Ložnice byla natolik prostorná, že jsme se po dlouhém zvažování všech „pro“ a „proti“ rozhodli, že namísto uvažované vestavěné skříně necháme vybudovat šatnu. V průběhu štukování se tedy v I. patře v budoucí ložnici začala budovat sádrokartonová příčka se dvěma pouzdry na posuvné dveře. Možná se to bude zdát zbytečné a nedůvodné, že by do tak malé místnosti měly být hned dva vchody, nicméně chtěli jsme se vyvarovat chyb z předchozích příbytků, ve kterých jsme měli vestavnou skříň s velkými celoplošnými posuvnými dveřmi, což naprosto znemožňovalo, abychom ji mohli používat oba dva najednou.
Z uvedeného důvodu jsme se tedy rozhodli, že tato naše nová šatna bude mít dva oddělené vchody s tím, že každý bude využívat jednu polovinu jejího půdorysu, kde bude později instalován policový systém, který tento prostor rozdělí do dvou rozměrově identických částí. Toto řešení se velmi osvědčilo a nyní každý z nás může plnohodnotně využívat svoji polovinu šatny, aniž by omezoval toho druhého.
I ve II. patře v budoucím pokoji pro hosty byla vybudována příčka ze sádrokartonu, tentokrát však byl její účel zcela jiný. Za touto předstěnou, která bude současně sloužit jako tepelná a zvuková izolace, budou instalovány čtyři kruhové zářivky, které budou později zakryty repasovanými kruhovými lodními okny. Tento systém bude sloužit jako centrální osvětlení místnosti, a to mimo jiné proto, že je zde trámový betonový strop, na který není možný instalovat stropní svítidlo. Po dokončení dostal tento pokoj vzhled lodní kajuty, přičemž tomu byly samozřejmě přizpůsobeny i veškerý mobiliář a dekorace včetně podlahové krytiny.
Výstavba koupelny
Jak jsem se již zmínil v některým ze svých předchozích příspěvků, v našem domě nebyla původně žádná koupelna, pouze v malých komorách bylo v každém patře umyvadlo s průtokovým ohřívačem. Tyto dvě komory jsme se tedy rozhodli stavebně upravit tak, abychom v nich mohli alespoň nějaké, byť velice malé, nicméně plně funkční koupelny vybudovat. S ohledem na rozměry obou koupelen jsme se při volbě obkladu a dlažby zaměřili zejména na to, jak tyto malé prostory opticky co nejvíce rozšířit a prodloužit. Musím konstatovat, že výběru materiálu a typu jeho povrchové úpravy jsme věnovali opravdu velmi mnoho času.
Po dlouhých úvahách a nesčetném počtu návštěv několika koupelnových studií jsme se rozhodli pro méně tradiční materiál, který však splňoval veškeré naše požadavky, a sice skleněný obklad o rozměrech 10 × 10 cm od firmy Premium Mosaic, který byl podle výrobce primárně určen pro obkládání kuchyní. Do koupelny v přízemí jsme vybrali obklady ve světle zelené barvě, pro koupelnu v I. patře pak tentýž obklad v barvě bílé, která se však díky přirozenému zbarvení skla jeví též jako světlejší odstín zelené. Tento typ obkladu má hned několik výhod. Sklo je totiž neporézní materiál, takže se lépe udržuje a méně se na něm usazují nečistoty.
Pro naše účely byly skleněné obklady v podstatě jedinou volbou též proto, že díky svému dokonale lesklému povrchu opticky zvětšují prostor, ve kterém jsou použity. V případě našich dvou miniaturních koupelen byla tedy tato volba více než nasnadě. Pro obě koupelny jsme pak vybrali dlažbu z téhož materiálu, v tomto případě však šlo o bílou pískovanou mozaiku o rozměrech 5 × 5 cm od firmy RAKO. Přestože jsme byli s výběrem obkladu a dlažby velmi spokojeni, zaskočil nás v souvislosti s tímto typem materiálu jeden poměrně zásadní problém, a sice, do skla se velice obtížně vrtá a jeho řezání není o nic snazší. Nakonec se však podařilo zvládnout díky našemu obkladači, který si s tímto problémem poradil na výbornou.
Rekonstrukce betonové dlažby
V další fázi rekonstrukce našeho domu přišla na řadu repase betonové dlažby. Na počátku rekonstrukce jsme museli učinit nelehké rozhodnutí, jak naložit s původní betonovou dlažbou, která byla použita na chodbách, v komorách a na WC. V první fázi úvah nás logicky napadlo ji vybourat a nahradit dlažbou novodobou, neboť ta původní byla na několika místech poškozená, neúplná a po desítkách let intenzivního používání dosti opotřebovaná. Nakonec padlo rozhodnutí, že z obou komor a WC ji šetrně vybouráme a získané dlaždice použijeme na repasi stávající dlažby na chodbách a na verandě, kde jsme se rozhodli ji zachovat.
Všechny vybourané betonové dlaždice jsme velice pečlivě a důkladně mechanicky i chemicky vyčistili, aby byly připraveny na opětovné položení. První přišla na řadu pokládka „staronové“ dlažby na verandě a v komoře vedle kuchyně. Nejprve bylo nutno poskládat všechny dlaždice nanečisto dle předem připraveného spárořezu. Dlaždic jsme měli dostatek, takže bylo z čeho vybírat. Staronová dlažba v obou prostorách domu působí velmi autenticky a nikoho by ani nenapadlo, že se pod ní skrývá podlahové topení.
Troufám si říci, že repase původní betonové dlažby se velice vydařila, a že čas a energie, které jsme tomuto bohulibému počinu věnovali, se rozhodně vyplatily. Tím to však neskončilo, neboť bylo ještě zapotřebí na chodbě v přízemí a v I. patře doplnit chybějící nebo vyměnit popraskané betonové dlaždice, které by jinak kazily celkový dojem. Celý tento zdlouhavý a namáhavý proces je podrobně zachycen na připojené fotodokumentaci.
Sdílet / hodnotit tento článek