Přehrát audio verzi
Podlahové vytápění v historických objektech
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Skrytý systém, který nepřekáží
Z provozně – technického hlediska je zásadní skutečnost, že otopná soustava je kompletně integrována do podlahové skladby a díky tomu neovlivňuje autenticitu historických konstrukcí. Proto nedochází k žádné instalaci otopných těles, jejich kotvení do zdiva, ani k vedení rozvodů po stěnách. To je velká a skutečně bezkonkurenční výhoda. Projektant může předem počítat s minimalizací zásahů do památkově chráněných konstrukcí a tím i k omezení rizika porušení historických artefaktů (omítek, maleb apod.). Absence radiátorů navíc zjednodušuje architektonické řešení prostoru včetně detailů. Typickým příkladem je instalace podlahového vytápění v Muzeu středního Pootaví na hradě ve Strakonicích, kde bylo ve všech místnostech dohromady instalováno přes 5 kilometrů potrubí RAUTHERM.
Tepelně-technické výhody sálavého systému
Dalším benefitem je režim nízkoteplotního sálání, které podlahové vytápění nabízí. Výsledkem je rovnoměrné teplotní pole v horizontálním i vertikálním směru a nižší teplotní gradient mezi podlahou a stropem. Právě tato rovnoměrnost má ve své podstatě pozitivní vliv i na historické konstrukce, neboť zde nedochází k tepelným šokům. Tento fakt samozřejmě vnímají s povděkem nejen památkáři, ale i návštěvníci nebo provozovatelé, protože systém působí přirozenějším dojmem. Na vstupu do systému se pracuje s významně nižší teplotou otopné vody (kolem 30–35 °C), což významně ovlivní provozní náklady ve srovnání se standardními systémy. Navíc u celoplošně vytápěných prostor je možné počítat s nižší teplotou v interiéru (cca o 1–2 °C), neboť pocitově se vyrovná standardnímu systému.
Konstrukční skladby a omezení stavební výšky
Z pohledu návrhu je klíčovým parametrem skladba podlahy a její interakce s původní konstrukcí. Poměrně často se proto řeší omezená konstrukční výška podlahy a s ní požadavek na zachování původních podlah (dlažba, kamenné prvky, parkety). Ve vyšších patrech hraje roli rovněž statická únosnost stropních konstrukcí. Projektant má ovšem možnost vybrat si některý z řady systémů REHAU, které budou odpovídat reálné situaci. Nejpoužívanější je tzv. mokrá cesta na principu fixace potrubí na systémové desce Varionova s anhydritovým nebo cementovým potěrem – jako v případě přestavby bývalého statku na klášter v obci Drasty. Zde bylo použito potrubí RAUTHERM ø 17 × 2,0 m. Existují však i další systémy mokré, ale i suché cesty s různým typem fixace potrubí. Nechybí ani systémy s minimalizovanou výškou konstrukce – RAUTHERM SPEED plus (konstrukční výška 41 mm) nebo RAUTHERM SPEED PLUS RENOVA. Případně zcela suchý systém s pokládací systémovou deskou VA 12,5 mm. Volba musí vždy vycházet z detailního stavebně-technického průzkumu. U památkově chráněných objektů je často vhodnější lehká suchá skladba s nižším zatížením stropu a možností reverzibility zásahu.
Regulace a zónování v objektech s proměnným provozem
Historické objekty – zámky, kláštery, muzea – mají často nepravidelný provoz. Z hlediska energetické efektivity je proto zásadní kvalitní regulace. Moderní systémy umožňují zónovou regulaci podle funkčních celků, řízení podle časových programů, dálkový dohled a optimalizaci provozu. V expozičních prostorech lze nastavit stabilní teplotní režim s minimálními výkyvy. U administrativních či ubytovacích částí je možné pracovat s útlumovými režimy. U novostaveb v historickém kontextu, jako je například klášter Drasty, je podlahové vytápění plně integrováno do konstrukčního řešení od počátku návrhu. To umožňuje optimalizovat skladbu, zdroj tepla i regulaci jako jeden funkční celek bez kompromisů.
Spolupráce s památkovou péčí
Z praxe vyplývá, že orgány památkové péče nevnímají podlahové vytápění jako problematické řešení, pokud nedochází k nevratnému poškození historických konstrukcí a je respektována původní podlahová krytina. Pozvolný náběh teploty a menší teplotní výkyvy přispívají ke stabilnějšímu vnitřnímu prostředí, vhodnému pro dřevo, omítky, fresky i historický mobiliář. Příkladem je informační centrum při kostelu Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského známého pod názvem kostel Pražského Jezulátka. Výhodou systému je vždy jeho „neviditelnost“ i absence vizuálního zásahu do historického prostoru.
Sdílet / hodnotit tento článek