S plotem či bez něj, nebývá v České republice až tak moc častá otázka, spíše se ptáme, jak vysoký a z čeho bude postaven. Postavení plotů v zahradní tvorbě je naprosto svébytné, a i do budoucna zřejmě neohrožené. Každý si tímto řešením vymezuje hranice toho, co vlastní a co jeho majetek de facto i chrání před vstupem a často i zraky kolemjdoucích či sousedů. Jenže ne všude je to stejné, zatímco Češi si rádi chrání soukromí ve velké většině i na úkor působnosti zahrady, v jiných evropských zemích se můžete setkat i v centrech měst s poměrně nízkými litinovými plůtky, které vytváří dojem snadné prostupnosti. Použití plotů je závislé na mentalitě daného národu i na době, ve které se nacházíme. Jak to tedy bylo dříve u nás nebo v zemi zahradní tvorbě zaslíbené, Anglii, a jakým směrem míříme u nás?
Ha-Ha, aneb zahrada bez plotů i s nimi
Pro Čecha je jen těžko představitelné, že by se jeho pozemek obešel bez oplocení, ale i tak se sem tam najde nějaká ta výjimka. Už v minulosti se ale vědělo, že vysoký, a ještě k tomu neprůhledný plot zahradu opticky zmenšuje a že pokud pozemek sousedí s volnou krajinou, je třeba ho vymezit tak trochu jinak. Ještě dnes se tak můžete kochat ve starých anglických zahradách příkopem ha-ha, který svým názvem reaguje na jistý úžas, který vyjádřili pozorovatelé zjistivší, že se vlastně nacházejí na konci pozemku, ačkoli to při pohledu z dálky nemohli ani tušit. Příkop šikovně nahrazoval tradičně pojaté oplocení z tehdy oblíbené litiny nebo kamenné zídky, které jsou v Anglii ve volné zemědělské krajině pozorovatelné i dnes.
Stěna směrem k zahradě byla kolmá a zamezovala vstupu nechtěných návštěvníků. Směrem do krajiny byl ale příkop vybaven pozvolným svahem, který naopak zatoulaná divoká zvěř zpětně překonala a mohla se vrátit na pastviny. Velkým pozitivem takového řešení bylo napojení na malebnou krajinu s rozlehlými pastvinami a solitérními staletými duby. Pozemky tak působily nekonečně a pozorovatelovo oko rozhodně nezaměstnávalo třeba i nevhodně řešené oplocení. Pokud bychom se podívali hlouběji do historie na našem území, oblíbené byly hlavně kamenné zídky, jejichž pozůstatky se v některých obcích ještě nacházejí, ale zachovaly se do dnešních dob i pozůstatky příkopů. Ty ovšem neměly povahu anglického ha-ha příkopu, který byl prostě doveden k dokonalosti.
Ploty v různém prostředí
Stavba oplocení se bere často za nutnost, kterou je nutné vyřešit ještě před tím, než se začne stavět dům. Proto se výběr typu i materiálu urychluje. Rychlost a nepromyšlenost je ale tím nejčastějším důvodem, proč plot kazí celkový dojem i z vyvedené zahrady. A v čem je nejčastější problém? Nejdůležitějším rozhodujícím činitelem bývá touha po naprostém soukromí a plot ho má samozřejmě zajistit. Jasnou volbou jsou pak zděné ploty vyšší než dva metry, a právě u této varianty se musí počítat s tím, že bude taková zahrada fungovat jako svérázný mikrosvět bez možnosti komunikace s okolím.
Vysoké bariéry prostor zmenšují a kromě toho, že brání pohledům kolemjdoucích na váš pozemek, sami se připravujete o výhled do okolí. Velkým problémem pak bývá nerespektování samotného prostředí. Zcela jiný typ plotu si dovolíte na venkovské zahradě a možná se zdá, že ve městě si lze dovolit téměř vše, ale i tady by měla fungovat jistá pravidla. Ano, město umožňuje využití pestré palety materiálů, a dokonce i barevnosti, ale je na místě zvážit, zda je opravdu nutné celý pozemek obehnat neprůhlednou stěnou. Kromě tradičních zděných variant jsou tady oblíbené i plotové dílce nabízené v kovu i betonu. Nebezpečné jsou především ty typy, které napodobují zcela jiný materiál, než kterým ve skutečnosti jsou.
