Podrobná znalost zaalpských vrcholků a jednotlivých pohoří v Alpách u nás skutečně nepatří ke zrovna rozšířeným, přesto si většina z nás alespoň vrcholek – Wildspitze – vybavit dokáže. Byť třeba ne v souvislosti s geografií, ale s historií. Tento masiv Ötztalských Alp se stal celosvětově proslulým díky archeologickému nálezu z roku 1991. Nestává se totiž každý den, že by se na území Evropy podařilo nalézt dokonale zachovanou „mumii“. Přesněji tedy, tělo lovce z doby měděné, vysušené přírodními podmínkami a konzervované chladem. Nabídlo nám totiž nevšední pohled do doby kdysi 3400-3100 let před naším letopočtem, a lokalita údolí Schnalstal, se díky tomu zapsala do map. Nalezené ostatky nejstarší evropské přírodní mumie, familiárně pojmenované Ötzi, prostě přitáhly k hraniční oblasti rakousko-italského výběžku Alp zásadní pozornost.
Místo, které si rozhlednu zaslouží
Spolu s tím narostl i cestovní ruch o desítky procent, protože snímky z místa zásadního archeologického objevu neprezentovaly jen pradávnou minulost, ale i překrásnou ledovcovou krajinu současnosti. Následoval boom outdoorových turistů, kteří se nebáli vyrazit sem za extrémními horskými trekky a adrenalinovými zážitky. Jedním z center všeobecného zájmu se tak stal „Ötzi Peak“, místo s překrásným, byť trochu riskantním výhledem. Senzační objev totiž zastihl tento dosud opomíjený kout Alp na příval výletníků poněkud nepřipravený, a místní se to snažili chvatně změnit. Jedním z výstupů jejich snahy se dnes konečně můžeme pokochat, pokud tedy zdoláme cestu do výšky 3251 metrů nad mořem. Právě tady se totiž nachází unikátní rozhledna.
Nekonečně mnoho možností
Architekti ze studia noa* , kteří za návrhem a realizací stojí, to popisují poeticky: „V místě, kde drobné kapky deště zahajují svou dlouhou cestu do moře, se objevuje nová perspektiva.“ Musí se nechat, že místo si podle zadání vybrali skutečně dobře. Jen z tohoto úzkého vyvýšeného úseku kruhové rozhledy totiž dokážete přehlédnout celé magické údolí Schnals. A to, co je tu k vidění, je skutečně inspirativní a osvěžující pohled, zbrázděných skal, pohoří a ledovců. Na první pohled nepoznáte, jestli jste ještě pořád v Itálii, anebo už v Rakousku. Tohle místo je totiž zasvěcené divočině, a příroda coby tvůrčí síla tu má hlavní slovo. Ostatně, ani ty kapky deště samy neví, kde vlastně skončí. Probíhá tu totiž rozhraní mezi rozvodím Středozemního a Černého moře.
A z této neohraničené šíře prostoru i naznačených možností jejich projekt těží. Návštěvníky, kteří se sem přijdou podívat, rozhledna vnímá z pohledu takových dešťových kapek. Objevují se, přichází z různých stran a pak mizí. Tady, na vrcholku se zdrží, načerpají energii před tím, než se zase skutálí do údolí. Stavba rozhledny se stává nehybným a němým svědkem tohoto opakovaného děje, je stabilním prvkem v měnícím se a přitom pořád stejném světě. Záměrem architektů bylo, aby se prvek dynamický stal součástí konstantního. A dosáhli toho tím, že profil rozhledy vystihli kružnicí. Z jejího středu je to totiž všude stejně daleko k okraji. Když teď na chvíli odstíníme filozofii architektonického pojetí, můžeme zhodnotit dílo jako takové.
Tři požadavky zadavatele
Předně, jak se sem, na střechu Ötztalských Alp, dostat? Je to překvapivě snadné. K Hotelu Grawand, který se kryje skalní stěnou, se dá dojet autem i na kole. Z rozhledny jej neuvidíte, byť se nachází jen kousek, ale sám scenérii nenarušuje. Byl to jeden z kritických požadavků zadavatele.
Další se týkal „čistoty materiálu“. Nebyl zájem o přehnaně kombinované materiálové pojetí stavby, která by pak působila uměle a nepatřičně. A vzhledem k tomu, v jakých podmínkách se tu pohybujeme, vsadili architekti na cortenovou, povětrnostně odolnou ocel. Ta se s nevlídným klimatem dokáže vypořádat, nevadí jí déšť ani sníh. Její rez působí autenticky, jako materiál, který pracuje. Doplněná je tvrzeným sklem průhledů, které jsou transparentní a ve své podstatě neviditelné.
A samozřejmě, třetím požadavkem byla bezpečnost. Protože od překrásného výhledu a smrti dělila turisty jen velmi tenká hrana, předzvěst pádu až do údolí (a možná vznik další novodobé mumie). Proto mělo být provedení rozhledny takové, aby vytěžila maximum z výhledů, aniž by nějak dokázala ohrozit návštěvníky, pohybující se po namrzlé, zaváté či deštěm mokré struktuře.
Výsledkem je odlehčená platforma, jež sleduje přirozenou topografii terénu, a která se země dotýká jen tam, kde je to z hlediska stability zapotřebí, a ve svém průběhu nabízí minimální rizika pohybu za jakýchkoliv povětrnostních podmínek.
Výhled bez omezení pro každého
Zábradlí a mříže jsou pochopitelně problémem každé rozhledny. Když totiž vytvoříte pevnou bariéru, narušujete tím možnost rozhledu a vytváříte optickou bariéru. A lidé, kteří chtějí vidět za ni (anebo pod ni) se pak naopak vyšším rizikům vystavují. K čemu je zábradlí, když nad něj vyzvednete dítě, aby mohlo vidět, že? Architekti ze studia noa* to vyřešili systémem na plochu rozhledny kolmých lamel, které jsou fyzickou překážkou, ale výhledům z jakékoliv výškové úrovně nebrání. Sympatická je i pochozí plocha rozhledny – činí 80 metrů čtverečních. Je to víc, než bývá zvykem, ale na škodu to určitě není – nedochází tu ke shlukování lidí, každý má své místo pro svá vlastní pozorování, při nichž se může ponořit do svých myšlenek.
Zajímavým prvkem rozhledny jsou rámované průhledy, které pozornost rozhlížejícího se výletníka přitahují ke konkrétním místům. Pokud vás například zajímá, kde přesně byl nalezen Ötzi, průhledové panorama vás přesně nasměřuje. Mohutný kříž, který byl po generace špičkou vrcholu Ötzi, tu zůstal též a stal se součástí kompozice celé stavby.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Ötzi Peak 3251m |
| Typ projektu: | rozhledna |
| Architektonické studio: | noa* network of architecture |
| Lokalizace: | Snales, údolí Schnals, Jižní Tyrolsko, Itálie |
| Klient: | Schnalstaler Gletscherbahn AG |
| Realizace: | 2020 |
| Zastavěná plocha: | 80 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek