• ESTAV.cz
• Architektura
• Skvělý koncertní sál v Císařských lázních

Prohlédnout fotogalerii36 fotografií

„Na světě jako v lázni. Čím kdo výše sedí, tím více se potí.“

Moderní multifunkční sál ve dvoraně Císařských lázní

Karlovy Vary se v červnu 2023 dočkaly skvělého koncertní sálu v Císařských lázních. Celý prostor vznikl velmi nápaditou a neobvyklou vestavbou do atria neorenesančních lázní, které jsou klenotem Karlových Varů, potažmo Česka.

Průhled koncertním sálem. Foto: Benedikt Markel, Pavel Nasadil, Petr Polák

Trocha historie místa

Velmi známá a reprezentativní budova vznikla na konci 19. století podle návrhu vídeňských architektů, zkušeného tandemu Fellner a Helmer, kteří jsou podepsaní třeba pod Mahenovým divadlem v Brně, Městským divadlem, Sadovou a Tržní kolonádou v Karlových Varech, Státní operou v Praze a spoustou dalších realizací. Císařské lázně byly vybudovány na pozemcích městského pivovaru u říčky Teplá a patřily k nejpokrokovějším zařízením z oboru balneoterapie Rakousko-Uherska toho času. Protože autorská dvojice se svojí tvorbou dotkla secese, novorenesance, neoklasicismu i novobaroka, jsou stavby poplatné právě těmto slohům. Tudíž není překvapením, že Císařské lázně jsou připomínkou renesance ve spojení s dekorativními motivy baroka a secese. Nad vstupem naleznete jména některých slavných balneologů, mezi kterými zaujme jméno doktora Davida Bechera. A ano, opravdu patřil ke slavné větvi Becherů, která vlastnila továrnu na likér stejného jména. Na malbách naleznete známá jména návštěvníků, kterými byla Marie Terezie, Johann Wolfgang Goethe nebo Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Proč se vlastně lázně nazývaly Císařskými? Protože v přízemí budovy se nalézala císařská lázeň určená výhradně Františku Josefu l., tedy tehdejšímu panovníku Rakousko-Uherska. Ve druhé polovině 20. století budova postupně chátrá a mění dokonce své poslání. Je zde provozováno kasino, jako nesmyslný relikt doby, následně je budova zcela uzavřena a ponechána zubu času. Po roce 2008 je budova převedena pod kraj a v posledních letech prochází revitalizací a je prohlášena Národní kulturní památkou. Je pošetilé nechat něco tak hodnotného zajít na úbytě, kšeftovat s památkou takového formátu a pak jí opožděně přiřknout takto vysoký statut a začít do ní následně cpát moře peněz. No, ale díky i za to. Spousta památek podobného významu se svého znovuzrození z popela ani nedožila. Takže vlastně vše dopadlo dobře, až na tu vydatnou finanční injekci umírajícímu pacientovi. Vzhledem k poslední větší rekonstrukci v letech 1948 až 1953 prožila budova krušné roky a její obnova byla více než na místě. Rekonstrukce tak spolkla 1,4 miliardy korun mezi léty 2019 až 2023. A právě zde vzniká skvělá myšlenka multifunkčního sálu v prostoru atria, nazvaného tedy sál v Atriu. Část zázemí a nástup do prostoru sálu je v suterénu lázní. Sál není klasickou stavbou spojenou s původní budovou. Nehraje si na konkurenci nebo doplnění tehdejšího slohu, byť to byl sloh s předponou neo, novo nebo pseudo. Autorský kolektiv uchopil myšlenku skvělým způsobem. Multifunkční konstrukce, která není přímo spojena se stěnami atria je velmi promyšlená. Umožňuje proměny jeviště a hlediště v mnoha variantách pro Koncerty velkých těles, komorní hudební scénu, možnost filmových představení, kongresy, společenské akce, přednášky či semináře. Prostor stojící na šesti mikropilotách lze z klasického uspořádání sálu kina či divadla změnit na plochu v jedné rovině, a tak zcela změnit jeho konstelaci. Pochopitelně že doba skýtá velmi fascinující možnosti videomappingu na stěny původní budovy s nepřebernou vyjadřovací pestrostí scénických variant. Sál lze rozsvítit, ale taky zcela zatemnit. Pod konstrukcí vznikl prostor pro výstavy a vernisáže všeho druhu. Fascinuje mě pokora, se kterou bylo přistoupeno k řešení, které je vkusné, moderní, prostor plnohodnotně doplňuje, a přitom se s ním nehádá a nekonkuruje původní vzácné stavbě. Je to vlastně taková dobová reminiscence nebo dialog v čase o znovuzrození a převtělení po 128 letech. Variabilita a proměnlivost prostoru skýtá nepřeberné množství variant a některé se možná ještě objeví až společně s technologickými a technickými možnostmi doby. Kupříkladu videomapping na budovy nebo fasády byl donedávna vzácností, dnes skýtá netušené možnosti včetně výročí, oslav nebo scénografických fines. Variabilita scény, nekonfrontační spojení s původní historickou stavbou, je krásným příkladem zapracování nového do původního. Je to jedna z možných cest, která je dozajista atraktivní, unikátní a zároveň esteticky velmi zdařilá. Pokud se podíváte na fotodokumentaci, zřejmě mi dáte za pravdu. Pokud to vidíte jinak, na což máte plné právo, pak je to jenom potvrzením toho, že náš život, náš pohled na něj i naše názory jsou věcí subjektivního nazírání, a tudíž i pestré. Bez zajímavosti není ani osazení prvků variabilní konstrukce. Vše bylo nanečisto sestaveno v jiné hale, očíslováno a následně vpraveno otvírací střechou do nitra atria. Zde bylo vše zkompletováno. Trefné přirovnání lodi složené v lahvi nebylo až tak vzdálené realitě. Každý vidí v řešení něco trochu jiného, díky možnosti přeměny byla konstrukce přirovnávaná k filmovým transformers, jindy k červenému krabu, kdy barva reprezentuje emoce a strojovou estetiku konce 19. století. Akustika s přetáčivými panely je taky samostatná kapitola, kdy lze zvuk pohlcovat, ale taky třeba odrážet. Asi nejpřiléhavější výraz pro možnosti a vlastnosti sálu, který zde už zazněl, je „unikátní dílo“.

Detailní pohled na jevištní část. Foto: Benedikt Markel, Pavel Nasadil, Petr Polák

Základní popis

Dvorana Císařských lázní, dříve technické srdce budovy, se proměnila v moderní multifunkční sál se špičkovými technologiemi a variabilní akustikou, který vdechl nový život historické budově.

Vítěz České ceny za architekturu 2024

Architektonickovýtvarné řešení a ideový záměr projektu

Autorská zpráva

Historická budova Císařských lázní byla ve své době pozoruhodná jak architekturou, tak lázeňskými technologiemi. Ve druhé polovině 19. století vznikly zásadní vynálezy. Thomas Alva Edison vynalezl žárovku, Nikola Tesla asynchronní motor, Alexander Bell sestrojil telefon, Carl Benz s Gottliebem Daimlerem první automobil se spalovacím motorem, Henri Giffard řiditelnou vzducholoď, ale také Jules Verne napsal román Ze země na Měsíc a Claud Monet namaloval slavný východ slunce.

Ukázka modifikace jeviště. Foto: Benedikt Markel, Pavel Nasadil, Petr Polák

Technologický pokrok a schopnost konstruovat z oceli složité mechanické stroje se odrazily i v budově Císařských lázní. Architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer zde navrhli unikátní mechanismus pro zpracování a distribuci rašeliny. Ta byla dopravníkem s výtahem přepravována z úpravny stojící mimo hlavní budovu do několikapatrových koupelen. Efektivní provoz umožnil denně obsloužit až 2 000 osob ve 100 koupelnách, což zajistilo rychlou návratnost investice i přes dvojnásobné překročení původního rozpočtu.

Na přelomu 20. a 21. století objekt sloužil jen příležitostně ke kulturním akcím a postupně chátral. Hledalo se smysluplné využití, které by ospravedlnilo nákladnou rekonstrukci. Tato situace trvala ještě během příprav k zahájení stavebních prací. Investor se nakonec rozhodl přeměnit Císařské lázně na kulturní instituci, jejímž pomyslným srdcem měl být koncertní a multifunkční sál. Ten byl umístěn do těžiště budovy, do prostoru vnitřní dvorany, dříve sloužící jako utilitární strojovna s dopravníkem rašeliny.

Detail konstrukce – průhled zespodu. Foto: Benedikt Markel, Pavel Nasadil, Petr Polák

Historický „stroj na rašelinu“ inspiroval náš návrh. Vzhledem k tomu, že obnova lázeňského provozu nebyla plánována a z původní konstrukce zůstalo jen několik litinových sloupů, vznikl prostor pro nový „stroj“ – scénickou a akustickou technologii. Navržená vestavba sálu funguje jako „transformer“, který umožňuje měnit prostorové a akustické parametry podle potřeb konkrétní produkce. Sál lze přirovnat ke „švýcarskému noži“, jenž nabízí rozmanité funkce.

V sále jsou instalovány prvky upravující dobu dozvuku, směr i intenzitu zvukové energie. Orchestrální mušle má výsuvný paraván, který odráží zvuk k divákům. Přetáčivé trojstěnné panely nad jevištěm mohou zvuk odrážet, pohlcovat, roztříštit nebo jej nasměrovat. Dřevěné desky na ocelové konstrukci podlahy orchestru fungují jako ozvučnice, rezonující s nástroji hudebníků.

Průhled prostory pod konstrukcí s detaily podnoží. Foto: Benedikt Markel, Pavel Nasadil, Petr Polák

Sál je vybaven technologií pro koncerty, divadlo, tanec, konference, filmové projekce i populární hudbu. Závěs s vysokou gramáží po obvodu dvorany umožňuje prostor zatemnit a akusticky utlumit. Veškeré scénické a akustické technologie jsou součástí vestavby, zatímco vzduchotechnika a požární zabezpečení jsou integrovány do bloku nad střechou hlavního schodiště.

Realizace vestavby byla náročná, protože nebylo možné do dvorany přepravovat objemné části konstrukce. Vše muselo být kompletováno z menších prvků transportovaných otvorem ve střeše.

Nástupní schodiště. Foto: Benedikt Markel, Pavel Nasadil, Petr Polák

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – Benedikt Markel, benedikt.markel@gmail.com,
  Pavel Nasadil, www.pavelnasadil.com, pavelnasadil@yahoo.co.uk
  Petr Polák, petrpolakstudio.cz, petr@petrpolakstudio.cz
• Fotografie, model, část textů a tisková zpráva – Petr Hájek ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata