• ESTAV.cz
• Architektura
• Penzion usazený na břehu Vltavy

Prohlédnout fotogalerii43 fotografií

„Nahoru se chodí po schodech, dolů po patrech.“

Pragmatický a účelový areál v kontextu Lysé hory a Beskyd

Český Krumlov je malebný jihočeský klenot, druhé nejnavštěvovanější město u nás s kouzelnou atmosférou středověku. Leží na meandrech řeky Vltavy a je od roku 1992 zapsané na seznamu UNESCO. Historické památky jsou skvosty s druhým největším komplexem hradu a zámku Český Krumlov se slavným krytým mostem, zámeckou věží, která dominuje všem pohledům na město. Staré město, historické fasády původní architektury, nádherné uličky, měšťanské domy, gotický kostel, Latrán, Budějovická brána, barokní divadlo, které patří ke čtyřem divadlům, která se zachovala na celém světě z doby 18. století. Seminární zahrady, neskutečné výhledy z horních pasáží hradebního komplexu i unikátní, velmi diskutovaná divadelní scéna v zámeckém parku s otáčivým hledištěm. To vše podpořeno bohatou historií sahající k Vítkovcům, Rožmberkům, Eggenberkům a Schwarzenberkům dává městu historický punc a ten oblíbený a tolikrát zmiňovaný výraz genius loci, tedy duch místa.

Točité schody do patra z 2.NP. Foto: Václav Novák

Český Krumlov je letitě oblíbeným místem vodáků, kteří každoročně osedlají Vltavu, a město je takovou jejich mekkou. Pochopitelně je taky město a památky celoročně navštěvované turisty z celého světa s odhadovaným množstvím okolo 2 milionů lidí.

Na to vše jsou navázané desítky akcí novodobých i spojených s historií místa, slavnosti spojené s pětilistou růží, festivaly, divadelní představení, sezónní trhy, rytířské turnaje, ohňostroje až po akce adventu a Vánoc. Čas se zde nezastaví prakticky nikdy. Život zde stále tepe a do takového rámce je zasazen dům Clementine na břehu Vltavy. Co si více přát pro penzion, tedy oázu klidu, odpočinku, místa, odkud je historie na dosah.

Průhled obytnou místností 2.NP. Foto: Václav Novák

Ryze dámský kolektiv architektek se utkal s touto výzvou osobitým, ale nápaditým a skvělým způsobem. Původní hospodářské stavení z 18. století si zachovalo díl autenticity obnaženými trámy a kamenným zdivem. Pochopitelně se nabízí otázka, jak uchopit nové vrstvy, které zde vzniknou následným řešením do této historické kulisy. Zde se nabízí autorům otázka, zda harmonicky splynout s původním domem, jeho zbytkem či skeletem, nebo zde vědomě vytvořit vrstvu kontrastní, novou, soudobou. Pozor, nepleťte si tu novou vrstvu jako vrstvu jakoukoliv. Dámy se rozhodly, že půjdou cestou druhou, tedy nebudou vytvářet řešení historizující s jistou kontinuitou, ale v zásadě historických replik. Rozhodnutí pro moderní přístup, autenticitu, kontrast, a tudíž i dialog s původní zachovanou částí je z mého pohledu rozhodnutím skvělým. Pokud přistoupíme na konsenzus, že každá doba má hovořit svým jazykem a jeho prvky ve výsledném řešení, pak souhlasíme s logikou nic neskrývat, nic nemaskovat, naopak nechat výsledek promlouvat jako celek s jasně vymezenými hranicemi mezi původním a současným. Někdy se takový rébus řeší vložením takzvané krabice, zjednodušeně krabice moderního do krabice původního. To ale není ta cesta, kterou architektky zvolily, což mě těší dvojnásob, protože tady toho nebylo zapotřebí. Ten moderní způsob spočívá i mimo jiného v jisté materiálové upřímnosti, kdy použijeme materiály, jež v původní stavbě nenalezneme. Mám na mysli pohledový beton, sklo, ocel, černou ocel nebo corten, kvalitní a moderní materiály, moderní stěrky a taky barevnost. To vše totiž umožní původním trámům, kamenným stěnám a dalším prvkům vyniknout v kontrastu a ožít. Moderní minimalistické detaily, linie bez zbytečných ornamentálních prvků, ale i doplnění o velkoformátové posuvné dveře, autorské malby Patrika Hábla doplňují ducha tohoto místa. V ten moment se kupříkladu modré točité schodiště stane jistým akcentem, který prochází celou stavbou a stává se tak významnou integrální částí domu, takřka skulpturou. Pochopitelně, že takový přístup neznamená, že kupříkladu u volného mobiliáře nelze sáhnout k repasovaným historickým kusům. Tak se taky stalo. Nádherná až scénografická hříčka rozehrála interiér s intimními zónami koupelen, prosvětlenými místnostmi, skvělým výběrem materiálů, a hlavně barevným laděním. Je to nebývale svěží, koukatelné, osobité a smysluplné. Jak jinak už nazvat takto podařený výsledek. Možná mým oblíbeným, že řešení je „esteticky zdařilé“. Pokud se podíváte na výsledek, tak mi třeba dáte za pravdu.

Průhled obytnou místností 2.NP. Foto: Václav Novák

Základní popis

Dům Clementine v Českém Krumlově na břehu Vltavy.

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Penzion Clementine House, usazený na břehu Vltavy v Českém Krumlově, je vnitřním světem, který nabízí přirozené místo k odpočinku a vybízí ke zpomalení. Klid je základní kvalitou jeho prostoru. Z původního penzionu v hospodářském stavení z konce 18. století zachovává nový návrh jen autentické prvky – odhalené trámy a kamenné stěny. Současná vrstva je pravdivá a funkční, pracuje s materiálem a světlem jako hlavními nositeli atmosféry. Každý apartmán má přímý vztah k okolí, s výhledem na řeku i na terasy nově komponované zahrady s bazénem.

Prostor obytné části 2.NP. Foto: Václav Novák

Investorka chtěla pro své hosty v Českém Krumlově vytvořit místo, kde by i ona sama ráda trávila čas. S kvalitním interiérem a velmi osobní atmosférou, obklopená uměním. Pro návrh kompletní rekonstrukce penzionu, který s manželem odkoupila v roce 2019, oslovila jí blízké architektky Lucii Němcovou a Terezu Komárkovou. Dámský tým postupně doplnila paní stavbyvedoucí a krajinářská architektka a tato ženská synergie dala vzniknout prostorům, které citlivě propojují fragmenty původních historických prvků s novou funkční vrstvou. Současné vstupy jsou elementární ve své formě, avšak promyšlené a velkorysé svým provedením. Záměrem bylo vytvořit čisté, fundamentální „plátno“ pro budoucí umělecké intervence a život v prostoru.

V prvním patře domu, s výhledy na řeku a do zeleně zahrady, jsou dva prostorné apartmány, jejichž dispozici variabilně rozdělují atypická velkoformátová posuvná křídla s autorskými malbami Patrika Hábla. Ze společné haly se stoupá po skulpturálně tvarovaném schodišti do podkroví se třemi dalšími pokoji. Prostory se velkoryse otevírají do krovu, nástěnné reprodukce opakují motivy Patrikových maleb. Přízemí patří vlastnímu bytu investorky.

Prostor ložnice 2.NP. Foto: Václav Novák

Při návrhu interiéru byl kladen důraz na vysokou kvalitu materiálů. Zastoupeny jsou přírodní kameny, dřevěné povrchy, ručně tažené cementové stěrky. Gró veškerého vybavení tvoří atypické truhlářské prvky od lokální jihočeské dílny HOMER a precizně provedené zámečnické detaily. V oblasti volného nábytku vsadily architektky na mix repasovaných starožitností a kurátorský výběr produktů českých a slovenských designérů a lokálních výrobců.

Zásadní architektonickou intervencí byla proměna dispozic, která podpořila přirozený a intuitivní pohyb prostorem domu. Venkovní robustní schodiště nahradilo vnitřní propojení. Tmavě modré ocelové schodiště se vine z přízemí do podkroví a propojuje jednotlivé úrovně domu do plynulého celku. Nové dispozice akcentují výrazné průhledové osy, pracují s charakteristickými výhledy i s vertikálním otevřením prostoru. Dříve stísněné a temné místnosti kamenného domu se maximálně otevřely a prosvětlily při zachování tíženého genia loci. Pečlivá pozornost byla věnována i nadstandardním koupelnám. Vany vstupují přímo do prostoru ložnic a posilují moment intimity a osobního rituálu.

Soukromí, pohodlí a neformální luxus jsou kladeny na roveň precizní práci s komponováním a materialitou prostoru. Vzniká tak zcela nový prostorový zážitek, který se v dalších vrstvách přenáší i do subjektivních prožitků hostů.

Obytná místnost v podkroví. Foto: Václav Novák

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Václav Novák, www.vaclavnovak.com, vaclav@vaclavnovak.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – Architéka, Lucie Němcová a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata