Většinová shoda mezi klientem, tedy zadavatelem projektu a architektonickým studiem, která návrh řeší, se tak nějak automaticky předpokládá. Přeci jen, nikdo dobrovolně nebude platit za něco, v čem nevidí potenciál, přínos, budoucnost. Naštěstí je takových odborníků, kteří by s profesionalitou sobě vlastní věděli všechno nejlépe, jen pomálu. Architekti na druhé straně zase očekávají alespoň nějakou minimální součinnost, aby místo odpovědí na své otázky neviděli jen bezradné krčení rameny. Proto konflikty mohou vznikat spíš tam, kde klient má až příliš konkrétní představu o výsledku, a není schopen akceptovat realitu stavební praxe, popisované profesionály.
Projekt polských ZONA Architekci (Metaforma Group) se těmto mezním situacím vyhýbá, a přesto zůstává extrémním. Čím? Až silně nadstandardní formou spolupráce a shodou, tedy spíše souzněním architektů s přáním klienta. To, jak popisují postup prací na návrhu díla Dom własny tedy Vlastního domu, už není o souladu, ale přímo ukázkové symfonii. Princip byl přitom prostý: přání klienta na jedné straně, a tvůrčí vypětí přinášející výsledek podle jasně definovaného zadání. Ať už šlo o zásadní věci nebo detaily, tým Dominika Kolendy reagoval vstřícně na každý podnět. Protože v požadavcích klienta viděl formulaci výzev.
Unikátní pohled po pokličku
Samozřejmě, projekt rodinného domu je pro architekta vždycky výzvou. Ale ta nabývala v tomto konkrétním případě specifických proporcí. Každá linie domu načrtnutá projektantem je tu odrazem snů klienta (zadavatele, investora), každý dílek interiéru tu byl dopředu konzultován. A tento komplexní přístup k tématu vytvořit jednotný celek, který přímo zrcadlí postoje obyvatele, skoro jako by si jej vybudoval sám. I proto si jej dnes váží víc, než univerzální stavby na klíč. Referování o podrobnostech vývoje, možnostech řešení a zvažování návrhů, to vše tu tvořilo osu dialogu, jež byl maximálně přínosný oběma stranám.
Za jistou zajímavost poznaňští architekti považují to, že ne vždy měli budoucí obyvatelé úplnou „technickou“ představu o tom, jak by měla ta která místnost vypadat. Spoléhali se většinou na pocity, které v těchto prostorách chtěli cítit. A na ZONA Architekci pak bylo transformovat tyto podstatné ale poněkud obtížně podchytitelné detaily do projektu. Jak tedy tento dialog v netradičním režimu probíhal? Anka Topolska a Dominik Kolenda nám umožnili nahlédnout pod pokličku, jak vlastně vznikal celý „Vlastní dům“.
Nechtěli bychom, aby náš dům byl šerou, stísněnou a ponurou betonovou stavbou.
Dům je situován do ochranné zóny krajinného parku (přírodní rezervace). Blízkost přírody vedla architekty k vytvoření jednoduchého geometrického objemu stavby, aby byly naplněny přípustné normy o krajinném rázu. A tato tvarem jednoduchá pravidelná struktura byla zvenčí obalena „dřevěnými prvky“ (jednalo se o kompozitní materiál). Jádro domu se skládá ze dvou protínajících se kostek nestejné velikosti. S tím, že obývací část je umístěna do kostky větší, zatímco garáž a posilovna do menší.
Fasáda domu byla překryta černou omítkou s umělým COOL pigmentem, který brání biologické korozi přírodních materiálů. Je podkladem, ale přesto vzhledu dominuje barva „dřeva“. Speciální a na místu šité řešení je použití prolamovaného kompozitního nosníku pro černé malované svislé lišty a černé příčné nosníky. „Dřevěný kompozit, který jsme vybrali místo přírodních materiálů, nevyžaduje další impregnaci,“ prozrazují architekti. To vše vytváří zajímavý trojrozměrný efekt. Tento koncept dokonale doplňují tmavé detaily ve formě kovových okenních rámů a balustrád.
Navzdory jednoduchému tvaru se tak vizuálně nepotýkáme s kostkou, ale spíše velmi volně strukturovaným objemem, který provedením fasády vyniká vzdušnou lehkostí.
Pohodlně a příjemně v blízkosti silnice a okolní zástavby
Přírodní podmínky v místě předurčily tvar stavby a poziční rozvržení bloků. Okna a vnitřní rozvržení koresponduje se světelnými podmínkami. Přirozené světlo bylo jedním ze zásadních aspektů. Ne, umístění stavby nenabízelo zrovna optimální využití orientace domu, ale i z ne zcela favoritních dispozic dokázali architekti dostat maximum. Pomohlo tu nepravidelné provedení obvodových zdí a celkové rozvržení budovy, díky kterým se dovnitř podařilo dostat dost světla ze strany ulice, aniž by to znamenalo ztrátu soukromí obyvatel.
Rád bych si někde v klidu sedl a četl si. Chci mít knihovnu nadosah ruky. A rád bych přitom cítil teplo z blízkého krbu. Chtěl bych mít klid na čtení, ale zároveň bych se nechtěl vzdát přehledu o dění v domě, kontaktu s ostatními.
Prostorové členění domu vychází z životního stylu obyvatel. A pro hlavního investora (majitele, klienta) není Dom własny pouze o obývání. Má být současně pracovištěm, kanceláří, prostorem plnohodnotného odpočinku. Proto jsou jednotlivé části domu vymezeny zónami užívání, oddělené vizuálními, ale nikoliv fyzickými bariérami. Denní zóny jsou situovány spíše do přízemí, pracovní a sportovní po okrajích a noční zóna se nachází v prvním patře. Tedy na místě největšího soukromí.
Všechny tyto zóny jsou ale menší či větší měrou propojeny otevřeným a víceúrovňovým pojetím, které zdůrazňuje multifunkčnost objektu. V tomto podání se tedy pohodlný ušák křesla (s knihovničkou za zády), nachází na vyvýšeném soklu mezi obývacím pokoje, kuchyní a pod schody do patra ložnice. Je to strategická pozice, ze které přehlédnete celý dům.
Rád bych měl v domě místo, kde budu moci uchovávat svou sbírku archivních lihovin a kam budu moci pozvat přátele.
Součástí zadání bylo naplánování neobvyklého „vinného“ sklepa. Konstrukce archivu lahví byla vytvořena z dřevěných úchytů, vsazených mezi řady cihel na stěně místnosti. V poměrně tmavé místnosti je pozornost směrována výhradně na láhve a jejich obsah, světelné podněty by odváděly soustředění jinam. Takhle se můžete soustředit jen na chuť vybraného nápoje, s tím, že současně můžete obdivovat veškerou dostupnou sbírku, navíc vizuálně znásobenou zrcadlem na konci místnosti.
Společenským prostorem se stává volný profil obývacího pokoje. Zajímavou roli tu sehrává kuchyňský kout, který není pasivním a skrytým prvkem, ale aktivně odděluje funkce stravování a trávení volného času. Kuchyňský ostrůvek je prodloužením společenského prostoru, a opět odtud přehlédnete celý dům.
Nechtěl bych, aby moje práce rušila ostatní obyvatele domu a naopak.
K tomu napomáhá chytré členění místností, ve kterém se pracovna nachází v těsné blízkosti vchodu. Jeho majitel si tedy může do „kanceláře“ pozvat návštěvu, aniž by to nějak narušilo dění ve zbytku domu.
Chtěli bychom, aby náš dům byl výjimečný, aby nebyl jen „další budovou v sousedství“. Nechtěli bychom ale strhující a krajinný vztah narušující stavbu. Podobně by pak interiér měl co nejvíce odpovídat našim individuálním potřebám, aniž by se uchyloval ke zbytečné okázalosti.
Všechny místnosti jsou navrženy tak, aby v první řadě uspokojovaly individuální požadavky obyvatel. Široce otevřené pokoje poskytují pohodlí, funkční řešení dávají pocit volnosti. Řešení v interiéru domu přitom rozvíjí motiv doplňků aplikovaných zvenčí. Použité materiály jsou v souladu s fasádami, takže celá budova působí jako harmonický celek. Parketové podlahy, dveřní i nábytková kování jsou vedena ve stejně světlých tónech, jako kompozity venku.
Prvky stavební truhlařiny, radiátory, kliky, trámy a barové schody jsou vedeny v černé. Zapojení šedých dlaždic různého uspořádání a textury zdůraznilo vizuální rozdělení mezi místnostmi. Vyloženě kontrastní barvy byly přidány do měkkých doplňků, například do čalounění pohovek. Kromě toho byly pro některé místnosti individuálně navrženy kusy nábytku (vedené v odstínu granátového jablka). Jedním z mnoha zajímavých řešení uvnitř domu jsou kobercové schody s osvětleným zábradlím, a černými „pruhy“, sloužícími jako zábradlí. Dalším zajímavým detailem je velká knihovna v obývacím pokoji, která podtrhuje multifunkční charakter celého interiéru. „Klienti do nás vložili nemalou důvěru, a jsou teď s výsledkem maximálně spokojení,“ shrnují to ZONA Architekci.
Zajímavosti? Kvůli tomu, že se pozemek nachází v oblasti ochrany přírody, musel být plot po jeho obvodu uzpůsoben průchodu malých savců, například ježků. Dům prostě nesměl být překážkou migrace malých zvířat. Z požadavků ochrany krajiny vycházela i velmi podrobná analýza drenážního systému. Stavba musela být vybavena tak, aby sama i svým okolím byla schopna efektivně zadržovat vodu.
A celkový výsledek? Dům, který je navzdory své vnitřní rozrůzněnosti, zónám a uživatelským programům konzistentní ve své formě. A hlavně, velmi příjemný k bydlení. Jeho obyvatelé se tu opravdu cítí, jako ve Vlastním.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Dom własny |
| Typ projektu: | Kompletní projekt rodinného domu na míru |
| Architektonické studio: | ZONA Architekci |
| Lokalizace: | Polsko |
| Vedoucí projektu: | Anka Topolska a Dominik Kolenda |
| Spolupráce: | Marta Szkudlarek, Paulina Wieczorek, Magdalena Sawicka |
| Dodavatelé materiálu: | AQform, Ponzio, Roca, Acor, Rzepa, ByLight |
| Dodavatel stavby: | Jacek Mazur |
| Stavební provedení: | Grzegorz Krupski, Zbigniew Szaro, Libet |
| Instalace, interiér: | Marcin Pawlicki, Łukasz Wojtaszek |
| Klient: | soukromá osoba |
| Využitelná plocha: | 270 m2 |
| Náklady: | 5,9 mil. Kč |
| Zahájení projektové činnosti: | 2015 |
| Rok dokončení: | 2017 |
Sdílet / hodnotit tento článek