Hledat
Mapa cennemovitostí v ČR
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Když archeologie potkává architekturu. Nové návštěvnické centrum v nejstarším městě světa

Začínat se má od začátku. Pro Çatal Hüyük jsou ovšem ty počátky přinejmenším dva. Ten první leží přibližně 9 000 let v minulosti, druhý pak na počátku 60. let minulého století. A nyní k nim turečtí architekti přidali třetí bod. Další nový velký počátek.
Foto: Egemen Karakaya

Ne vždy se architektura těsně protíná s archeologií. Případ Çatal Hüyük je v tom poměrně mimořádný. Učí se o něm každý. Na základě současných poznatků archeologů se totiž tato lokalita v jižní Anatolii dá označit za sídlo, jež bylo jedním z vůbec prvních měst světa. Proto ohromí nejen svým stářím, stopy zasídlení tu sahají do roku 7 500 před náš letopočet, ale i počtem obyvatel: v maximu až 10 000, průměrně pak spíše něco mezi pěti až sedmi tisícovkami.

Etapy vývoje tohoto proto-města, archeologové jich na základě nálezových vrstev identifikovali osmnáct, započínají v neolitu a končí s nástupem doby bronzové. O to větší senzací je, co se tu vlastně vytvořilo. Vrstvené domy, sestavené z primitivního materiálu – vepřovic, dosahovaly v některých vyvýšených partiích až dvacetimetrové výšky. Stavební řešení je jen částí údivu, které Çatal Hüyük vyvolává. Jde o samotnou organizaci, architekturu sídla.

Foto: Egemen Karakaya

Město bez ulic. A s recyklací materiálu

Město – myslete na ty tisícovky stálých obyvatel – totiž nemělo žádné ulice. Ne tedy ve smyslu, v jakém je známe. Byly to jen ničím nepřerušené shluky budov, seskupených dohromady. Vzájemně na sebe namačkané, v jedné ohromné komplexní struktuře. Pokud vás fascinuje biofilní design nebo inspirace přírodou, nikde jinde na světě dokonalejší ztvárnění lidmi obývané včelí plástve nevzniklo. Nebylo to přitom žádné neolitické pueblo, ale ucelený areál, pokrývající plochu 37 hektarů.

Jednotlivá obydlí, jež byla současně dílnami, stájemi, ložnicemi a skladišti, byla přístupná skrze stropy objektů. Proto roli spojnic přebíraly střechy. Stropní otvory také sloužily jako jediný zdroj ventilace, umožňující únik kouře z otevřených topenišť a pecí domů. Domy měly omítané interiéry, byly udržovány až v chorobné čistotě a pořádku. Jednotlivá obydlí v tom obřím bludišti recyklovala vlastní odpad pod-podlahovými jámami, které současně sloužily jako vytápění.

Foto: Egemen Karakaya

Za podivnost, kterých tu ale k vidění bylo mnoho, se dá považovat i pohřbívání blízkých přímo v domácnostech. Zesnulí tak nikdy rodinu vlastně neopustili, byli tu stále fyzicky přítomní. Byť tedy v rovech pod zemí. Obydlí se různě modifikovala, rozrůstala, zmenšovala a propojovala, podle momentální situace obyvatel. Ten systém samořízení byl unikátní sám o sobě, a umožňoval celé této kolonii víceméně vystačit pro rekonstrukce s materiálem, který už v místě po předchozích stavitelích byl.

Proto není překvapivé, že se dnes na zmínky o Çatal Hüyük narazí všude, kde se řeší nové modely a vize zasídlení: komunitní systém, města bez aut – ale také bez silnic a chodníků, energeticky maximálně úsporné hypogeální stavby, recyklace a znovupoužití stavebních materiálů. V podstatě nejde o nic nového, protože tyto trendy-záležitosti už jednou v praxi s úspěchem ozkoušeli v proto-sídlišti. Před 7 500 lety!

Foto: Egemen Karakaya

Neprávem zapomenutá pamětihodnost

Svá tajemství si Çatal Hüyük dokázal podržet až nečekaně dlouho.

Se solidním vědeckým výzkumem tu započali až v roce 1958, pod vedením archeologa Jamese Mellaarta. Ten sice sehraje v historii archeologických průzkumů dost kontroverzní roli, a dočká se i trvalého zákazu vstupu do Turecka. Ale nelze mu upřít, že toto prehistorické město objeví pro svět a zahájí jeho vykopávky. S objevem Çatal Hüyük se také začaly přepisovat učebnice dějepisu a proměnil se i výklad historie.

Teorie o primitivních neolitických společnostech tu vzaly za své, protože při pohledu na ohromné stavební dílo – kterého jiné komunity často nejsou schopné ani dnes – doslova braly dech. Byť tedy vyvolávalo toto proto-město spoustu otázek, a odpovídalo jich svými nálezy jen část, zapsalo se trvale do dějin. Archeologie i architektury.

Foto: Egemen Karakaya

Jeho založení před 9 000 lety bylo jedním velkým počátkem, jeho objevení archeology tím druhým. A kde tedy leží ten třetí nový velký počátek?

