Oscar a velice si jej pochvaloval. Pochvala významného režiséra předznamenala nový životní styl a na konci padesátých let začíná masová výroba kancelářských křesel a židlí s litými hliníkovými rámy, která se rozletí do celého světa. Neméně úspěšnou se následně stává židle s názvem Aluminium Chair (1954), vyrobená pod hlavičkou Vitra. Designéři opouštějí klasický tvar sedáku a mezi boční komponenty vypínají síťovinu (kůži), která se lépe přizpůsobuje konturám dané židle i ergonomii sezení. Patrné je hledání souladu designu a potřeb lidského těla. V 60. letech pak přichází na řadu neméně úspěšné minimalistické období, zastoupené subtilním nábytkem pro letecké společnosti, které dlouhou dobu určovalo hlavní trend. Lze říci, že manželé Eamesovi svými originální postupy zasáhli doslova celý svět, jejich návrhy i realizovaná díla najdeme dodnes ve veřejném prostoru, v soukromých vilách i ve sbírkách světových muzeí a galerií. Životní styl Eamesových nestárne.
Sdílet / hodnotit tento článek