S šesti tisíci obyvateli nemůžeme maďarský Mogyoród považovat za zrovna malou vesničku, nicméně si toto sídlo východně od Budapešti pořád zachovává svůj usedle „venkovský“ charakter. A jedním ze záměrů mladého páru s dětmi bylo, aby tento charakter stavba jejich společného domu nikterak nenarušila. Jistým protipólem tomuto přání pak byla patrná tendence k tomu, aby si dům navzdory svému splynutí s okolní zástavbou uchoval svou vlastní identitu. Jak se s tím poprali architekti?
Vodu berou z pramene, dřevo z lesa, elektřinu ze slunce. Švýcarská chata s českou stopou sází na přirozenost
přečíst článekV ateliéru RITTER (zde zastoupení tvůrčí dvojicí Ritter Daniel, Dombi Alajos) rozumí tomu, co maďarskou vesnicí rezonuje. Takže se při plánování novostavby opřeli o předlohu tradičních rodinných domů v okolní zástavbě, a pracovali s podobnými měřítky i vyjádřením hmoty. Na 120 metrech čtverečních zastavěné plochy vznikal objekt klasického tvaru se sedlovou střechou, který se svými vnějšími dispozicemi navenek jakoby neliší. „Okolní zástavba nás vedla k jednoduše vyjádřenému objemu stavby, které se svým pojetím může skoro zdát až zdrženlivá,“ zmiňují architekti. Tedy, pokud stavbu sledujete jen za šera a ve smyslu jejích kontur. Denní světlo přináší změnu.
Plechová střecha? Pro Maďarsko zažitá praxe
V Česku máme možná tendence pohlížet na plechové střechy s jistým despektem (mimochodem, při současných kvalitách tohoto materiálu dost neopodstatněně), ale v Maďarsku je plechová střecha zaužívaným materiálem a k typické vesnici neodlučně patří. Proto ani na Domě Julcsi a Andris nechybí. Jenže tady je střecha vyvedena v trapézovém plechu, který střeše dodává atypický výzor. Připomíná to spíš úzké došky, než „plechárnu“. A toto chytlavé zpracování tradičního materiálu, užitého netradičním způsobem, dodává rodinnému domu onu kvalitu vlastní identity. Ne nepodobná situace se opakuje u zápraží.
To je v Maďarsku běžně prováděno s malou stříškou, zákrytem. Tady je ale vnořeno do objemu vlastní stavby, zaříznuto dovnitř. Znovu: je to tradiční věc, ale udělaná trochu jinak. A fasáda? Překvapí svou dvoutvářností. Ze strany ulice, směru, v němž se chce dům anonymizovat a uchovat si soukromí pro své obyvatele, je vyvedena jako materiálové protažení střechy. Tedy trapézového plechu. Z vnitřních stran nás ale překvapí bělostné omítky, tolik typické pro zdejší kraj. Ty vybarvují dům od štítů přes dvůr. Kde je opět do vnitřního objemu zapracována terasa, zastřešený a chráněný prostor.
Vzdálené, blízké, důvěrné i cizí
Dispoziční řešení objektu je tu třeba chápat v kontextu okolních staveb a terénu. Předně, parcela domu stojí na samém konci vesnice, v místě, kde končí silnice a začíná les. Který je přírodní rezervací. „V nejužším bodě pozemku to obyvatelé mají k lesu dva metry,“ podotýkají architekti. Scénická síla, čerstvý vlhký vzduch i příjemný zástin lesa je tedy prvním důvodem, proč se dům natáčí směrem k zeleni. Požadavek na soukromí jednoznačně určoval uzavřenost domu vůči ulici a okolním domům. S určitou výjimkou východní stěny, jejíž okna vyhlíží na protější dům. Proč? Je to dům rodičů.
S nimiž mladý pár udržuje vynikající vztahy, ale přesto usilují o nepevné napojení a jistotu vlastního zázemí. Vztah obou těchto staveb se dá nazvat partnerstvím, kooperací, ale nikoliv úplným propojením se ztrátou autonomie. Mladí i staří si žijí své životy a jsou si navzájem lepšími sousedy, ale nic víc. Třetím bodem, který pak vysvětluje orientaci domu a jeho oken, je postavení parcely jako pásma mezi lesem a zástavbou. Mladí obyvatelé nechtěli vytvářet ostrou hranu násilného přechodu z jednoho světa do druhého, svou zahradou vytvořili nárazníkové pásmo.
Zahrada tedy tolik o upraveném trávníčku a estetické funkci, ale je polo-přírodním útvarem. Hernou, hřištěm, místem relaxace i skromné produkce hospodářských plodin. Je také prostorem, kde rodina – pokud počasí dovolí – tráví nejvíce společného času. Proto nemá jednotný nebo formální charakter. Koneckonců, z ulice sem vidět nejde, nahlížet sem mohou vlastně jen prarodiče. Do zahrady se tedy soustředí i veškerá otevřenost domu, jež tak vyvažuje onu nevlídnost zamračeného plechu uliční fasády.
Stavba spojená s nebesy
Architekti ateliéru RITTER s nenáročnými prostředky v projektu zcela ovládli to, nakolik bude budova působit introvertně, kterým směrem si vymezí svůj vlastní životní prostor a jak definuje vztahy svých obyvatel k okolí. Pochvalují si i nadčasovou kontinuitu, jež pramení ze síly přírody. Ta prý projekt silně ovlivnila, a to nejen těsnou blízkostí lesa. „Bylo to i o volně krytiny a fasády, která půvabně zrcadlí odraz nebe a spojuje půdu s oblohou,“ dodává poeticky Dombi Alajos. I to je motiv, který je Maďarsku velmi blízký. Architekti jej tu dokázali interpretovat nově, a to velmi líbivou formou.
Podobně působivě si pak počínali i v interiéru, který se – vzhledem ke skromným/konvenčním parametrům stavby nezdá, že by mohl něčím překvapit. „Naším záměrem bylo pomocí malých prostředků vytvořit různé prostorové zážitky v tomto velmi malém projektu,“ uvádí Daniel Ritter. Konkrétně pak s rozparcelováním domu na tři zóny, odpovídající programovým funkcím a využitím. Je tu samostatná „jednotka“ pro děti, oddělená část pro rodiče a samozřejmě uprostřed společně sdílený prostor, průnik množin. Zatímco obytné části si uchovávají svůj intimní a upravený charakter, společná část ohromuje kombinací vysokého stropu, světla a vzdušnosti. Svou výškou se skoro až neslučuje s charakterem vesnického domu. Je totiž velkolepá.
Dům okolo zahrady, zahrada uprostřed domu. Soukromý ráj dopřál obyvatelům klid jako v klášteře
přečíst článekOriginál nad rámec možností
Hlavní obytný prostor uprostřed domu se otevírá jako soukromá domácí katedrála, překvapující stoupajícími vertikálami a šikmými rovinami stěn, pnoucí se vzhůru zdánlivě nekonečnou rozlohou leštěného betonu. Vizuální sílu místnosti potvrzují i vystupující hranoly masivních trámů, na nichž se zavěšeno osvětlení. Důležitou roli tu hraje poněkud nedostupné střešní okno, které celou místnost prosvětluje. Interiér je živý sled uzavřených a vzdušných prostor, interiérů a meziprostorů, horizontálních a vertikálních pohledů, pečlivě zarámovaných svou orientací.
Architekti si k výsledku své práce mohou, stejně jako současní spokojení obyvatelé, gratulovat. V podmínkách „vesnice“ vytvořili svými dispozicemi standardní objekt rodinného domu, který se navenek nevymyká konvencím, ale je neustálým zdrojem překvapení. Ano, tento dům nenarušuje charakter vesnice, a přitom si opravdu hluboce uchovává svou vlastní identitu.
Údaje o projektu
| Název projektu: | House of Julcsi and Andris |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | RITTER |
| Lokalizace: | Mogyoród, Maďarsko |
| Vedoucí projektu: | Ritter Daniel, Dombi Alajos |
| Strukturální inženýring: | Márton István |
| Hlavní dodavatel stavby: | Kliszek Tamás |
| Technický design: | Vágó György |
| Elektroinstalace: | Márton István |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2019 |
| Počet podlaží: | 1+0 |
| Užitná plocha: | 120 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek