Rozsáhlý areál s pozemky, který kdysi patřil mezi nejvýznamnější monastické komplexy ve střední Evropě, se proměnil k nepoznání. Zdevastované objekty bývalého kláštera, pivovaru a hospodářského dvora se postupně staly autentickou učebnici stavební kultury od románských počátků až po 19. století. Stavebně technickou výjimečnost podtrhují dochované doklady původních stavebních technologií, včetně pozdějších přestaveb, novostaveb a rekonstrukcí, zvláště v době baroka. Mistrně se podařilo obnovit kromě zmíněných budov, jež jsou urbanistickým jádrem celého památkového komplexu, například i velmi cennou raně gotickou dlažbu.
Prezentace vývoje stavebnictví a architektury
V rekonstruovaném areálu dvora se nyní nacházejí prostory pro nejrůznější aktivity zaměřené především na prezentaci vývoje stavebnictví a architektury. Najdeme tady stavebně řemeslnou huť, která má za cíl umožnit prostřednictvím kurzů a workshopů předávání tradičních postupů a dovedností v dobově zařízených dílnách. K praktickému provozu jsou připraveny technologicky náročné dílny kováře, slévače a klempíře; vyčleněny jsou i prostory pro další řemesla – tesaře, kameníka, cihláře, štukatéra, zedníka, pokrývače či rouraře. Své místo zde má i knihovna, kde je zpřístupněn tematicky specializovaný knižní fond stavitelské a architektonické literatury. V hospodářském dvoře najdou návštěvníci veškeré stavební technologie, v bývalém pivovaru jsou umístěny sbírky historického stavebního materiálu a prvků. Do areálu slavného plaského kláštera se tak vrátila všechna tradiční řemesla včetně vaření proslulého plaského piva. Objekt totiž získal i svoji typickou dominantu, sladovnický komín, takzvaný párník s plechovým nástavcem, který byl do Plas přemístěn ze zaniklé sušárny chmele v Hořesedlích na Rakovnicku a upraven podle dochovaných stavebních plánů z doby výstavby parostrojního pivovaru a nové sladovny na přelomu 19. a 20. století.
Krása tradičních řemesel v detailu
Národní technické muzeum (NTM) ukazuje zájemcům o historii stavebnictví opravdové klenoty. Fondy sbírky Stavitelství patří k nejstarším a nejcennějším. Do zlatého fondu určitě patří dary nejrůznějších institucí spojených se stavitelstvím, dary škol i předměty z pozůstalosti významných architektů a stavitelů. Je patrné, že charakter sbírky byl určen významnými stavitelskými tématy a počiny své doby. Sbírky muzea dokumentují vývoj technologií i forem jednotlivých prvků. Velmi krásné jsou například modely mostů, významných silničních a železničních mostních konstrukcí své doby, na nichž se uplatnily nové konstrukční technologie užívající kovy a principy příhradové konstrukce, později i beton a železobeton. K důležitým sbírkovým fondům patří také skupina Keramiky, obsahující mimo jiné vzorky tehdejší keramické a sklářské produkce, cihlářských výrobků, střešních krytin, keramických dlažeb a obkladů a keramických stropů. Z dalších skupin lze zmínit například skupiny Kanalizace, Silnice, Plyn a Vodárenství. Sbírky jsou průběžně obohacovány o nové předměty a různé modely staveb a jejich částí.
Dvůr stavebních řemesel pro soudobou praxi
K praktickému předávání tradičních postupů a dovedností slouží Dvůr stavebních řemesel. Zde je možné si v praxi vše nastudované vyzkoušet a porovnat s moderními přístupy a technologiemi. Parné je to zvláště v oblasti hrubé stavby – od zakládání přes zděné nosné zdivo, až ke sloupkům a klenbám, jež uměli naši předci opravdu brilantně. Dokladem toho je řada dochovaných staveb, stejně jako staveb současných postavených tradiční technikou. Vysvětlení podstaty dřevěných staveb patří asi k tomu nejlepšímu, čím se lze inspirovat, ale také čemu se v současné době raději vyhnout (zvláště v oblasti hrázděných staveb). Dřevostavby přeci jenom za dobu svého trvání učinily velké pokroky a není nutné je vytvářet vlastníma rukama, s maximální přesností a precizností dobových detailů je mohou zhotovit i počítačem řízené stroje.
„Přechod na strojní výrobu na konci 18. století umožnil lepší a rychlejší opracování dřeva. Vznikly velké pilařské závody, které začaly ve velkém vyrábět nejen trámy, ale i prkna a fošny. To způsobilo, že se na stavbách vedle trámových konstrukcí začaly používat i konstrukce z prken a fošen s pro ně typickými spojovacími prostředky – hřebíky, kolíky, svorníky a hmoždíky. Z deskového řeziva se postupně začaly vyrábět sbíjené plnostěnné a příhradové nosníky a rámy. Pro období konce 18. století a počátku 19. století je charakteristické i hledání nových typů a tvarů dřevěných konstrukčních soustav pro halové stavby, zejména obloukového tvaru,“ komentuje sbírku doc. Petr Kuklík, vedoucí týmu Materiály a konstrukce budov UCEEB při ČVUT Praha.
Úskalí hrázděných staveb
Pokud se dále zabýváme opravdu hlubokou historii architektury a stavitelstvím, nelze nevzpomenout už legendární antický spis De architectura libri decem slavného Vitruvia (Marcus Vitruvius Pollio), který píše: „Chtěl bych, aby hrázděné zdivo (cratitii) nebylo vůbec vynalezeno. Oč totiž prospívá více svým rychlým provedením a úsporou místa, o to je k větší a k obecné pohromě, poněvadž je to hotová smolnice pro požáry. Je proto zřejmě výhodnější mít vydání s nákladem na zdi z pálených cihel nežli být v nebezpečí následkem úspor, jichž se dosáhlo při hrázdění. Hrázdění působí také trhliny v omítkových pracích při členění příčných a svislých trámů v konstrukcích. Hrázděné stěny totiž při omazávání do sebe nasávají vlhkost a bobtnají, při vysychání se potom stahují a svým smršťováním rozrušují celistvost omítek. Poněvadž však některé lidi k tomu nutí spěch, nedostatek peněz nebo potřeba příčky na nepodloženém místě, je nutno postupovat takto: Základ hrázděné zdi se provede tak, aby hrázděná zeď nebyla ve styku s podlahovou masou (rudus) ani s dlažbou. Je-li totiž do nich zapuštěna, stářím zetlívá, a když se sesedává, naklání se a rozrušuje vzhled omítky…“
Nutno dodat, že současná norma na tepelnou ochranu budov je poměrně přísná, a klasické hrázděné stavby tím tak trochu ztrácejí. Tam, kde mají bohatou tradici (Německo, Holandsko, v Česku pak západní a severní Čechy), se novostavby přizpůsobují už jenom spíše vzhledem. Za vyzdívkou se často skrývá sendvičová dřevostavba a vše co k ní a modernímu způsobu bydlení patří. Klasické hrázděné konstrukce totiž patří k těm nejnáročnějším konstrukčním systémům. Stěny tvořily rámy z masivních trámů s výplní z místně dostupných materiálů, což byly nejrůznější laťky, větve nebo sláma omazané lepenicí, tedy směsí jílu a řezanky. Od poslední čtvrtiny 19. století se začaly jako výplň používat cihly a vápenná malta.
Historia magistra vitae
Současní stavaři, projektanti a architekti se ovšem nevěnují pouze novostavbám, v jejich zájmu je rovněž údržba a rekonstrukce starých dřevěných konstrukcí a krovů. Společně s památkáři též řeší problematiku celodřevěných tesařských spojů, které jsou často brilantní prací tehdejších mistrů tesařů. Současně s tím se stále zdokonalují metody nedestruktivního vyšetřování vlastností konstrukčního dřeva a provádějí se stále preciznější stavebně historické průzkumy pomocí nejmodernější techniky. To vše se samozřejmě netýká jenom dřeva; vývoj je v Centru stavitelského dědictví v Plasech u Plzně stejně pečlivě mapován i u ocelových a betonových konstrukcí, což může být velmi dobrou inspirací nejenom pro všechny restaurátory, stavaře, architekty, projektanty či památkáře, ale i pro zvídavou laickou veřejnost.
„Již v době prvotních příprav projektu jsme věděli, že musíme zastřešovat několik základních činností – vybudování expozice stavitelství s návazným studijním depozitářem, provozování stavebně řemeslné huti, která bude směřovat k zachování tradičních technologií, a rovněž pořádání vzdělávacích programů, rozvoj metodické činnosti a popularizaci oboru. Chceme návštěvníky přesvědčit, že uchovávat kulturní dědictví má stále velký význam,“ podotýká na závěr vedoucí Centra stavitelského dědictví NTM Pavel Kodera, který byl zároveň našim průvodcem.
Podklady a fotografie pro zpracování článku poskytlo Centrum stavitelského dědictví Plasy projekt Národního technického muzea (NTM). Komentářem přispěl doc. Petr Kuklík, vedoucí týmu Materiály a konstrukce budov UCEEB při ČVUT Praha.
Sdílet / hodnotit tento článek