Dřevo je hygroskopický materiál, což znamená, že absorbuje vodu z okolního prostředí a zadržuje vlhkost. S obsahem vody se mění objem dřeva a může docházet k sesychání a praskání, nebo naopak k bobtnání dřevěných bloků. Praskliny pak vytvářejí bránu pro vstup vody i škůdců. Pokud je obsah vody ve dřevě větší než 20 %, stává se atraktivním pro škůdce z rostlinné i živočišné říše. Lignin, pojivová složka dřeva, vlivem UV záření degraduje a následně dochází k odhalování celulózových vláken a ztrátě soudržnosti. Pokud je dřevo užito jako konstrukční materiál, je třeba dodržovat určité zásady, jinak dojde k selhání i perfektně provedeného nátěru. Všechny uvedené vlastnosti se ještě výrazněji projevují při opravných nátěrech.
Příprava před nátěrem
Před nátěrem je důležité mít správně připravený povrch. Řezivo je třeba obrousit dohladka, což provádíme postupně pomocí brusného papíru od vyšší zrnitosti 60 až po jemnější 120. Je-li povrch ohoblovaný, je velmi hladký, proto je třeba ho opět lehce přebrousit brusným papírem zrnitosti 120, aby došlo k dostatečnému přichycení nátěrových hmot. Zvláštní pozornost je třeba věnovat příčným řezům, kde dochází k vytrhání vláken a tím pádem ke zvětšení pórovitosti dřeva. Příčný řez je třeba dokonale vybrousit a ošetřit vhodným prostředkem na řezné a čelní plochy, který chrání dřevo před pronikáním vlhkosti. Neupravené dřevo v příčném směru přijímá tolik vlhkosti, že by nám na něm mohl začít růst třeba mech (obr. 1). U smolnatého dřeva, jako je modřín, borovice, ale i smrk, mohou představovat problém výrony smůly, které v případě smolnaté borovice můžou vést až ke ztrátě přilnavosti celého nátěru, který se pak v cárech odlupuje. Aby v místech bohatých na pryskyřici nedošlo ke znehodnocení nátěru (obr. 2), je vhodné smůlu vymýt směsí polárních a nepolárních rozpouštědel, tedy syntetickým rozpouštědlem ve směsi s alkoholem.
U dřevěných výrobků vystavených povětrnosti je třeba provést požadovanou tloušťku suché vrstvy doporučenou výrobci nátěrových hmot i na hranách. Toho lze dosáhnout pouze pokud mají hrany zaoblení o poloměru minimálně 3 mm. Na ostrých hranách je zvláště při nátěru štětcem tloušťka podstatně menší a dochází tam k průniku vody a selhaní nátěrů (obr. 3).
Obr. 3: Hrana plotu. Foto: Ing. Richard Milič, CSc.
Pozor na spojovací prostředky a rez
Pro dosažení plynulého odtékání vody musí být všechny plochy zešikmené nejméně pod úhlem 15°. Tato zásada je často opomíjena nejen u konstrukcí pergol s vodorovnými trámy, ale také u rovně zaříznutých plotových latí. Je důležité taktéž zmínit, že u plotových latí upevňovaných po natření na rám vruty nebo šrouby, by měly být otvory vyvrtány a opatřeny nátěrem předem, jinak v jejich okolí dojde brzy vlivem průniku vody k odlupování nátěru. Použitý spojovací materiál by měl být alespoň pozinkovaný, nejlépe nerezový. Větší investice do nerezových šroubů se vyplatí, protože ani pozinkované šrouby na povětrnosti nevydrží dlouho a stékající pramínek rezavé vody by znehodnotil výsledný estetický dojem.
Před montáží by měly být nátěry dostatečně zaschlé, jinak to dopadne jako na obr. 4. Případné spoje, pokud jsou lepené, musí být slepeny vodovzdorným lepidlem zátěžové skupiny D3 a řádně utěsněny. Venkovní obklady a jiné předměty, u kterých se požaduje dlouhá životnost, by měly být zhotoveny z prken (palubek) z jádrového dřeva dostatečné tloušťky. Dekorativní dlouhé letokruhy, jako jsou na obr. 5, se po krátké době zvedají, nátěrový film se poruší a dochází k odhalení dřeva. Takové řezivo je pro venkovní aplikace naprosto nevhodné.
Napouštědla
Ať již zvolíme pro nátěry dřevěných výrobků systém vodou ředitelný, rozpouštědlový, pigmentovaný nátěr nebo lazuru, musí být první nátěr proveden vhodným napouštědlem s obsahem fungicidních i insekticidních látek. Touto hloubkovou impregnací zpevníme vrchní vrstvu dřeva a ochráníme ho před napadením houbami, plísněmi, škůdci z živočišné říše i před vlivy povětrnosti při lokálním poškození vrchního nátěru. Po zaschnutí napouštědla je třeba povrch ještě jednou lehce přebrousit, aby se odstranila vztyčená dřevní vlákna. Obrus se musí také důkladně oprášit, jinak se na povrchu následného nátěru mohou vytvořit defekty vlivem rozdílného povrchového napětí barvy a obrusu.
V dalších dílech seriálu se podíváme na vrchní nátěry, jejich odolnost a na nátěry opravné. Nenechte si ujít nic z obsahu ESTAV.cz a aktivujte si týdenní zpravodaj zdarma. Každý týden vám přijde do mailu přehled článků, newsletter můžete kdykoli zrušit.
Sdílet / hodnotit tento článek