Panamský průplav zkrátil cestu z Evropy do Tichomoří o 11.200 kilometrů a výrazně tak urychlil světový obchod. Měl ale také oběti - kromě mrtvých dělníků například i kdysi bohaté přístavy na tichomořském pobřeží Chile.
Jako první se pokusil uvést myšlenku na spojení Tichého a Atlantického oceánu v život francouzský podnikatel Ferdinand Lesseps, který se proslavil při stavbě Suezského průplavu, otevřeného roku 1869. Úvahy o vykopání kanálu skrz nejužší místo na šíji mezi Severní a Jižní Amerikou se ale objevily už dřív, v 16. století se věcí například zabýval španělský král Karel V. Za tehdejšího stavu lidské techniky byla ale podobná stavba dlouho zůstávala jen v říši snů.
Ani Lessepsovi, jenž se do stavby pustil roku 1880 ve věku 75 let, se ale nepodařilo dovést dílo do úspěšného konce. Projekt, který počítal se spojením oceánů na úrovni mořské hladiny, totiž provázely od počátku obtíže. Stavitelé se museli potýkat zejména s nástrahami přírody, dělníky ohrožovaly kromě sesuvů půdy nebo lijáků hlavně tropické choroby. Během devíti let zemřelo při budování průplavu na 20.000 lidí a v roce 1889, kdy francouzský projekt zkrachoval, byl kanál hotov z pouhé třetiny.
© sorincolac - Fotolia.com
Začátkem 20. století se myšlenky ujaly Spojené státy, v té době již regionální mocnost. Své postavení dokázaly už tím, že vojensky podpořily vyhlášení samostatnosti Panamy - to té doby kolumbijské provincie - a v listopadu 1903 pak USA s panamskou vládou podepsaly dohodu o výstavbě průplavu, pro ně velmi výhodnou. Za jednorázovou sumu ve výši deseti milionů dolarů a roční nájem 250.000 dolarů získaly "na věčné časy" i šestimílové pásmo po obou stranách budoucího kanálu.
Američtí inženýři převzali opuštěnou stavbu na jaře 1904 a patnáctileté přerušení projektu bylo velmi znát. Většinu vybavení nešlo použít, navíc nový plán už nepočítal s přímým spojením oceánů, ale vybudováním trojice zdymadel a umělého jezera ve výšce 26 metrů nad mořem. Na druhou stranu Američané využili francouzských zkušeností s nevypočitatelnou panamskou přírodou a aby uspěli, pojali výstavbu jako vojenskou operaci, v čele společnosti byli dokonce armádní důstojníci.
Od počátku bylo nejdůležitějším úkolem zajistit zdravé životní prostředí pro dělníky. Budovaly se ubikace, stavěla kanalizace, vysoušely močály, likvidoval hmyz přenášející malárii a žlutou zimnici. Velkou roli hráli v boji s chorobami například obyčejné sítě do oken, které chránili spící dělníky před komáry. Trvalo ale celé dva roky, než mohli američtí lékaři pod vedením plukovníka Williama Gorgase prohlásit, že jejich velkolepá sanitární operace přinesla výsledky.
© Lenny - Fotolia.com
V té době se již rozbíhaly práce na budování samotného kanálu, při které dělníkům výrazně ulehčily práci velké parní bagry, dovezené ze Spojených států. Přesto ale zabrala výstavba Panamského průplavu téměř deset let. Američané na ní nasadili 56.300 dělníků, kteří na největší stavbu své doby proudili z mnoha zemí světa. Přes všechnu snahu o zdravé životní prostředí a bezpečí se ale i americká fáze výstavby vyžádala mnoho životů, kvůli nehodám či nemocem během ní zemřelo 5600 lidí.
Výstavba průplavu v letech 1904 až 1914 přišla Američany na 375 milionů dolarů (v dnešních cenách by to byly desítky miliard dolarů). První loď - starý plovoucí jeřáb - soustavou tří zdymadel a jezer proplula v lednu 1914 a o sedm měsíců později byl průplav slavnostně otevřen. O pouhý rok později jej ale zablokoval rozsáhlý sesuv půdy a pravidelný provoz mohl znovu začít teprve v roce 1920. Od té doby ale slouží Panamský průplav světové lodní dopravě spolehlivě.
Velký význam měl vždy zejména pro USA, během let ale v Panamě sílil odpor proti tomu, že nejdůležitější součást hospodářství ovládají Američané. V roce 1977 USA souhlasily s jeho předáním panamské vládě, a to od ledna 2000. Průplav Panamě přináší velké zisky, ve finančním roce 2012-2013 zaplatili rejdaři za jeho používání 2,4 miliardy dolarů a po odpočtu nákladů získala panamská státní pokladna 960 milionů dolarů. To ale brzy mohou ohrozit konkurenční projekty - ať uvažovaná železniční spojnice oceánů nebo plánovaný průplav v Nikaragui. I proto v současné době vrcholí úpravy, které výrazně rozšíří jeho kapacitu.
Sdílet / hodnotit tento článek