Gesto, které vzešlo loni z nejvyšší státní rady v Číně a bylo letos předneseno ministrem pro bydlení a místní rozvoj, je těžké přesně interpretovat. Změna v mezinárodní politice? Proměna priorit k patriotismu? Možné a pravděpodobné je klidně i to, že se sláva tzv. copycat architecture (zkopírovaných staveb) už prostě jen přežila. Je totiž pravdou, že čínská města 3. a 4. úrovně byly touto epidemií napodobenin zasaženy až zhoubně, na úkor své vlastní osobité architektury.
Přeci jen, půl hodiny od Šanghaje nečekáte „město na březích Temže“, v Chang-čou asi nehledáte Eiffelovu věž a v provincii Jiangsu také o repliku Bílého domu nestojíte. Ve Wu-hanu (ano, přesně tom Wu-hanu) nevyhledáváte pohled na pařížský vítězný oblouk, v Su-čou byste možná snesli jiný most přes řeku, než ten upomínající na londýnský Tower Bridge, a raději možná navštívíte originální Soho, než to v Čchung-čchingu.
Zdroj: Pexels.com - Agoston Fung
A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho, protože mánii nápodob podlehla svého času celá Čína. S tím už je ale oficiálně konec. Zkopírované stavební klenoty sice nemusí nutně zmizet, ale už stěží mohou počítat s nějakou ochranou nebo podporou, a když bude zapotřebí, budou muset ustoupit regionálně podstatnějším projektům. Což je nakonec dobře. Moderní čínská architektura má jistě sama co nabídnout, a originály jsou vždycky lepší, než napodobeniny.
Sdílet / hodnotit tento článek