Beton hrající si na dřevo nebo kámen vyzní nevhodně naprosto všude, dokonce i v husté městské zástavbě. Co ale určitě nesnese „všechno“, je zahrada venkovská. V tomto prostředí se dá předpokládat, že se vyplatí zachovat výhledy do okolí a že se nechcete uzavírat před světem, proto by zahradě prospěly transparentní varianty plotů. Tradiční plaňkový plot si s venkovem spojuje snad každý, ale u moderního nízkoenergetického domu bude působit nepatřičně. Nechme ho tedy starým venkovským usedlostem, u kterých býval příjemným oddělením „poloveřejné“ předzahrádky od veřejného prostoru návsi.
Zajímavé možnosti využití přináší také farmářské ploty, u kterých hraje důležitou roli také dřevo, to je ale orientované horizontálně a do jisté míry připomíná klasické farmářské oplocení. Působnost může ovlivnit nejen barevnost ale také šíře i druh použitého dřeva. Dřevo je také důležitý materiál při vymezování hranic v zahradě permakulturní, v níž jsou vítány výhradně přírodní materiály.
Pro Holandsko jsou typické nízké dřevěné ploty mnohdy i výrazných barevZdroj: Ing. Lucie Peukertová
Barevnost je také důležitá, ale moc nám to s ní nejde
Stavba plotu není většinou levná záležitost, proto se v praxi volí jasný kompromis. Zatímco do vymezení soukromého a ulicového prostoru se investuje více a volí se ploty kompletně nebo částečně zděné, ploty na hraně několika pozemků jsou voleny tak, aby se daly snadno vyměnit nebo opravit. V tomto případě vyhrává na plné čáře klasické pletivo s plastovým povrchem. Jak už to, tak ale u plotů bývá, kromě typu materiálu se na efektu podílí i barevnost, a tou si mnozí škodí. I u tak transparentní varianty jako je pletivo zvažte barevnost.
Ačkoliv se traduje, že nejméně viditelnými barvami v zahradě jsou odstíny hnědé a zelené, ve skutečnosti tomu tak není. Naopak si jich všimnete i na dálku, takže pokud chcete docílit relativní neviditelnosti, a to nejen u pletiva, volte antracitové odstíny. Někdy je ale na místě plot naopak i zviditelnit, to především tehdy, kdy tvoří pozadí jinému esteticky hodnotnému prvku. Univerzální rada, co se týče barevnosti, ale neexistuje, berte v úvahu typ, výšku plotu i zahradní styl.
Když je potřeba zahradu propojit s okolím ale zachovat soukromí
Bez plotů to tedy u nás jen tak nepůjde. Nad čím ale má určitě smysl přemýšlet, je propojení s okolím. Pokud to situace jen trochu umožňuje, ponechte výhledy do města, ulice nebo do krajiny. Kostel na kopci, husté lesy nebo třeba městské náměstí fungují jako zajímavé kulisy, které ale zvětšují plochu zahrady. Na pozemku se ovšem nebudete cítit ani stísněně, což nastává na malé zahradě obehnané vyšší zdí. Pokud na neprůhledném oplocení trváte, i tak si dopřejte na některých místech zajímavý průhled třeba v podobě cortenové plastiky nebo běžný plotový dílec prostřídejte průhledným řešením v podobě paravánu.
Kdo ho vlastní a kdo se stará?
Staré pravidlo, že do osobního vlastnictví spadá ten plot, který leží po pravici při pohledu z hlavní komunikace, už dávno neplatí, ale i tak podle něj mnozí stále ještě jednají. V současné době je vlastníkem plotu ten, kdo ho postavil, jenže i tady nastává problém. Ne vždy se totiž ví, kdo za vznikem plotu stojí, hlavně v případě, kdy si pořídíte třeba již zanedbanou nemovitost. Zákon pak přichází s vymezením pojmu „rozhrada“, kterou nemusí být jen klasický plot, ale také stromořadí, remízek, kamenná zídka nebo jiný prvek, který vymezuje jednotlivé parcely a také osobní vlastnictví. Pokud taková rozhrada leží na pozemcích více vlastníků, nikoho nezajímá, kdo ji vlastně vybudoval.
Povinnost se o ni starat bude v tomto případě náležet všem dotčeným vlastníkům. Jakmile se ale nachází na pozemku jen jediného souseda, pak spadá pod jeho výhradní vlastnictví a on sám o ně musí pečovat tak, aby nevznikla škoda na majetku na sousedním pozemku. V praxi je mnohdy snazší se se sousedem domluvit a na rekonstrukci plotu se podílet rovným dílem, záleží tu samozřejmě na domluvě.
Sdílet / hodnotit tento článek