U střech se posuzuje jednak požární odolnost, čili působení při požáru pod střechou, a také šíření požáru po povrchu střechy. Oba jevy mohou mít zásadní vliv na celou skladbu konstrukce.
Z hlediska šíření požáru po povrchu střechy se rozlišuje, zda je střecha nebo její část v požárně nebezpečném prostoru (PNP), nebo mimo něj. Pokud je střecha v požárně nebezpečném prostoru, čili zjednodušeně na ni mohou padat hořící části, případně se na ní může šířit oheň z jiné části stavby, je třeba, aby splňovala klasifikaci Brooft3, čili aby byla odzkoušena v požární zkušebně na tuto klasifikaci. Zkouší se vzorek skladby střechy na současné působení ohně, větru a sálavého tepla a musí vyhovět několika daným kritériím.
Pokud je střecha mimo PNP a její plocha je do 1500 m2, nemusí mít žádnou klasifikaci. Pokud její plocha přesahuje 1500 m2, musí mít klasifikaci Brooft1, která se prokazuje rovněž zkouškou, vzorek je zde ale vystaven pouze ohni, nikoliv sálavému teplu a větru. Druhou možností, kterou uvádí norma, je rozdělení střechy na části s plochou menší než 1500 m2 pruhy šířky 2 m s klasifikací Brooft3. Uvedené se z důvodu velikosti plochy netýká rodinných domů a obvykle ani bytových domů. Řešit je to však nutné např. u střech velkých hal.
Z hlediska požární odolnosti musí střechy splňovat tzv. mezní stavy R, RE nebo REI (podrobně zde) – únosnost a stabilita (R), celistvost (E), izolační schopnost (I). Požární odolnost je stanovena v minutách dle stupně požární bezpečnosti (podrobně zde), který závisí na druhu konstrukčního systému, výpočtovém požárním zatížení, a požární výšce. Každopádně např. u nejvyšších stupňů požární bezpečnosti (VI a VII) je kromě času v minutách předepsána konstrukce typu DP1. To jsou konstrukce, které nezvyšují v požadované době intenzitu požáru a sestávají se především z nehořlavých materiálů a výrobků (třída reakce na oheň A1 nebo A2) .
Stavební konstrukce DP1 může obsahovat i výrobky hořlavé (třída reakce na oheň B až F), nicméně tyto prvky musí být umístěné uvnitř konstrukce, nesmí dojít v požadované době k jejich vzplanutí a nesmí na nich být závislá únosnost a stabilita konstrukce.
Z uvedeného například vyplývá, že střecha se stupněm požární odolnosti VI nebo VII nesmí mít parotěsnicí vrstvu z asfaltového pásu umístěnou např. na nosné konstrukci z trapézového plechu, protože nelze zabránit jejímu vzplanutí. Nosná konstrukce musí být z jiného materiálu (např. ŽB deska) nebo musí být parotěsnicí vrstva zespodu chráněna např. vrstvou izolace z minerálních vláken.
Uvedené je ovšem třeba brát jako příklad. Návrh střechy z hlediska požáru musí vždy zpracovávat odborný projektant nebo specialista požární bezpečnosti.
Sdílet / hodnotit tento článek