Dřevo je společně s betonem, ocelí a keramickými výrobky jednou ze zásadních stavebních surovin. Pro stavební konstrukce se nejčastěji používá dřevo jehličnatých dřevin, zejména smrk, borovice, jedle, či modřín. Z listnatých dřevin je nejvíce využíván buk a dub zejména pro spojovací prostředky (kolíky a hmoždíky). Stavební řezivo bychom měli rozlišovat podle toho, zda se jedná o řezivo pro konstrukční účely nebo pro nenosné dřevěné prvky.
Řezivo surové s neurčenou vlhkostí
Surové řezivo dále neopracované s neurčenou vlhkostí, které je zpravidla produkováno na malých a středních pilařských provozech. Běžně je dostupné i ve stavebninách a obchodních sítích zaměřených na produkty na bázi dřeva.
Řezivo se dělí do čtyř základních sortimentů: latě, prkna, fošny a hranoly. Nevýhodou použití dále nezpracovaného řeziva může být vysoký podíl vody a následné objemové změny a deformace při sesychání do rovnovážné vlhkosti. Vyšší obsah vody může být také problematický z hlediska zvýšeného rizika napadení dřevokazným hmyzem, plísněmi i houbami.
Tento produkt základního pilařského zpracování neztrácí svou oblibu u tradičních tesařských konstrukcí, kde se uplatňuje poměrně široká škála rozměrů průřezu.
Správně proložená hráň řeziva pro vzdušné vysušení a následné použití při stavbě (ideálně minimálně cca po třech letech)
Dokonalé využití dřeva, jako stavebního materiálu. Příkladná je dostatečná konstrukční ochrana tvořená velkým přesahem střechy. Takto chráněné dřevo nepotřebuje žádnou další povrchovou ochranu nebo nátěr.Při nákupu surového řeziva je dobré vybrat správnou kvalitu vhodnou pro daný druh použití. Obecně platí, že středové řezivo, ideálně radiální bez obsahu dřeně bude nejpevnější a nejstabilnější.
Naproti tomu zabudování prvků z nevysušeného dřeva s obsahem dřeně může způsobovat nežádoucí efekty ve formě kroucení, výsušných trhlin atp.
Typický jev při dodatečném vysušení konstrukčního prvku s obsahem dřeně a vyšším točitým růstem.
Ideální použití dřeva s extrémním točitým růstem - ponecháním ve formě kulatiny (Švédsko, stáří cca 170 let)Technicky vysušené, hoblované konstrukční řezivo
Jedná se zpravidla o mechanicky testované – tzv. KVH profily (zkratka z německého slova Konstruktionsvollholz). KVH profily jsou vyráběny z technicky vysušeného řeziva se zaručenou vlhkostí (zpravidla 15 % ±3%). Hranoly jsou většinou mechanicky pevnostně tříděné a podélně nastavované do fixních délek (nejčastěji 13 m a 6 m). Pro podélné nastavování se používá tzv. miniklínový spoj (cink). Při primárním pořezu kulatiny je dbáno na proříznutí dřeně. To zaručuje vyšší tvarovou stálost. Samozřejmostí je čtyřstranné hoblování a sražené hrany.
Výhody použití KVH profilů jsou především v jeho vyšší stabilitě rozměrů a přesnějším pevnostním zatřídění. Avšak i při strojním třídění a průmyslové výrobě je nutné být obezřetný a hlídat si kvalitu toho, co nakupuji.
KVH profily se vyrábí v širokém rozsahu rozměrů. Od profilu 40 x 60 mm až po průřez 160 x 280 mm.
Přířezy z KVH profilů připravených pro následnou výrobu příhradových vazníků (Švédsko)Řezivo pro nosné účely
Řezivo pro nosné účely by mělo vždy podléhat certifikovanému pevnostnímu zatřídění. Pevnostní třídu řeziva lze získat několika způsoby. Nejčastěji se používá vizuální třídění, které se provádí přímo u výrobce řeziva. Výrobce řeziva pro konstrikční účely tak podléhá certifikaci a dohledu příslušné akreditované osoby, která pravidelně ověřuje správnost pevnostního zatřídění podle příslušné normy (ČSN 73 2824-1 nebo ČSN EN 338).
Obecně platí, že výrobce jakéhokoliv výrobku pevně zabudovaného do stavby je povinen k němu doložit prohlášení o vlastnostech výrobku.
Konstrukční řezivo by pak mělo vykazovat pevnostní třídu, jaká je stanovena projektovou dokumentací, zejména pak statickým výpočtem.
Normy pro navrhování dřevěných konstrukcí rozlišují tři základní skupiny pevnostních tříd. Pro jehličnaté dřeviny a topol jsou to třídy začínající písmenem C, pro listnaté dřeviny s písmenem D, a pro lepené lamelové dřevo se používají pevnostní třídy začínající dvojicí písmen GL.
Vždy platí, že daná pevnostní třída udává hodnoty pevností podle směru a způsobu namáhání včetně modulů pružnosti, ze kterých lze vyjít při výpočtu deformací.
Druhou možností pevnostního zatřídění je pak nedestruktivní mechanické testování, při kterém se vychází z hodnoty modulu pružnosti jednotlivých lamel, fošen nebo hranolů.
Obecně se lze nejčastěji potkat s následujícími třídami pevnosti podle ČSN 73 2824-1 nebo ČSN EN 338.
V příštím článku se podíváme, na co si dát pozor při výběru a nákupu kvalitního stavebního řeziva. Jaké ho mohou napadat houby či jak poznat dřevokazný hmyz. Pokud si nechcete nechat nic ujít z obsahu portálu ESTAV.cz aktivujte si týdenní e-mailový zpravodaj.
Sdílet / hodnotit tento článek