• ESTAV.cz
• Architektura
• Chata v Alpách poskytuje úkryt dva tisíce metrů nad mořem

Prohlédnout fotogalerii27 fotografií

Julské Alpy jsou pro mnoho českých dobrodruhů stále neobjevenou a nedoceněnou oblastí, a Národní park Triglav má skutečně co nabídnout. Klub horolezců Skala ze slovinské Jesenice se rozhodl turistickou atraktivitu divokých hor ještě o něco zvýšit, a nechal ve dvou tisících metrů nad lokalitou Bohinjsko jezero vybudovat luxusní bivak. Můžete se tu schovat, pokud vám před vrcholem dojdou síly, nebo si jen chcete užít neskutečné výhledy do krajiny a další den pokračovat v túře. Opájet se můžete i v této nadmořské výšce nadstandardním luxusem.

Tato netradiční stavba, kterou do finální podoby dotáhl architekt Darko Bernik, je totiž unikátním příkladem super-odolné minimalistické stavby, budované se záměrem přežít i ty nejnáročnější přírodní podmínky.

Zatím jsme v našem seriálu o stavbách ze světa nenabídli žádný realizovaný projekt, který by byl situován do větší větší nadmořské výšky než 1500 metrů. Bernikův projekt posouvá dosavadní limit na stěží překonatelnou mez. Kóta, na které Bivak na Jezerich stojí má totiž 2118 metrů. Tím ale s důvody k úžasu nekončíme. Úplný název projektu totiž zní „Bivak II na Jezerich“, a není proto od věci se ptát, kde stojí Bivak I. Stál totiž přesně na tom samém místě, jako tato stavba. Ale stál tu už v roce 1936. Dnešní bivak je oživením dávno zaniklého objektu, jeho alespoň po stránce tvaru přesnou replikou, a především připomínkou lidské vůle a nezdolnosti. Obou totiž bylo inženýru a horolezci Karlo Korenini bezpochyby zapotřebí, když ve třicátých letech minulého století projekt připravil.

Foto: Anže Čokl

Jak doplňuje architekt Darko Bernik: „V roce 1936 tu nevedly žádné cesty, neexistovalo, že byste se do údolí svezli autem. Vydat se na kótu Jezerich znamenalo několikadenní náročnou tůru, která prověřila vaše schopnosti až do krajních mezí.“ Dnes, díky lepší dopravní infrastruktuře trvá výstup na vrchol jen několik hodin. O to větší údiv vzbuzuje historický projekt Bivak I. Materiál na jeho stavbu sem totiž slovinští horolezci dopravovali na svých zádech postupně, kus po kuse.

„Možná vám to dnes nepřijde, ale stavba původního Bivaku znamenala transport více než jedné tuny materiálu. Korenini ho sem spolu se svými kamarády z horolezeckého klubu do posledního hřebíku a šroubu,“ dodává Bernik. Výstavba Bivaku umožnila horolezcům a odolným turistům prodloužit čas strávený mezi vrcholky a lépe prozkoumávat relativně nedotčené úseky v této oblasti.

Foto: Anže Čokl

Zařízení sloužilo svému účelu dlouhých osmdesát let, a to přes to, že bylo postaveno ze „základních materiálů“, jaké tehdy byly dostupné. Navzdory velmi důstojnému zacházení však po osmi desetiletích přeci jen podlehla zubu času. Dřevěné rámy se rozpadly, a spolu s nimi téměř zmizela i cenná památka horolezectví v Julských Alpách. Zhroucená struktura Bivaku I byla přenesena na speciální plošinu, a letecky přepravena do údolí. Dnes je k vidění v horolezeckém muzeum.

Horolezci z Jesenice ale prázdné místo na Jezerich nechat nechtěli. Oslovili proto spřízněného architekta, Bernika, a ten na základě původního Koreniniho návrhu vypracoval Bivak II. Mimochodem, sluší se zmínit, že drtivá většina osob figurujících v seznamu dodavatelů materiálu, osoby projektanta, inženýrů či fotografa se řadí mezi „vášnivé horolezce“. O to větší byl jejich zápal pro práci.

Foto: Anže Čokl

Bernik měl pro práci k dispozici původní design Bivaku, útvar zvoncovitého tvaru. Ten chtěl rozhodně v odkazu na předešlé dílo zachovat. Po materiálové stránce chtěl ale pracovat s odolnějšími prvky, než jeho předchůdce v třicátých letech. V obecné rovině ale musel vycházet z několika předpokladů, specifických pro vysokohorskou stavbu. Jednak tu byla řada restrikcí a omezení, které vycházely z řádu Národního parku Triglav (ohledně umisťování nových staveb, o možných stavebních materiálech), dále pak musel řešit otázku transportu Bivaku na místo (do nošení součástí na zádech se tentokrát nikdo nehrnul, byť to byla zvažovaná varianta), protože přeprava helikoptérou je možní jen za specifických podmínek. A samozřejmě, pořád bylo zapotřebí se vypořádat s extrémním počasím a náročnými přírodními podmínkami.

Jen pro skromnou představu, jaká kritéria byla před-stanovena pro vznikající objekt: bivak musí ustát vítr o rychlosti 200 km/h. Rozhodně nesmí svou váhou překonat hmotnost 1300 kg, protože pak by se stal helikoptérou netransportovatelný. Celkový objem nové stavby se musí pohybovat v rozmezí +/- 10 % původního originálu. Vzhledem k celkové izolovanosti objektu musí být jeho provoz maximálně bezporuchový a bezúdržbový. Bivak musí být útulný a příjemný, přesto je zásadním kritériem jeho funkčnost nad obecnou atraktivností provedení.

Foto: Anže Čokl

Bernik se tedy držel původního tvaru, ale velmi výrazně sáhnul do vlastní konstrukce a materiálů, ať už šlo o ocelové rámové konstrukce, nerezovou podlahu, izolační prvky a krycí výdřevu. To vše s důrazem na funkčnost, přičemž stránka obyvatelnosti a komfortu nebyla prvoplánově potlačena. Jaký je tedy výsledek?

„Když ponecháme stranou extrémy prostředí se silou větru blížící se občas hurikánu a zimních pár metrů sněhu, se kterými se Bivak II bez problémů vyrovná, pořád je tu dost místa na přespání pro šest lidí i s vybavením. Jistě, umístit je všechny na plochu devíti metrů čtverečních byla trochu výzva, ale se skládacím stolkem, flexibilním úložným prostorem pod sedacími/lehátkovými plochami a nízkou bednou na příslušenství se to dalo zvládnout,“ říká Bernik při popisu víceúčelového inventáře. Jeho osobní zkušenosti navíc pomohli vyladit detaily finálního provedení, k maximální spokojenosti klientů.

Bivak II na Jezerih je velmi specifickou stavbou pro velmi náročné prostředí. Je vystavena s plným respektem k předcházejícímu projektu, a neupírá si přitom moderní standard kvality. Výrobu tohoto nouzového obydlí nelze vyčíslit penězi, protože se na ni horolezci skládali ze svého. Na jeho výrobě však bylo odpracováno 600 hodin čistého času neplacené dobrovolnické práce horolezců a horalů. Teď jen zbývá počkat, jestli vydrží aspoň tak dlouho, jako Koreniniho originál.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata