O materiálu, který tvoří vnější zdivo, jsme dostali určité, byť kusé informace od předchozího majitele, takže jsme předem věděli, s čím můžeme počítat. Veliké a zároveň nemilé překvapení nás však čekalo v případě vnitřních příček, z nichž naprostá většina jich byla vybudována z tzv. heraklitu. Jakmile jsme tuto skutečnost zjistili, následovalo nekompromisní rozhodnutí, že všechny příčky zhotovené z tohoto materiálu musejí být vybourány a na jejich místě postaveny nové, tentokrát z pórobetonových tvárnic, tedy z tzv. Ytongu. Jakmile byl veškerý heraklit v domě odstraněn, naskytl se nám dechberoucí pohled na zcela obnažený monolit železobetonového schodiště vedoucí ze sklepa až do druhého patra.
Při zdění nových příček platí obecné pravidlo, že musejí být vždy nějakým vhodným způsobem ukotveny do stávajících nosných konstrukcí domu. V našem konkrétním případě zedník do každé pórobetonové tvárnice vyfrézoval drážku, do které vložil armovací drát, který současně zakotvil do železobetonových nosníků.
Spolu s vyzdíváním nových příček z tvárnic bylo nutno též znovu usadit a zazdít všechny původní dřevěné zárubně. Šlo o velmi nelehký úkol, neboť zárubeň byla tvořena čepovanými trámy, na kterých byly připevněny dřevěné obložky. Po jejich vybourání tak bylo velmi složité je udržet v jednom kuse, nicméně náš zedník Mirek si s tím poradil na výbornou. Veškeré zárubně znovu zazdil tak, že všechny dveře po jejich opětovném nasazení bez problémů fungovaly. V jednom případě byla dokonce zárubeň i s dveřmi přenesena z přízemí, kde jsme vybouráním jedné příčky a spojením dvou místností vytvořili jeden velký obytný prostor, do prvního patra, kde byla v jedné místnosti původně pouze průchozí zárubeň bez dveřního křídla.
V průběhu zdění nových příček, které oddělovaly obytné prostory od chodby, jsme se rozhodli, že část zdiva nahradíme tzv. sklobetonem. Pro tento účel jsme si nechali vyrobit prefabrikovaný panel z matných luxfer polovičního rozměru (5x19 cm). Zdění takových příček z jednotlivých komponentů je totiž poměrně náročné na přesnost, a tak jsme na radu našeho zedníka přistoupili k tomuto řešení pomocí předpřipraveného prefabrikátu, který byl dodán ve dvou stejně velkých kusech. Pomocí této luxferové stěny se nám podařilo přivést dostatek denního světla na schodiště a v obývacím pokoji tímto způsobem vzniknul zajímavý interiérový prvek.
Poslední podstatnou stavebně-technickou změnou bylo vybourání a zazdění dvoukřídlých oken v uliční stěně domu. Důvodem tohoto poměrně razantního zásahu do vnějšího vhledu vilky bylo to, že v domě nebyla žádná koupelna, a proto nám nezbylo nic jiného, než je vybudovat v místě stávajících komor, tedy právě v prostorách, kde byla zmíněná okna. Připouštím, že tato stavební úprava by v někom mohla oprávněně vyvolat negativní emoce, nicméně nám připadalo toto zvolené řešení přijatelnější, nežli případná přístavba domu, do které bychom nově zbudované koupelny umístili.
Můj příští příspěvek bude věnován tématu „podlahy“.
Sdílet / hodnotit tento článek