Potrubí musí být plynotěsné, aby nemohlo dojít k přisávání vzduchu do potrubí a tím ke zrušení sacího efektu v potrubí. Proto se pro podtlakové odvádění dešťových vod používá převážně svařované potrubí HDPE.
V podtlakových systémech proudí voda celým průřezem, proto může mít potrubí menší průřez než potrubí, ve kterém proudí provzdušená napěněná voda. Podtlakové odvodnění plochých střech se s výhodou navrhuje v případech, kdy je možno vést potrubí pod stropem objektu – například v průmyslových halách. Úspora investičních nákladů spočívá v odstranění většiny zemních prací při pokládce kanalizace a zmenšení průřezu propojovacího potrubí.
Při návrhu podtlakového odvodnění ploché střechy se musí zajistit odvod havarijní vody přepadem. Místo přepadu lze použít zdvojení soustavy se speciálními vtoky (obr. 33). Další nutnou podmínkou řešení je ochrana potrubí proti opocování zkondenzovanou vodou.
Klasické (vlevo) a podtlakové (vpravo) odvodnění ploché střechy Zdroj: Ing. Zdeněk Žabička
Dále si ukážeme příklady a zkušenosti z realizací, kde bylo podtlakové odvodnění využito.
Chybné řešení přepadu u haly letiště Václava Havla
Příkladem nesprávného řešení odvodnění podtlakovým systémem byla před opravou střecha nové haly letiště Václava Havla v Praze. Na obrázku je schematicky vyznačen příčný řez zastřešením haly. K čemu tam došlo?
Střešní konstrukce má v příčném řezu tvar křídla. Voda je téměř z celé plochy střechy svedena do žlabu délky cca 100 m. Žlab je beze spádu a je odvodněn podtlakovým systémem. Potrubí je vedeno mezi příhradovými nosníky. Krytina byla provedena z profilovaného plechu. Žlab byl opatřen hydroizolací na bázi asfaltu s odrazovou hliníkovou fólií. Tato fólie byla ze žlabu přetažena přes horní úroveň střešní konstrukce.
Pohled na podtlakové odvodnění z interiéru haly. Zdroj: Nicoll
Dutina, která vznikla položením profilovaného plechu na střešní konstrukci, byla vyplněna pěnovým materiálem. Tento materiál nezajišťoval vodotěsnost spojení spodní plochy krycích plechů a hydroizolační fólie použité pro žlab, navíc v některých místech těsnění chybělo. Utěsnění bylo navrženo pro ochranu před přímým „podfouknutím“ větrem. Při extrémní srážce došlo kromě naplnění žlabu vodou až nad otvory v profilovaném plechu ještě k silnému víření vody. Protože nedostatečně dimenzované přepady na obou koncích žlabu neumožnily dostatečný odtok vody, zatekla voda do všech kanceláří a zničila elektrotechniku.
Oprava spočívala v odstranění krytiny v šířce cca 2 m po obou stranách žlabu. Hydroizolace se přetáhla tak, aby nemohlo dojít k další havárii při normové intenzitě srážky 300 l/s.ha.
Schematický řez halou. Zdroj: Ing. Zdeněk Žabička
Podtlakové odvodnění a památkově chráněné objekty
Podtlakové odvodnění bylo použito v několika případech u odvodnění zaatikového žlabu památkově chráněného objektu. Řešení vycházelo z požadavku, že musí být zachován vzhled vnějšího měděného odpadního potrubí. Přitom byl nastaven velmi přísný požadavek na těsnost provedení odvedení vody. Pod stropem se nacházel archiv. Bylo navrženo podtlakové odvodnění s tím, že odpadní plastové potrubí bylo překryto maskou z měděného plechu ve tvaru původního odpadního potrubí.
Sdílet / hodnotit tento článek