V krátkosti, v roce 2021. Tehdy tu totiž architekti ze studia TEGET na ploše 3 918 metrů čtverečních vytvořili novou expoziční sekci pro návštěvníky, a tím lépe celou tuhle mimořádnou pamětihodnost zpřístupnili veřejnosti. Může se to zdát jako maličkost, ale pro celé naleziště jde o přelomovou záležitost. Ačkoliv totiž bylo v roce 2012 Çatal Hüyük zařazeno na Seznam památek světového dědictví UNESCO, pro turisty nikdy příliš atraktivní nebylo.

Vinu za to jednoznačně nese turecká ministerstva cestovního ruchu a kultury, které radši vsadily na budování alternativní turecké Riviéry, než na podporu objevu přínosného pro celý svět. Naleziště, které stářím trumfne pyramidy v Egyptě a svým významem překonává anglické Stonehenge, zkrátka bylo nepřiměřeně upozaděno. Však tomu také odpovídala návštěvnost, která se ročně blížila jen asi 11 000 turistů.

Tenhle klenot zkrátka v dědictví Turecka adekvátně prezentován nebyl. A byť ten úhrn turistů velký není, to, že se mezi jednotlivými místy nálezové situace Çatal Hüyük pohybovali nahodile a volně památce rozhodně neprospívalo. Od 80. let tu vznikl jeden jediný pavilon, zastřešující klíčové odhalené fragmenty stavby.

Foto: Egemen Karakaya

Nová řešení starých problémů

Tyto neduhy – nedostatečné podmínky pro cestovní ruch, chabé zachování naleziště a nepostačující zdůraznění jeho archeologické/architektonické hodnoty – se naštěstí rozhodli architekti ze studia TEGET konečně vyřešit.

Pavilon s vykopávkami modifikovali, a zařadili jej do účelně seřazeného konceptu prohlídkového okruhu. Přímo naproti sídlišti se dnes nachází návštěvnické centrum, které má podobnou členitou strukturu. Projekt, který je jak stavebním i krajinářským dílem, je definován vnějším okruhem pěší trasy pro návštěvníky, která (konečně) umožňuje i bezbariérový přístup. Síť vyvýšených stezek propojuje jednotlivé úseky staveb, mohly a naleziště, a dává jím nový život. Budova nového muzea tyto vztahy mezi těmito zpřístupněnými částmi přirozeně organizuje. Návrh architektů potěší už tím, že se k místu s mnoha-tisíciletou historií chová se zaslouženou úctou. V kontrastu s tíhou 9 000 let staré kolektivní paměti a kulturní akumulace držené mohylami zde byl preferován lehký a skromný strukturální systém, který se dotýká země tak málo, jak to jen bylo možné. Nově vložené prvky opatrně našlapují mezi křehkou minulostí, a tím ji zpřístupňují současným a budoucím generacím.

Foto: Egemen Karakaya

Plán nového ÇVC (Çatalhöyük Visitor Center) se skládá ze tří budov seskupených kolem trojúhelníkového nádvoří. Budova ve tvaru U, která vítá návštěvníky a přenáší je na centrální nádvoří, obsahuje administrativní kanceláře, výstavní prostory a další související služby. Zahrnuje tři různé typy prostor: výstavní místnosti, koridory s expozičními prvky a venkovní kryté terasy.

Druhou budovou je víceúčelový sál pro 100 osob. Dobře poslouží pro přednášky, fóra a zasedání. Konat se tu mohou i různé kulturní akce pro veřejnost a workshopy. Uspořádání, které umožňuje trvalé i dočasné využití, přispívá k dynamické struktuře ÇVC.

Foto: Egemen Karakaya

Velikost si žádá patřičný nadhled

Součástí areálu je i třetí objekt, nepřehlédnutelná 22 metrů vysoká dřevěná věž. Ta umožňuje návštěvníkům procítit velikost celého Çatal Höyük, zasazeného uprostřed rozlehlé anatolské krajiny. Zastavěnou plochou jde o malou stavbu, ale způsob jakým povyšuje výpovědní hodnotu celého naleziště, je zcela zásadní.

Sympatická je členitost nových přístavků, která rozehrává vizi vesnické zástavby. Ladí tak s okolím, včetně areálu vlastního naleziště, které popisuje a vypráví jeho příběh. Kromě chvály je ale třeba dodat, že to vše tu mělo existovat už dávno.

Dá se říct, že realizace projektu studia TEGET konečně dopřálo důstojné podmínky Çatal Hüyük, a oficiálně jej zařadilo mezi památky světového významu. Příběh místa, tak podstatného pro archeologii i architekturu, tak může žít a inspirovat dál.

Foto: Egemen Karakaya

Údaje o projektu

Název projektu: Çatalhöyük Visitor Center
Typ projektu: nové návštěvnické centrum, vyhlídková věž
Architektonické studio: TEGET
Lokalizace: Küçükköy, Konya, Turecko
Vedoucí architekt: Mehmet Küçükoğlu, Ertuğ Uçar
Projektový tým: Hande Ciğerli, Onur Akın, Ethem Aybar, Ece Ünübol, Oğul Can Öztunç Tuberk Altuntaş, Deniz Dilan Kara, Alican Tilkan
Strukturální inženýring: ATTEC & BKSD
Spolupráce: Anka Engineering
Krajinářské úpravy: Seda Kurt Şengün
Infrastruktura: Diyap Engineering
Návrh expozic: PATTU
Protipožární bezpečnost: Ethos
Rok dokončení (finalizace): 2021
Zastavěná plocha: 3 918 m2
Areál: 37 hektarů

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat