Problém spočívá v tom, že koncový zákazník nese odpovědnost za stav měřidel, ale prakticky většinou nemá možnost ovlivnit stav měřidla. Měřící zařízení jsou instalována na hranicích pozemku, zařízení jsou zajištěna pouze univerzálním zavíráním, která umožňují prakticky volný přístup kohokoliv. Měřidlo mohou poškodit vandalové, závistivý soused, ale také a to v mnoha (ve většině) případech pracovníci montážní firmy pověřené distributorem.
Postižený zákazník komunikuje pak s distributorem, který se stará o sítě, trubky a měřidla. Distributor je na určitém území jediný. Dodavatel požadavky zákazníka v tomto smyslu pouze předává distributorovi, sám nemá možnost měření ovlivnit. Dodavatel dostává zprostředkovaně naměřené hodnoty, na které vystaví fakturu.
Měřidlo je poškozeno, distributor žádá náhradu
Když se zjistí, že je měřidlo poškozeno, distributor postupuje ve věci náhrady škody podle vyhlášky, pokud se zákazník s distributorem nedohodnou. Výpočet náhrady škody se počítá podle kapacity přípojky. Většinou se zákazník a distributorem nedohodnou, protože vypočítaná náhrada škody je tak obrovská, že dohoda prakticky není z hlediska zákazníka možná. (Záměrně neuvádím případy, kdy zákazník nelegálně vytápí skleník nebo vlastní pěstírnu marihuany a kdy vyčíslení škody je jasné.)
Zákazník pak buď zaplatí a celá věc končí nebo odmítne zaplatit a pak se distributor obrátí na soud, aby soud zajistil vymožení nároku distributora. V minulosti se stávalo, že soudy první instance automaticky při stanovení škody uplatňovaly výpočet podle vyhlášky. Jenže ani v případě, kdy zákazník krade elektřinu, je takovéto stanovení náhrady škody většinou příliš kruté. Vzhledem k množícím se případům a k vyhlášce nahrávající těm nejsilnějším mezinárodním koncernům místo hájení těch nejslabších, zákazníků, Ústavní soud rozhodl, že soud by měl spravedlivě uvážit všechny skutečnosti. Mezi takové skutečnosti patří například historie spotřeby v předcházejících letech, k poměru spotřeby elektřiny a plynu, úsporná opatření, zařízení, která by mohla spotřebovávat energii. Žalující strana by měla mít důkazy, že mu vznikla škoda. Policie by měla zjistit, že došlo ke krádeži a soudní znalci, by měli odborně posoudit míru zavinění.
© Fotolia.com - wellnhofer-designs
Neoprávněný odběr nemusí být jen pro poškození měřidla
Energetický zákon v §51 vyjmenovává i další případy, kdy může nastat neoprávněný odběr elektřiny nebo plynu. Mimo jasného případu odběru mimo měřící zařízení jsou zde jmenované případy, které se mi osobně zdají pouze teoreticky možné. Je pravděpodobnější, že dojde spíše k demontáži měřícího zařízení. Tento úkon neprovádí distributor zadarmo, poplatky za odpojení se pohybují v řádech několika tisíců korun, a to je jen polovina, protože se platí i za opětovné připojení. Jsou to případy, kdy zákazník neplatí za odebranou energii, nebo kdy dodavatel neplatí za distribuci a to i v případě, že zákazník vzorně platí. Problém může nastat i v souvislosti, když dodavatel zkrachuje a zákazník se dostane k Dodavateli poslední instance a zákazník si zapomene najít jiného dodavatele ve lhůtě do šesti měsíců.
Naopak není třeba se obávat situace při změně dodavatele, kdy původní dodavatel ukončí dodávku energie například prvního a nový zahájí dodávku až osmého dne měsíce. Nový dodavatel musí zahájit dodávku do deseti pracovních dnů.
Jak se bránit obvinění z neoprávněného odběru? Prevence pomůže
V závěru pro ukázku uvádím odkazy na dvě reportáže, kde je navrženo určité opatření. V první reportáži postižený radí zamykat skříň s plynoměrem a ve druhé zase pravidelně nahlásit stav elektroměru. Mne zase napadá, že by si zákazník po montáži či výměně měřidla měl prohlédnout stav zařízení a stav plomb, zda nejsou poškozeny, případně nesrovnalosti ihned reklamovat. Potíž je ale v tom, že zákazník neví, kdy pracovník distributora vyměňuje elektroměr nebo plynoměr.
Čistě pro postrašení se podívejte na tyto dvě reportáže, v první má zákazník potíže s plynoměrem, ve druhém s elekroměrem.
Sdílet / hodnotit tento článek